Roman Hamrlík: Pražák?To asi nebudu nikdy...

Svojí kariéru odstartoval ve Zlíně, výrazněji o sobě dal vědět v roce 1992, kdy si ho vybrala Tampa Bay jako jedničku draftu. „Ten draft byl tak dávno, že už si to ani nepamatuju,“ usmívá se v Letenském zámečku hokejový obránce ROMAN HAMRLÍK (33). Na Letnou jezdí bruslit, občas se zastaví a kochá se výhledem na Prahu. Už čtyři roky v hlavním městě bydlí. „V Americe jsem si navykl na velká města a Praha se mi vždycky líbila,“ vysvětluje. „Ale Pražákem asi nebudu,“ uvědomuje si, když povídání prokládá moravskými slovíčky. „To mě prozradí.“

Přestěhoval jste se ze Zlína do Prahy, proč?
„Amerika mě změnila na větší města a Praha se mi odjakživa líbila. Tak jsme si tu koupili byt.“

Letnou jste zvolil proto, aby vám připomínala Zlín?
„To ani nevím, jestli máme nějakou Letnou, vlastně ano, tam je fotbalový stadion. Ale není to kvůli tomu, tohle místo se nám líbilo. Je tady park, dcera má blízko na kurty. Záleží na tom, co chcete a za jakou cenu. Hledali jsme poměrně dlouho.“

Jak dlouho už bydlíte kousek od Hradčan?
„Čtyři roky. Kluci kolem hokeje to vědí, a novinářům se to neříká.“ (smích)

Cítíte se už trošku jako Pražák?
„Ne, ne. Ale nemyslím si, že je to velký rozdíl. Část rodiny je ve Zlíně, část v Praze. Taťky ségra s bratrancem tu bydlí. Jiné by bylo, kdybych bydlel v Itálii. Česko je můj domov a zůstane jím napořád.“

Už vám doma nadávají do Pražáků?
„Občas. Třeba když začneme na ledě trénovat s Petrem Čajánkem a Karlem Rachůnkem, dělají si legraci. Zdraví mě: Čau, Pražáku.“

Co si myslíte o místních?
„Mám to říct, jo? Jinak mluvíte, protahujete. Pražáci mi nevadí. Ale ani nevím, jestli bych já mohl být Pražákem, když jsem se tu nenarodil. Třeba až tady budu bydlet dýl, tak začnu říkat, že su z Prahy.“

Kvůli tomu su vám ale nebudou věřit...
„To je pravda, to by mi nevěřili.“

Na co jste si v Praze nezvykl?
„Na zácpy, ty jsou brutální. Jezdím z Letné na Smíchov do posilovny, někdy mi to trvá hodinu. To je, jako bych jezdil ze Zlína do Brna.“

Máte už svá oblíbená místa?
„Karlův most se mi líbí, ale vlastně celé město jako takové. Je tady možnost většího vyžití, pro nás i pro dcerku. Občas jdeme na večeři, s klukama zajdu k Tygrovi na pivo, s Eliášem a Havlátem do posilovny, nebo si pinknout tenis.“

S kým chodíte lámat rakety, když není nablízku brácha Martin?
„S Eliášem, s Radkem Dudou a teď tu byl kamarád z Ameriky. Pozor, rakety už nelámu. Tolik. Loni se jedna zničila, když jsem prohrál s Radimem Tesaříkem.“

Pořád vás prohry vytáčejí?
„Víc bráchu než mě. Já jsem klidnější. Už nejsme tak zbláznění jako dřív, když jsme to lámali jak hokejky.“

Jak to letos máte s Martinem? (obránce Zlína)
„Zatím jsem byl na Moravě jednou, jinak jsem měl v Praze nějaké zařizování. Jo, porazil mě. Tak nějak se do toho nemůžu dostat. Naštěstí ani brácha moc netrénuje, jak mají druhé dítě.“

A co vaše malá? No, ona vlastně už moc malá není...
„Je jí osm let, chodí do anglické školy. Za ty roky mluví skoro víc anglicky než česky, ale rozumí obojí. Užívám si ji, já byl teď celou sezonu v Calgary sám.“

Jak se žije v Calgary?
„Dobře, jsem tam spokojený. A co se týká práce, tak pro hokejistu není nic lepšího, než hrát v Kanadě. Klub dělá všechno pro vítězství ve Stanley Cupu. Organizace je nejlepší ze všech, kde jsem zatím hrál. Jsem tam spokojený, ale nemám smlouvu, tak nevím, co bude.“

Nic se nerýsuje?
„Agent se baví se zástupci klubů. Víc budu vědět v červenci. Odešel jsem od Wintera, byly tam nějaké věci, které mě překvapily. Chtěl jsem zkusit agenta, který NHL hrál a zná lidi kolem. S Ježkem (bývalý obránce Petr Svoboda) se znám, hráli jsme spolu v Naganu, v NHL.“

Láká vás to někam?
„Jsou tak tři čtyři hráči, kteří si mohou říct, kde chtějí hrát. Já mezi nimi nejsem. Rád bych zůstal v Calgary, a když ne, tak bych rád pokračoval v Kanadě. Nebo by se mi líbilo žít a hrát v New Yorku.“

Poslyšte, proč vlastně Calgary letos vypadlo z play off tak brzy?
„Za prvé to Hašan (Dominik Hašek) docela vychytal. A za druhé? Řeknu to jednoduše: Chtěli to víc než my.“

Žasnul jste, jakou má v jeho letech formu?
„Na to, že už asi osmkrát skončil a zase se vrátil, tak se mu dařilo velice dobře. Přál bych si v jeho letech hrát.“

U brankářů je to možná jiné, nemyslíte?
„No, když pozoruji Cheliose, kterému je pětačtyřicet a říká, že chce hrát do padesáti. A on na to má. Kluci říkají, že má lepší fyzičku než dvacetiletí kluci. Tak proč ne, záleží na štěstí.“

Chcete hrát alespoň do čtyřicítky?
„Toho Cheliosa bych rád dohnal. Uvidíme, musím být zdravý. Jinak mi nikdo nedá smlouvu. A zrovna Cheliosovi se zranění vyhýbala. A v zámoří nejsou hřiště tak velká, to člověk ubruslí.“

Netoužíte dohrávat kariéru ve Zlíně s bratrem?
„Já jo, ale jestli brácha to vydrží do čtyřiceti? On má ještě horší kolena než já, každý rok říká, že končí, ale furt hraje. Možnost, že bych si zahrál extraligu, existuje. Jenže pokud budu cítit šanci na Stanley Cup, chci vydržet v NHL.“

Romane, jak to bylo s mistrovstvím světa? Trenér Hadamczik říká, že vám volal šestkrát a nic...
„Nějaké telefonáty tam byly, ale já neberu čísla, která neznám. Pak jsem Frantovi Musilovi volal, pobavil se s ním a vysvětlil, proč nejedu. Sezona byla dlouhá, náročná. Měl jsem toho plné zuby.“

Nic víc za tím nebylo?
„Byl jsem unavený. Navíc nejsem nejmladší a nemám smlouvu. Člověk musí přemýšlet o budoucnosti. Kdybych se zranil na půl roku, kdo by mi dal smlouvu?“

Co dál, pojedete ještě někdy na mistrovství světa? Myslím hrát, ne se kouknout.
„Uvidím. Nikdy jsem neřekl, že nechci reprezentovat. Vždycky tam byly zdravotní důvody. Co dál? Můj cíl je vyhrát Stanley Cup, za tím jdu. Olympiáda je něco jiného, jde o turnaj dvou týdnů, mám na ni krásné vzpomínky. Reprezentovat se nepodaří každému. Samozřejmě, když bude šance, rád bych hrál. Třeba za rok na mistrovství, nebo později na olympiádě.“

Blázen už není

Blázen do muziky a do aut. Tím už Roman Hamrlík prý není. Jenže, něco takového se prostě nedá vymazat z paměti. „Vážně, už takoví blázni s bráchou nejsme. I když, teď jsem si vzal od bráchy asi 300 cédéček a nahrávám si to na iPod. Už mám asi 3000 písniček, sedím u počítače hodiny,“ vypráví.

Až bude mít hotovo, půjde se podívat na živé muzikanty. „Naposledy jsem byl loni v Praze na Red Hot Chilli Pepers. Teď se chystám na Linkin Park,“ plánuje. Léto si chce užít. „Sedm měsíců jsme otroci, každý nám diktuje, co dělat. Takže si v létě užívám. Jestli poslouchám doma? Jak kdy,“ směje se.

Míval rád i rychlá auta, rád si vyrazil na závody. I to už je prý tak trochu pryč. „Mitsubishi Evo jsem už prodal. Jo, auta mě baví, ale je to drahá záležitost a špatná investice. Něco mám vyhlídnutého, uvidím, kde a jaký podepíšu kontrakt. Potom se mohu rozhodnout, jestli si koupím sportovní auto. Protože v Kanadě máme šest měsíců ze sezony sníh, to by mi akorát někde zmrzlo na ulici.“ Ani spoluhráči nekupují sporťáky, snad jen kapitán Calgary Iginla má porsche. „Jenže ho vytáhne po sezoně a před sezonou ho zazimuje v garáži,“ prozradí. Co však chce, je vidět na vlastní oči závod MS v rallye. „To jsou ještě větší blázni než co jezdí formuli 1,“ říká uznale.