Já na bráchu... Hokejová dvojčata Petr Hubáček (27) a Zbyněk Irgl (26)

> Co si o sobě mysleli, když se poprvé potkali?
> Kdo z nich je šéfem společného pokoje?
> Kdo fandí Baníku a kdo vyrostl na Zbrojovce?
> A kdo komu ukazuje, jak vymíchal Sokolova?

Ve stejnou chvíli okolo prochází PETR HUBÁČEK (27). A pak se na oko podiví: „Jak on může dělat rozhovor do rádia? Vždyť té jeho ostravštině nikdo nemůže rozumět...“. A tak je to s nimi pořád. Co chvíli si ze sebe utahují. Ne náhodou se jim také říká hokejová dvojčata. Hrají spolu ve Vítkovicích i v nároďáku. Bydlívají spolu na pokoji. A jeden druhého zná lépe než jejich vlastní partnerky.

Pamatujete si vůbec, kdy jste se potkali poprvé?
Hubáček: „Hrál jsem ještě za juniorku v Brně a viděl ho jezdit na ledě. Měl košík, z toho mu trčely dlouhý vlasy. A byl mi strašně nesympatickej...“
Irgl: „A tys měl zase hokejky, který se mi strašně líbily.“
Hubáček: „Jsem si říkal, proč jsi za mnou pořád jezdil...“
Irgl: „Ale ve Vítkovicích jsme se potkali až v létě 98/99. Měli jsme dvě party...“
Hubáček (skočí mu do řeči): „A tys v nějaké byl, jo?“
Irgl: „Bylo to na Ledňáčku. My šli z ledu a vy na led. A borci mi říkají: Znáš ho? A já: Jo. Je z Brna. A je rychlej jak prase.“

Kdo z vás byl tenkrát lepší hokejista?
H: „Tenkrát... Vždyt je to furt stejný... Já.“ (směje se)
I: „Jsme stejní hokejisti.“
H: „To si o nás myslí. Ale stylově jsme každej jinej. Zbyňďa umí dát gól. Tím zúročuje práci celý pětky. Já ale hraju pro tu pětku. A hlavně on je za to líp placenej. To je jak ve fotbale. Máš borce, kterej maká v záloze a přitom hvězdou je útočník, kterej dá pětadvacet gólů za rok. Měl by mi dávat něco ze svýho platu. Ale on je strašně na love.“ (směje se)

Znáte způsob, jak se navzájem vytočit?
H: „On mě vytáčí pořád. Když mi nenahraje puk.“
I: „My jsme vlastně spolu za celou dobu neměli žádnej konflikt, co?“
H: „To je pravda. Ani v nároďáku, ani ve Vítkovicích. Já tam měl jediný konflikt. S Pincákem (gólman Marek Pinc). On mě fauloval. A já strašně vytekl. Řval jsem na něj přes celou kabinu. A on něco pronesl s tím svým ledově klidným obličejem. To mě úplně dostalo...“

Kdo je šéf vašeho pokoje?
H (k Irglovi): „No odpověz na to...“
I (směje se): „Nikdo.“
H: „Tak to udělám já: Já.“

Takže vy třeba určujete, na co se budete dívat v televizi?
I: „Hubas nejvíc kouká na teletext.“
H: „My se na televizi moc nekoukáme. A když, tak se vždycky nějak dohodneme. Já si po večerech většinou čtu noviny, takže Zbyněk má čas na ty svoje Rodinný pouta.“
I: „Když je sport, koukáme společně. Většinou se shodneme.“
H: „Hlavně se shodneme, když Zbyněk řekne: Já bych dělal tohle. A zopakuje to patnáctkrát...“

Shodnete se v muzice, nebo filmech?
I: „Co se týká hokeje, módy, bab, máme stejný názor.“
H: „Ale filmy a muzika, to jsme úplně jiní. Já mám radši českou pohodu. To on je diskotékovej typ.“
I: „Nebo filmy. Mně se líbí »Rychle a zběsile«, to je o autech.“
H: „No, to bych si nikdy nekoupil.“
I: „Ty zase znáš všechny filmy pro pamětníky.“

Kterou vlastnost z toho druhého byste rádi měli?
I: „Že si s ničím neláme hlavu.“
H: „Já bych chtěl tu jeho střelu zápěstím. Ale to není vlastnost, že jo.“

Jste kamarádi. Ale na konci sezony jste proti sobě nastoupili ve finále švýcarské ligy. Jaké to bylo?
I: „Jó, to byla prdel.“
H: „Jsou věci, které si jako soupeři nemůžete říct. A my si řekli všechno. Taktiky týmů, slabiny brankářů.“
I: „A když jsme se potkali na ledě, tak jsme byli jako dvě panenky. Bez kontaktu.“
H: „Hned při rozbruslení před prvním zápasem jsem jen koukal, kde zrovna bruslí. Mávali jsme na sebe. A mrkali. Prosmál jsem celý rozbruslení.“

O Petrovi se ví, že je blázen do fotbalu. Co, Zbyňku, baví vás?
I: „Hokej.“
H: „Zná snad všechny hokejisty na světě. Ukazuje mi sestavy všech týmů. A já na to jen koukám... Hokej nesleduju. Nezajímá mě. Ale z fotbalu toho vím strašně moc.“
I: „Ten u těch mančaftů vyjmenuje i sekretářky.“
H: „Není nic lepšího než anglickej nároďák, liga a Celtic Glasgow. Ukazoval jsem Zbyňkovi na pokoji DVD z mistrovství světa 1990. Gascoignea. Neuvěřitelný věci.“
I: „To je pravda. Bavíme se, co si večer pustíme. A on vytáhne fotbalový DVD z Anglie. Opravdu odvaz...“
H: „Vždyť to je fantazie!“

Chodíte i na Baník?
H (k Irglovi): „Pověz, jak chodíš na Baník...“
I: „Já chodil v sezoně, jak udělali titul. To byla skvělá atmosféra. A pak...“
H (skočí mu do řeči): „A pak Baník začal prohrávat, tak začal zápasy vynechávat. Teď už nechodí vůbec. Já občas zajdu. Ale vztah mám k Brnu. Já vyrostl na Zbrojovce. Chodil jsem na každej zápas. Teď mě baví sledovat divize v Židenicích. To je klasická brněnská čtvrť. Každej mluví hantecem. Hraje se v sobotu v půl jedenáctý, tři sta lidí, který nadávaj rozhodčímu. Krásnej relax...“

Kde se ve vás vzala taková vášeň pro fotbal?
H: „Odmala. Začínal jsem chodit v době, kdy tam byla euforie, na každej zápas chodilo třicet tisíc lidí. A já pozoroval ty fotbalisty a říkal si: Kurňa, ti se mají. Nemusí do školy, jen na tréninky. Tam to vzniklo. Ale brácha má ještě pevnější vztah. My spolu jezdívali i na venkovní zápasy.“

Kam?
H: „Třeba na Bohemku. Chcalo jako prase, my byli promočení. Ale Valnoha dal v poslední minutě na 3:2 a my byli spokojení. Nebo jsme byli v Blšanech. Vynikající klobásy a maso tam mají...“
I: „Tak takovou vášní já netrpím.“
H: „Mě by zase nenapadlo jít večer domů, že dávaj hokej.“

Jsou v Ostravě populárnější fotbalisté, nebo hokejisté?
I: „Já nějak popularitu nepoznávám. Viď, Hubas...“
H (směje se): „On pořád všude ukazuje Sokolova, jak ho loni vymíchal (Irgl se na loňském MS proslavil gólem ruskému brankáři, čímž rozhodl o postupu do semifinále– pozn. aut.).“
I: „Takovej hezkej moment to byl. A oni si ze mě kvůli tomu dělají srandu.“

Autor: Radek Lain
Foto pro Aha!: Aleš Krecl