František Ptáček: Táta k narozeninám!

Sparťanský kapitán hlídal včera dvouletou Terezku

Včera jí totiž byly dva roky a kapitán hokejové Sparty FRANTIŠEK PTÁČEK (32) využil odpočinkového dne. Vzal dcerku do kabiny a vzorně se o ni staral.

„Druhá dcerka je nemocná, tak jsem vzal cvrčka a vyrazili jsme,“ vysvětlil Ptáček. „Kdyby byl normální trénink, tak by to nešlo. Ale takhle? Pěkně jsme si zacvičili, viď,“ obrátil se na Terezku. Zajezdili si na kole, dokonce ji i zavěsil na hrazdu. „A kam jdeme teď. No řekni,“ vyzval kudrnatou blondýnku. „Tam,“ ukázala na dveře sparťanské kabiny. „Ano, ale co tam budeme dělat?“ trval na svém táta. „Plavat přece,“ pomohl jí s odpovědí.

Terezka se usmála a hned potvrdila, že umí plavat. „Řekni, že kecáš,“ pobídl ji. „Kecám,“ usmála se a zmizela za dveřmi. „No jo, dneska jsem babysitting,“ následoval ji Ptáček.
Trvalo pěknou chvíli, než se vyplavali a sparťanský kapitán začal dávat rozhovory. S malou v náruči vyšel na chodbu a dlouhé minuty vyprávěl. Terezku to pořádně zmohlo, než byl hotový objednaný toust, spinkala tátovi na rameni. Předtím ještě stačila ukázat na plakát hokejisty a zakřičet: „Táta!“ Spletla se, na obrázku svíral pohár Ptáčkův spoluhráč Petr Ton.

Vůně toustu ji probrala, začala rošťačit. Občas na ní musel taťka houknout. Ale jinak ji nechával. „Má dneska narozeniny, druhé. Dostala k nim tátu,“ smál se pyšný otec František Ptáček. Než vlezla do auta, stačila ještě zaplašit čmeláka. A pak už vyrazili domů. „Asi si po obědě zdřímneme,“ těšil se na Ptáček.

I tak se dá vyplnit volnější den během finále hokejové extraligy Pardubice – Sparta.

Doma počítám do tří

PRAHA – Je kapitánem Sparty, a tak na Františka Ptáčka občas připadne, aby zjednal v kabině pořádek. Stejně, jako doma. Tam to má prý lépe zmáknuté.

Zvyšujete hlas častěji doma, nebo v kabině?
„Je fakt, že i doma je občas zvyšuji hlas. Naučil jsem holky, že počítám do tří. A u dvou je většinou už klid.“

Platí to i v šatně?
„Tam jsem to nevysvětloval. Nevím, jestli umí všichni počítat do tří. (smích) Ale já zase tolik neřvu, nejsem takovej. To spíš Jirka Vykoukal a další.“

Máte v popisu práce jezdit za rozhodčími, ani to vás nerozhodí?
„Kolikrát bych si chtěl odpočinout a slyším: Fery, jeď tam. Zjišťuju, co se vlastně stalo. Ale občas je potřeba na rozhodčí vytvořit tlak, zajet k nim.“

Nemáte chuť je praštit?
„Tak daleko ještě nejsem. Možná, až budu starší. Občas bych je nejraději poslal někam, ale uvědomím si, že bych poslal akorát sám sebe na trestnou nebo do šatny. Takhle mě berou, že jsem slušnej.“

Autor: Jan Uhlík
Foto Aha!: Denisa Hamerníková