Alice Bendová otevřeně: Jsem magnet na trapasy!

V seriálu Svatby v Benátkách hrajete sebevědomou a samostatnou Lolu. Jste taková i v reálu?
„Sebevědomá jsem snad v mezích normy. Samostatná jsem velmi, ale nejsem až tak moc ambiciózní. Nejsem pragmatická, vyčůraná ani mrcha. Myslím si, že způsob, jakým žiju, je dobrej. Nikoho nepoškozuju, nikomu neubližuju. Myslím si, že z tohoto světa budu odcházet s dobrým pocitem.“

Natáčíte seriál, máte dvě živé děti, zbude vám čas na odpočinek?
„Děti, to je teda lauf. Ale jak já vlastně odpočívám? Já nevím. No, vůbec. Když děti usnou, tak si o půl desáté sednu s přítelem na terasu a jen tak koukáme do zahrady. A třeba grilujeme. To je třeba pro mě relax. Ale abych šla někam do baru, to vůbec.“

Jste strašně energická, neměli s tím vaši partneři někdy problém?
„Spíš je jim divný, že nejsem unavená. Ale já jsem. A i když říkám, že padám únavou, oni mi to nevěří. Někdy jsem večer tak moc unavená, že jen zírám do zdi. Vysloveně jako problém to ale nikdo neviděl, spíš jim to připadalo vtipný, že jsem taková zrychlená.“

Dokázali s vámi držet stejné tempo?
„Celkem se chytali. Nikdy nikdo neříkal: Ježíš, co to děláš? Ze srandy jsem říkala, že si nechám zjistit, jestli nemám poruchu soustředění, ale nemám. (smích) Když chci, tak se dokážu velice dobře soustředit.“

Vaše děti patří k těm hodně živým. Nezávidíte matkám, které mají doma pravý opak?
„Díky tomu, že mám tu svou náturu, tak mi to vůbec nevadí. Spíš mi přijde divný, když jsou v klidu. Vašík si dneska lehl s časopisem do postele a já jsem tam třikrát byla a ptala jsem se ho, jestli je v pohodě. Když to slyšela moje mamča, tak říkala: Prosím tě, nech ho bejt. On chce být v klidu. Ale mně to prostě přijde divný.“ (smích)

Kolik času s dětmi trávíte?
„Když nepracuju, tak jsme spolu 24 hodin denně. Když pracuju, hned jak skončím natáčení, vracím se za nimi. Neexistuje, že bych někam večer šla. To mi vyčítá třeba i moje mamka. Podle ní nemám žádný čas pro sebe. Ale mně to nevadí.“

Neterorizují vás děti?
 „Jo, maličko jo.“ (smích)

Jak dlouho jste bez nich dokázala nejdéle být?
„Týden, protože manžel s nimi byl u moře.“

Jste na ně hodně fixovaná, jak jste to zvládala?
„Bylo to strašný. Brečela jsem už první den. Já to nechci moc před nimi říkat, ale bylo to hrozný. Myslím, že týden byl maximum, co jsem zvládla. Ale bylo to naštěstí jen jednou za tu dobu, co je mám. Jednou to pak vlastně bylo ještě pět dní, to byla malá menší, a to jsem nedala vůbec.“

Dalo by se tedy říct, že děti jsou vaše závislost? A když je nemáte u sebe, trpíte abstinenčními příznaky?
„No, opravdu. My to tak prostě máme. Jsme na sebe hodně zvyklí. Jak si to kdo zařídí, je ale každého věc. Já si třeba nedokážu vůbec představit, že bych k moři letěla sama a nechala je tady. To bych nepřežila.“

Tak to budete mít možná problém, až jim nastane puberta a budou se chtít osamostatnit...
„To snad ne. Já je nechci omezovat. Až to období nastane, tak to pak začnu někam chodit pro nějaký rady, abych je neomezovala. Já jsem jen ráda s nimi. Ale nemám pocit, že bych je svou láskou dusila.“

Takže, když děti chytnou nějakou nemoc, tak to musíte prožívat mnohem intenzivněji než většina matek.
„To prožívám.“

Dokážete si představit, že byste měla další dítě?
„Já na to říkám, že jsem strašně mladá, že o tom neuvažuju. Fyzicky bych to asi zvládla, ale zatím jsme tohle neřešili. Ale líbí se mi velká rodina. Jediný, co mě trochu brzdí, je těhotenství.“

Měla jste nějaké problémy?
„Měla jsem obrovský všechno. A strašně mě bolela záda.“

Kdyby šlo mít vlastní dítě bez těhotenství, tak byste do toho šla?
„Muselo by to být bez devíti měsíců a bez toho prvního roku. Je to náročný, ale je pravda, že když mluvím s kamarádkami, tak jejich děti spí, a u mých to byl pravý opak. Alička nespala 8 týdnů od porodu ani jednu noc. Do šesti hodin do rána byla vzhůru a spala celý den. Do toho se Vašík v šest probudil a já jsem se v šest ráno pozvracela. Došlo to tak daleko, že jsem se úplně třásla. Dcera měla těžký koliky a celou noc jsem ji musela masírovat. Ale teď už naštěstí spinká.“

Bojíte se vůbec něčeho?
„Mám hrozný fobie. Hrozně se bojím nemocí. Jak těch u dětí, tak samozřejmě svých, protože tu musím být pro ně. Ale nemoci se mi naštěstí vyhýbají.“

Naposled, co si pamatuji, jste měla problémy se žlučníkem. Jak jste to zvládala?
„To byla rychlost. Prvně jsem nechtěla nikam jít. A i když jsem už byla v nemocnici, chtěla jsem hned odejít. Říkala jsem si, že to snad nějak doma rozeženu. Oni mě ale nenechali. Už tam byl zánět. Proto mě hned operovali. Ale pak jsem byla ráda. Druhý den po operaci jsem ale samozřejmě řekla, že chci jít hned domů. A šla jsem.“

Nebylo to příliš předčasné?
„Asi ano. Všechno bylo sice v pořádku, ale strašně to bolelo. Fuj! Říkala jsem si, že jsem blbec, že jsem tam nezůstala ještě den. Bolelo to moc.“

Takové věci většinou hodně prověří partnerský vztah. Byl to i váš případ?
„To určitě ano, ale to já si uvědomuju denně. Když natáčím, on se doma o všechno postará. Ve všem se na něj můžu spolehnout. Celá ta moje rodina, mamka, sestra i přítel, všichni fungují na jedničku.“

Už dvakrát jste se zmínila o mamince...
„No jo, to je můj miláček!“

Takže se jí můžete svěřit se vším a probírat i chlapy?
„Všechno. Vždycky si jdu za ní pro radu. Když mám problém, vždycky volám prvně mamce. A to i teď, když je mi čtyřicet.“

Takže když jste měla partnerskou krizi a rozváděla jste se, tak to věděla jako první?
„Maminka to věděla všechno a první.“

Poradila vždy dobře?
„Vždycky dobře a vždycky má pravdu. Ale jak to funguje! Já jsem říkala, že to ani není možný.“

Litujete nějakého rozhodnutí, které jste udělala v souvislosti s manželem, který vás podváděl?
„Nebudu říkat čeho, ale něčeho lituju. Nemá cenu to rozebírat.“

Už jste rozvedená?
„Nevyjadřuju se k tomu. Jestli jsme, nebo nejsme. Je to naše soukromá věc. Tak jsme se na tom s manželem dohodli.“

Už delší dobu žijete s novým partnerem. Dokážete si představit, že byste se ještě jednou vdávala?
„Jsem strašně mladá, abych přemýšlela o svatbě. Když pak dojde na rozvod, tak je to samozřejmě komplikovanější. Na druhou stranu, když jde o manžele, je jeden tomu druhému zavázaný. Nevím, manželství má svá﷯ pro i proti.“

Takže jedno nevydařené manželství ve vás nezanechalo averzi k uzavření dalšího svazku?
„Nevytrestalo mě to. Já jsem pozitivní a nemám s tím problém. Neodnesla jsem to psychicky. Tak to prostě jen dopadlo.“

Vážným vztahům předchází randění, stal se vám někdy na rande nějaký trapas?
„Já těch trapasů mám strašně moc. Ale jsou nepublikovatelný. Nevím, jak je to možné, ale asi je přitahuju.“ (smích)

Tak nějaký publikovatelný...
„Na rande jsme si zašli na pizzu. A šlo o takovou tu zabalenou. A protože ji miluju, tak jsem si ji dala rovnou dvakrát.  A když jsem do ní kousla, vytáhla jsem kus myši i s vocasem z pusy.“

Nedostala jste infarkt?
„Já mám silnej žaludek, takže mi ve finále nic nebylo, ale bylo to strašně trapný. Ale takový mám i jiný zážitky.“ (smích)

Znamená to, že se vám to stává i dnes?
„Pokračuje to. Nikdo nebude mít v polívce obrovskýho červa, jenom já. Osm polívek na stole, a já z ní vytáhnu obří housenku.“ (smích)