Krvavé dobývání vesmíru

Největší tragédie v historii kosmonautiky

Vesmír je docela plný pomyslných náhrobků s křížky.

● Kosmická loď Apollo 1
Kdy došlo k havárii: 27. ledna 1967
Počet obětí: 3
Co se stalo: Na mysu Canaveral v USA při pozemních zkouškách americké měsíční lodi Apollo 1 uhořeli ve velitelské sekci tři astronauti, ačkoliv start lodi byl plánován až o den později.
Příčina nehody: Přesně se nikdy nezjistilo, co vlastně za tímto neúspěchem stálo, ale jednou z příčin byl rozhodně i velký spěch, který horečný »závod o vesmír« v šedesátých letech provázel. Na pečlivost prostě moc času nezbývalo… Tragédie způsobila, že americký program letu na Měsíc ustrnul na čas na místě a jejich největším rivalům, Rusům, dodala tak trochu morbidní energii a naději, že opět získají prvenství.

● Kosmická loď Sojuz 1
Kdy došlo k havárii: 23. dubna 1967
Počet obětí: 1
Co se stalo: Kosmonaut Vladimir Komarov nastoupil do nově vyvinuté kosmické lodě, aby po čtyřech zkouškách bez posádky provedl první pilotovaný let. Loď pojme až tři kosmonauty a skládá se ze tří modulů – orbitální, návratové a servisní sekce. Start Sojuzu 1 proběhl úspěšně, ale hned na oběžné dráze se loď dostává do problémů. Nevyklopil se panel slunečních baterií a navíc se loď dostává do neřízené rotace. Kosmonaut dostává rozkaz ze Země k předčasnému návratu a s vypětím sil se mu podaří navést návratový modul zpět do atmosféry.
Příčina nehody: Při sestupu k zemi selhal celý padákový systém a Sojuz 1 se ve velké rychlosti roztříštil o zemský povrch. Smrt Komarova při prvním letu Sojuzu byl velkou ránou pro celý program.

● Kosmická loď Sojuz 11
Kdy došlo k havárii: 6. června 1971
Počet obětí: 3
Co se stalo: Na sovětské základně v kazašském Bajkonuru se čekala velká událost, z oběžné dráhy se v návratovém modulu vracela tříčlenná posádka. Během sestupu však nemohlo řídící středisko navázat s kosmonauty spojení. Po dosednutí kabiny na zem otevírají záchranáři její průlez a jsou šokováni: všichni tři kosmonauti jsou mrtví.
Příčina nehody: Z kabiny pravděpodobně unikl veškerý vzduch ještě před vstupem do atmosféry.

● Raketoplán Challenger
Kdy došlo k havárii: 28. ledna 1986
Počet obětí: 7
Co se stalo: Velmi rychle a neslavně skončil pětadvacátý start raketoplánu americké vesmírné flotily, k němuž celý svět upíral zraky i proto, že na jeho palubě byla »amatérka«. V rámci popularizačního programu americké vlády, nazvaného Učitel do kosmu, se do vesmíru měla podívat středoškolská učitelka Christa C. McAuliffová. Raketoplán Challenger shořel přesně třiasedmdesát vteřin po svém startu!
Příčina nehody: Došlo k upálení spodního závěsu pravého pomocného motoru na tuhé palivo. Následkem aerodynamických sil prorazila v dalším zlomku sekundy špička motoru obal hlavní nádrže raketoplánu a poškodila uvnitř umístěné nádrže na tekutý kyslík a tekutý vodík. Tím se dostalo do prostoru kolem celého komplexu veliké množství těchto výbušných plynů a následoval obrovský devastující výbuch. Lety raketoplánů byly pozastaveny na dva a půl roku a bylo na nich provedeno více než 500 změn. Teprve potom mohl odstartovat v září 1988 raketoplán Discovery.

● Raketoplán Columbia
Kdy došlo k havárii: 16. února 2003
Počet obětí: 7
Co se stalo: Ačkoliv k dosud poslední »vesmírné« nehodě došlo až při přistání, zásadní problém se objevil už 61 sekund po startu. Z podpěry palivové nádrže se totiž odlomil kus izolační pěny o rozměrech zhruba 30 x 40 centimetrů a váze asi tři čtvrtě kila, a prorazil tepelnou izolaci levého křídla Columbie. Ani posádka, ani řídicí středisko o tom ale neměli nejmenší tušení. Takže sedm astronautů v poklidu splnilo svou misi, provedlo v kosmu více než 80 experimentů a vracelo se na Zemi. Při sestupu atmosférou se do díry v tepelné izolaci ale dostala horká plazma (neboli velmi horký vzduch, který vzniká při aerodynamickém tření), která vedla prakticky k roztavení levého křídla, jeho odpadnutí a následně destrukci celého raketoplánu.
Příčina nehody: Chyba byla údajně v nanášení izolační pěny ručními stříkacími pistolemi. Často při něm totiž vznikaly mezery nebo dutiny, kde se při startu mohl rozpínat plyn. V důsledku havárie Columbie byly lety raketoplánů na dva roky pozastaveny. Tristní je ovšem současné řešení problému: pěna se prostě na ta místa, kam musela být nanášena ručně, přestala dávat!

Od rakety k raketoplánu

Přestože z hlediska dějin čtyřicet let nic neznamená, změnil se za tu dobu způsob letů do kosmu doslova od základů. Jaký je vlastně rozdíl mezi prvními vesmírnými loděmi a současnými supermoderními raketoplány? Společné mají jediné: je to vždycky pekelně drahý výlet s velmi nejistým návratem.

Kosmická lodě neboli rakety
Jak funguje: Kosmické lodě (například Vostok, který dopravil na oběžnou dráhu prvního člověka) umožňovaly let jednoho kosmonauta po dobu maximálně deseti dnů. Fungovaly na principu »odhazování« nepotřebných vrstev, skládaly se z nosné rakety, kabiny kulového tvaru a z přístrojového úseku. V kabině byly systémy zajišťující život kosmonauta, řídicí aparatura, část rádiového zařízení, televizní kamery, dalekohled, filmové kamery a kosmonautovo křeslo. V přístrojové části byly zásoby stlačeného plynu pro orientační systém a raketový brzdící motor. Po průletu atmosférou se ve výši asi sedmi kilometrů otvíral padák. Kosmonaut mohl přistát buď v kabině, nebo se mohl v nevelké výši katapultovat i s křeslem z kabiny a přistát odděleně od lodi s padákem.Nevýhody: Rakety sice byly a jsou efektivní kosmický dopravní prostředek, ale mají i své nezanedbatelné »mouchy«. Hlavní nevýhody spočívají v tom, že pro každý let se musí vyrobit nový exemplář rakety a navíc tito kosmičtí »dinosauři« nedokážou dovézt na oběžnou dráhu obrovské a těžké náklady a zároveň lidskou posádku.

Raketoplány
Jak funguje: Jeho největší výhodou je, že ho lze použít opakovaně, uvádí se, že až stokrát. Skládá se z orbitálního návratového stupně (Orbiter) a ze startovacího stupně. Ten vzniká spojením přídavné nádrže se dvěma startovacími motory na tuhé pohonné hmoty po stranách. Orbiter připomíná letadlo. Je dlouhý přes 37 metrů a prázdný váží 68 tun. Vejde se do něj náklad až 29,5 tuny, celý komplex váží při startu více než 2000 tun. Raketoplán startuje svisle, ale přistává vodorovně na letišti jako bezmotorový kluzák. Nevýhody: Technicky vzato je to důmyslné a téměř dokonalé zařízení, ovšem ekonomicky je to katastrofa. Jeden start vyjde na 400 až 600 milionů dolarů, největší položkou jsou sice složité testy jednotlivých součástek, ovšem nebýt jich, tak by už pravděpodobně nezbyl ani jediný orbiter raketoplánu – všechny by byly zničeny.

Budoucnost
V současnosti se raketoplány používají na dostavbu mezinárodní vesmírné stanice ISS a uvažuje se o servisní misi na Hubbelův vesmírný teleskop. Počítá se s tím, že stanice bude dostavěna kolem roku 2010 a v tomto roce půjdou všechny raketoplány do výslužby a definitivně skončí jejich činnost – už nebudou třeba. Nástupce raketoplánů se už vyvíjí, bude jím kosmická loď jménem Orion. Bude sloužit k dopravě nákladů na ISS, pro návrat lidí na Měsíc a možná i dál…