Trápí vás letní vedro? Pojďte se zchladit do Himáleje! Bude vám běhat mráz po zádech... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Trápí vás letní vedro? Pojďte se zchladit do Himáleje! Bude vám běhat mráz po zádech...

Překročit čerstvou mrtvolu a pokračovat v chůzi, aniž byste hnuli brvou? To si dokáže představit jen málokdo. Pro stovky amatérských horolezců, kteří každý rok vystupují na nejvyšší horu světa Mount Everest, je to obvyklé.


6 OBĚTÍ MOUNT EVERESTU

V tisícimetrových výškách Himálaje totiž hraje každý jen za sebe. Pokud tu zemře, což se stává průměrně každému desátému lezci, čeká ho skutečně mělký hrob. Jeho tělo nikdo neodnese zpátky do údolí, prostě tu zůstane ležet ve sněhu. Tady je šest těl, která tvoří děsivé pomníky kolem cesty na vrchol.

Třiapadesát let nás dělí od prvního úspěšného výstupu na nejznámější kopec světa. Za tu dobu se na jeho vrcholu vystřídalo 2500 horolezců ze všech koutů planety. Pro asi 180 lidí to byla cesta poslední. Během výstupu či sestupu zemřeli. Někdy kamarádi snesli jejich těla až do základního tábora, odkud je odvezl vojenský vrtulník. Jindy se ale nenašel nikdo, komu by se chtělo vláčet dolů s mrtvolou. Přes čtyřicet mrtvých těl tak stále leží podél cesty na vrchol. A to mluvíme pouze o jižní straně hory, po které vede nejsnazší, a tedy nejrušnější cesta na vrchol. Mráz tu těla uchovává v neporušeném stavu po desítky let...
Proč tu lidé umírají?
S výškou ubývá kyslík, v osmi kilometrech nad hladinou moře je ho jen asi třetina obvyklého množství. Za zónu smrti je pro člověka považovaná právě výška nad osm tisíc metrů. Tělo zde už nemá dostatek kyslíku ani pro důležité životní funkce, a tak se začíná omezovat. Horolezci tu nic nejedí, protože tělo potravu odmítá. Hrozí otoky plic a mozku. Brzy po vstupu do zóny smrti může člověk ztratit orientaci, pojem o čase a schopnost logicky uvažovat. Delší pobyt vždy končí smrtí.
Vrchol? Smetiště!
Za desítky let se na vrcholu Everestu vystřídaly tisíce horolezců. Kliknutím zvětšeteNe všechno vybavení, které nesli nahoru, potřebovali i pro sestup. Proto se na vrcholu majestátní hory rozprostírá koberec vlajek, hadrů, cepínů a dalšího lezeckého vybavení.
Také jednotlivé postupové tábory, ve kterých celou sezonu neutichne provoz, jsou zavalené odpadky. Horolezci šetří síly jen na výstup na vrchol a cestu dolů. S nepotřebným náčiním se rozhodně tahat nechtějí, a tak ho nechají tam, kde se jim přestane hodit. Naštěstí jsou v posledních letech pořádány dobrovolnické expedice s jediným úkolem – snést z hory alespoň zlomek odpadků, jejichž množství se dnes odhaduje na padesát tun.

BEZNOHÝ A MODELKA
I ti byli na Mount Everestu!
I když je Mount Everest symbolem nedostupnosti, už léta to o něm bohužel neplatí. Oblečení z nejmodernějších materiálů, perfektní výzbroj a dostatek peněz udělaly z nejúžasnější hory světa prázdninovou atrakci. Stačí mít několik desítek tisíc dolarů na zaplacení specializované agentury. Její zkušení, ale často nezodpovědní průvodci vás na kopec doslova vynesou s kyslíkovou maskou na obličeji. Díky tomu se na vrchol může vydat prakticky každý. Tady je několik kuriózních příkladů.

Beznohý
Kliknutím zvětšeteV květnu stanul na vrcholu Novozélanďan Mark Inglis (47). Na protézách! Před čtyřiadvaceti lety totiž tento horolezec přišel o obě nohy. Lékaři mu je museli amputovat kvůli omrzlinám, které utrpěl při dvoutýdenním strádání na nejvyšší novozélandské hoře. Jeho úspěšný návrat k horolezectví ale na Mount Everestu dostal trpkou pachuť. Při výstupu se totiž jeho výprava jako jediná zastavila u Davida Sharpa, jiného horolezce, který tu už dlouhé hodiny umíral na podchlazení. Čtyřicet předchozích horolezců ho totiž minulo bez sebemenšího zájmu o jeho záchranu, a tak mu už ani členové Inglisovy skupiny nemohli pomoci. Zanechali ho svému osudu a Sharp nakonec po dlouhých hodinách zemřel.

Lyžař
Kliknutím zvětšeteLegendou se stal Slovinec Davo Karničar. V říjnu 2000 si vynesl na vrchol Everestu vlastní lyže, po povinné fotografii na špičce světa si je obul a elegantně horu sjel. Možná se to zdá jako nejsnazší věc na světě, ale opak je pravdou. Na rozdíl od normálních horolezců nesl nahoru na zádech několik kilogramů navíc a dolů jel bez jakéhokoliv jištění. Sebemenší jezdecká chyba mohla vést ke smrtelnému pádu. Jízda mu trvala pět hodin.

Nejstarší
Kliknutím zvětšeteČilý japonský stařík Takao Arayama se na Everest vydal ve věku, kterého se průměrný Čech ani nedožije. Bylo mu rovných sedmdesát let a sedm měsíců. Stal se opravdu živým důkazem toho, že na Everest se při troše štěstí a fyzické kondice dostane opravdu každý. Jedinou otázkou je, jestli ho nahoru vlastně nevynesli jeho průvodci – šerpové.

Modelka z Playboye
Kliknutím zvětšeteVýstupem na Mount Everest se proslavila Polka Martyna Wojciechowska. Ani ne tak proto, že se stala třetí polskou ženou v pořadí, která na osmikilometrový kopec vylezla. Média se o ni zajímala hlavně proto, že nedlouho předtím pózovala na obálce časopisu Playboy. Stala se tak první modelkou, která Everest zdolala.

DÁLNICE NA EVEREST
Naprostá většina lezců se na vrchol Mount Everestu dostane po jedné ze dvou nejsnazších tras.
Severní cesta – vede z tibetské strany hory, vydal se po ní první nadějný dobyvatel George Mallory. Jeho tělo bylo později nalezeno o několik stovek metrů níže.
Jižní cesta – po ní vůbec poprvé vystoupil na vrchol sir Edmund Hillary v roce 1953. Dnes je nejoblíbenější.

PÁR SLOV O MOUNT EVERESTU

Jak je vysoký: To vám přesně nikdo nepoví. První měření prováděná klasickou geodetickou metodou určila v roce 1852 vrchol Everestu jako vyšší než všechny okolní hory. V polovině 19. století další měření zpřesnilo výšku vrcholu na 8839 metrů. V padesátých letech 20. století se kóta opět změnila, tentokrát na 8848 metrů. Dnes je na vrcholu trvale umístěný přístroj GPS, který hlásí výšku 8850. Ta je také dnes oficiální, i když na mapách se stále uvádí o dva metry nižší.
Je v Tibetu nebo Nepálu: Byť hora leží na hranici Nepálu a Tibetu, nejvyšší sněhová kupa na jejím vrcholu je na straně Tibetu. Kdo leze jižní cestou z Nepálu, musí překročit jinde přísně střeženou hranici.
Po kom má jméno: Na prvních evropských mapách byl Mount Everest označován jako Peak XV, tedy »vrchol číslo patnáct«. Brit Andrew Waugh, hlavní zeměměřič v koloniální Indii, ale pak horu pojmenoval po svém předchůdci, siru Everestovi, který ji vůbec poprvé zmapoval.


Kliknutím zvětšeteAsi nejstrašnější pomník u cesty na vrchol. Severní cestou se vydal tento horolezec zřejmě v posledním desetiletí. Jeho identitu ale už zřejmě nikdo nezjistí, vzhledem k velké výšce jeho tělo zůstane na Everestu navždy.

Kliknutím zvětšeteNejznámější oběť Everestu k sobě i roky po objevení přitahuje pozornost turistů. George Mallory se totiž už v roce 1924 vypravil na cestu za dobytím nejvyšší hory, tedy celých 29 let před prvním doloženým prvovýstupem Edmunda Hillaryho. V roce 1999 jeho pohřešované tělo objevila expedice pátrající po jeho ostatcích. Jestli se Mallory dostal na vrchol už před dvaaosmdesáti lety ale není jasné, jeho fotoaparát se nikdy nenašel. Mallory se stal »duchem« Everestu. Naštěstí leží trochu bokem od hlavních tras, a tak ho fotoaparáty lezců nechávají na pokoji.

Na vrcholovém hřebenu pohřbívají sněhové převěje několik těl horolezců, kteří nedošli nahoru. Když přes léto ustoupí sníh, musí dnešní lezci některá těla doslova překračovat, ve strmých partiích i přeplazit. Neznámý horolezec zřejmě na Everest stoupal podle oblečení v sedmdesátých letech.

Kliknutím zvětšeteNa cestě jižní trasou nelze minout ostatky těla, které leží jen pár metrů od vyšlapané stopy. Tou každoročně proudí stovky lezců. Pravděpodobně se jedná o Němku Hannelore Schmatz, která na Everestu zahynula v roce 1979.

Možná jediný sněhem pohřbený lezec nad jižním sedlem. Asi je to tělo jednoho ze dvou pohřešovaných horolezců tragické expedice z roku 1996. Novodobá vyčnívající bota tomu napovídá.

Kliknutím zvětšeteOtevřená planina v jižním sedle je hrobem lezce, jehož totožnost nikdo nemůže potvrdit. Podle oblečení je možné určit jen to, že jeho tělo na místě neleží déle než nějakých patnáct let a pravděpodobně to byl západní turista.


Autor: Jan SKÁLA
Foto: Profimedia.cz, archiv

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.