Jejda, co má tohle být? Myš s chobotem, nebo klokan?
Bércouni jsou malí, rejskům podobní všežravci, kteří žijí výhradně na africkém kontinentu. Pro vědce jsou tato malá zvířátka velkou záhadou. Prozatím totiž není vůbec nikomu jasné, se kterými savci jsou tihle legrační tvorové příbuzní.
V něčem se podobají hmyzožravcům, ovšem další znaky hovoří jasně proti. Bércounů je 15 druhů, liší se od sebe zbarvením, velikostí a dokonce i délkou »chobotů«. Nevěříte, že bércouni mají chobot? Ale ano! Nakonec v angličtině například tohoto tvora označují jako rejska sloního! Ostatně, třeba je bércoun příbuzný se slonem. Jenom o »něco málo« menší…
Uši jako pes
Bércouni mají obvykle velké a nápadné uši, které umějí zavřít speciální záklopkou. Bércoun africký má na rozdíl od ostatních druhů ouška malá, kulatá, a když je sklopí k hlavě, nejsou skoro vidět.
Chobot« jako slon
Nejvýraznější je na bércounovi dlouhý, nesmírně citlivý a pohyblivý čenich porostlý dlouhými hmatovými chlupy, který na první pohled připomíná miniaturní sloní chobot. Také s ním umí bércoun mávat na všechny strany!
Tělo jako rejsek
Stavbou těla bércouni připomínají rejska, dobře známého i z naší přírody.
Ocas jako potkan
Ocásek tvoří až polovinu délky těla. Když bércoun pobíhá po svém rajonu, nosí ho pyšně vodorovně se zemí. Na spodní straně má několik žláz, kterými po svých cestičkách roznáší silně aromatické pižmo. Tímto způsobem říká bércoun konkurentům: „Táhni, tady je to moje!“
Nohy jako klokan
Bércoun má dlouhatánské a štíhlé zadní nohy. Všechny končetiny jsou zakončeny pěti prsty s drobnými drápky. Za normální situace pobíhají bércouni po čtyřech, ale v případě ohrožení využijí svých zadních nohou a velkou rychlostí po nich skáčou jako klokani. Dokáží pelášit rychlostí až 25 km/h!
Drobečci i pořádní mackové
Jednotlivé druhy bércounů se poměrně zásadně liší velikostí i hmotností. Například bércoun africký váží pouhých 40-50 gramů a celé tělíčko i s ocasem, který tvoří polovinu délky celého těla, měří přibližně 20 cm. Naopak bércoun žlutohřbetý, patřící mezi velké druhy bércounů, je proti němu pořádný macek s hmotností až 550 g a délkou těla včetně ocasu klidně větší než půl metru!
Jsou to samotáři
Bércouni si rádi pochutnají téměř na čemkoliv. Mají rádi kořínky, mladé rostlinné výhonky i různé bobule. Nejvíc si ale pochutnají na hmyzu. V bezpečí před jejich nenasytným čumáčkem nejsou ani mravenci, termiti a kobylky. Bércouni jsou samotáři, nejživější jsou hlavně za soumraku a v noci. Všude kolem na ně číhá množství nepřátel brousících si na ně zuby, takže musejí být neustále ve střehu. Nestavějí si vlastní hnízda, ale okupují opuštěné nory různých hlodavců. Jejich územím, které může mít velikost až jednoho kilometru čtverečního, vede síť důmyslných cestiček spojujících jednotlivé úkryty. Bércouni cestičky neustále čistí, nikde nesmí ležet ani lísteček nebo větvička. V případě nebezpečí totiž po těchto stezkách běhají rychlostí až 25 km/h a jakákoliv překážka by je mohla stát život.
Bércouni mají vlastní tamtamy
Jedním ze způsobů komunikace jsou žlázy na spodní straně dlouhého ocasu, které vylučují pižmem páchnoucí tekutiny a pro vnímavé čumáčky ostatních bércounů znamenají jediné: tohle je moje území a ty si táhni, odkud jsi přišel! Dalším způsobem komunikace mezi jednotlivými bércouny je bubnování zadníma nohama, přičemž někdy je rychlost úderů tak vysoká, že v podstatě splývá v jeden dlouhý tón.
Mladí musejí hned z domu!
V srpnu a září to na nás, bércouny, přijde a musíme hledat partnera. Když jsou si dva bércouni sympatičtí, je z toho 56 dní dlouhá březost, na jejímž konci se narodí jedno nebo dvě velká, velmi vyvinutá a po pár hodinách samostatná mláďata. Praktikujeme spartánskou výchovu, takže děti necháme o samotě a máma k nim chodí jenom tehdy, když potřebují nakojit. Když je jim něco kolem 20 dnů, jdou z domu. Ať se starají sami! Po 43 dnech můžou začít pracovat na vnoučatech. To je rychlost, co?
Bércouna můžete mít doma
Malého bércouna můžete klidně chovat i doma. Nejvhodnější je větší terárium, které se vystele pískem. Písek bércouni milují a jsou schopní se v něm několik hodin denně »koupat«. Důležité je také připravit vašemu novému členu rodiny dostatek úkrytů. Kořeny, kameny, kusy kůry nebo klidně malý domeček vyrobený z lepenky. Vzhledem k tomu, že pocházejí z rozpálených míst na africkém kontinentě, milují v teráriu pořádný zdroj tepla. Pokud se zrovna nekoupou v písku, rádi se totiž vyvalují na slunci. Sehnat bércouna v českých obchodech se zvířaty není jen tak. Ovšem budete-li ho chtít sehnat, určitě se vám to povede. A stát vás nebude jistě víc než pár stovek.
