Nejslavnější »doživoťák« Kajínek: Rád bych si zahrál sám sebe!

Řadu pochybností ohledně jeho podílu na vraždách vnesl do případu i pořad Na vlastní oči televize Nova, odvysílaný před několika lety. V posledních měsících se nejslavnější český vězeň pokusil několikrát zažádat o obnovení procesu. Zatím neúspěšně…

Případ Jiřího Kajínka je tak trochu národním folklorem! Každopádně podivných nejasností je okolo nejpopulárnějšího českého vězně víc než dost. A tak si říkám, kam Kajínkova osudová cesta povede?! Jsou na ní pomníčky prvoligového bytaře, drobné anabáze se zbraněmi, případ údajných nájemných vražd v plzeňských borských serpentinách. Také legendární útěk z Mírova v roce 2000. A možná na ní někdy přibude i katafalk národního hrdiny.

Co vám nejvíc chybí?
„Strašně moc věcí! Už prostředí je problém. Mohl bych mluvit o přátelství, jídle, procházkách, o ženách…“

Nicméně jste usměvavý, vypadáte ve formě…
„Jsem rozený optimista, dokážu se přes všechno nějak přenést. To je terno, jinak bych se musel zbláznit.“

Jak dlouho se to dá vydržet?
„Do té doby, než umřete. Kdo ví? Dneska si připadám zdravý a silný, ale zítra může být všechno jinak.“

S kým tady máte blízký vztah?
„Třeba s Otou Biedermannem, Ludvíkem Černým…“

Myslíte si, že některý z nich je skutečně nevinný? Třeba pan Černý, vykonavatel slavných »orlických vražd«?
„Já vám nebudu přímo říkat, kdo je nevinný, ale řeknu vám, že nedávno ve Státech propustili člověka po 25 letech věznění na zkoušku DNA. Spojené státy přiznávají, že je u nich 5 % nevinně odsouzených. Což je ohromné číslo, řekněme, že jde o 100 tisíc lidí. Takže i u nás jistě budou justiční omyly. Samozřejmě se musí rozlišovat mezi nevinným a nespravedlivě odsouzeným.“

Tedy jinak. Máte dojem, že je Černý »orlický vrah«?
„Myslím si, že Ludvík Černý rozhodně není tím, co z něj v »Sametových vrazích« udělal pan režisér Svoboda.“

Váš případ byl maximálně medializován. Napsala se o něm spousta článků. Ale přesto – vážně vás obvinili bez důkazů?
„Ano, je to největší křivda mého života! Byl jsem obviněný z vraždy Štefana Jandy, Juliana Pokoše a z postřelení jeho bratra Vojtěcha. Já ty lidi neznal! Bylo to tak absurdní. Vůbec mě nenapadlo, že mě odsoudí. Chtěl jsem důkaz obvinění. Měl to být Vojtěch Pokoš, který prý na mě ukázal. Žádal jsem, ať mě postaví mezi figuranty, a Pokoš ať potvrdí, kdo je tedy pachatelem. Vyšetřovatel Lev mi řekl, že by byl blázen, kdyby to udělal, protože když to nevyjde, bude muset hledat jiného vraha. Dokonce mi pověděl, že Pokoše nechá ve vazbě, jak to půjde, a pak mu dá na vybranou. Buď na mě ukáže a půjde ven, nebo bude sedět. A opravdu to udělal. Pokoš byl ve vazbě dva a půl roku a pak mě u soudu označil za toho, kdo střílel. Kvůli němu jsem dostal doživotí. Měl bych ho nenávidět, ale já jej vlastně chápu. Ve vazbě dělali s Pokošem strašný věci. Navíc byl stíhaný, hrozilo mu patnáct let. A oni ho za mě pustili. Jeden den svědčil, a za tři dny byl venku.“

Před pár lety jste utekl z pevnosti Mírov. Jak jste se dostal do Prahy?
„Tyhle věci se neříkají! Není na to vhodný čas.“

Proč jste z Mírova utekl? Riskoval jste život, mohli vás při tom zastřelit…
„To jistě, ale bylo to lepší než bezmoc, kterou jsem zažíval. Musel jsem na svůj případ upozornit, což se povedlo!“

Říká se, že máte značné sympatie lidí…
„Před útěkem z Mírova jsem psal stovkám vlivných osobností. Nedočkal jsem se žádné reakce! Nade mnou se zavřela voda jako za nájemným vrahem, který střílí lidi pro peníze. A po útěku se situace zlepšila, tisk a veřejnost se začaly zajímat, jak to vlastně bylo.“

Kolik dostáváte dopisů?
„Jeden čas jich byla velká spousta. Teď mi stabilně píše jistý okruh lidí a vždycky se najdou tací, kteří mě podporujou. Mimochodem – za celá ta léta jsem dostal jen dva negativní dopisy.“

Máte dokonce webové stránky…
„Internetové stránky www.jirikajinek.cz založili lidi venku a vzorně se o ně starají. Vůbec nevím, jak jim to jednou oplatím.“

Těšíte se na film o vás?
„Měl jsem možnost číst a připomínkovat scénář, který je perfektní.“

Kdo by mohl Jiřího Kajínka hrát?
„To nevím, ale unikátem by bylo, kdyby Kajínka propustili a on mohl hrát sám sebe.“

Myslíte, že by vás mohli v případě nového procesu osvobodit?
„Moje zkušenost s policií a soudy je tak strašná, že bych musel být šílený optimista, abych byl o tom přesvědčen.“

Jak velkou máte naději?
„Stále věřím, že existují čestní a spravedliví soudci, ale pravděpodobnost výsledku neumím odhadnout.“

Který člověk je vám nejbližší?
„Sestra! Ona jediná mi z rodiny zbyla, rodiče už zemřeli. Mám ji moc rád a trápí mě, že leží ochrnutá na neurologii a lékaři čekají na výsledky vyšetření, aby mohli určit diagnózu a začali ji léčit.“

Foto Aha! – Dalibor Puchta, ČTK

15.9.2007