Vyvraždil celou rodinu – přesto tvrdí: Jo, bráchu jsem zabil!

Miloslav Širůček

Ty ses k vraždě rodičů nikdy nedoznal. Znamená to, že jsi odsouzený neprávem?
„Pokud bych skutečně zavraždil rodiče i bratra, pak by byl trest doživotí přijatelný, i když vzhledem ke znaleckým posudkům z psychologie a psychiatrie jsem ho dostat neměl. Moje verze je ale taková, že jsem zastřelil pouze bratra v sebeobraně. Za to by měl být podstatně nižší trest. Ano, myslím si, že jsem odsouzen neprávem!“

Jak to teda bylo 22. listopadu 2006?
„Opravdu nevím, kdo zabil rodiče! Domů jsem se vrátil, když byli mrtví. Myslím si, že to byl bratr, protože na mě zaútočil, ale střílet jsem ho neviděl. Den probíhal normálně. Večer v pět hodin táta odjel do lesa, chvíli nato přijela mamka z práce a bratr zvenku. Asi v půl šesté jsem odjel do Soběslavi... Kolem deváté jsem se vrátil a viděl, že se svítí v kotelně. Sešel jsem tam, na něco se zeptal bratra. Ten popadl revolver z kotle a zaútočil. Praštil jsem ho pěstí, srazil na uhlí a uhodil lopatou. Poté jsem utekl domů a po otevření dveří uviděl tátu. Všude byla krev! Mamka ležela o kus dál. Seběhl jsem do kotelny za bráchou. On zase zaútočil. Zase jsme se servali. A jak jsme se rvali, chytl jsem tu pistoli a jak se otočil, zmáčkl jsem to. Pak jsem ještě jednou vystřelil A jeho trefil dozadu. To jsem zjistil, až když byly udělaný posudky. Já vůbec nevěděl, kam byl trefený.“

Proč jsi k rodičům nezavolal policii?
„Nevím! Nechápu, proč jsem zdrhnul a tři dny lítal venku. Pak jsem šel na policii a řekl, že se něco stalo a že nevím co. Za tři hodiny nato mě odvezli na místo činu. Ohledání trvalo několik hodin. Pár věcí nesedělo – poznal jsem, že tam před námi někdo byl. Byl jsem grogy… Pak mě v poutech znovu odvezli na policajty. Na další hodiny »šílenýho« výslechu. Vyhrožovali, že z vražd obviní mou přítelkyni. Tloukli mi do hlavy otevřenou dlaní, aby nezůstaly stopy. Řvali, psychicky vydírali. Byl jsem hotovej, ale stále jsem tvrdil, že jsem rodiče nezabil. Pak vyšetřovatel řekl, že když se přiznám, půjdu sedět na sedmnáct let, že se o to postará, a napsal literární dílko – bájnou verzi, kterou přijal soud.“

Ale vy jste ji podepsal, přiznal se i k vraždě rodičů!
„Už jsem chtěl mít klid!“

Jací vůbec byli rodiče?
„Těžko říct! Prakticky normální. Špatně jsem se u nich neměl, to v žádným případě.“

Jaký byl táta?
„Táta měl autoservis. Hlavně kšeftoval s auty, který jsem mu kradl. Jel jsem v tom pár let a odhaduju, že těch vozů táta prodal kolem sto padesáti. Vím, kdo v nich dodneška jezdí. Byla v tom namočená spousta lidí, kteří venku »žijou« tzv. slušným životem. Chtěl jsem z toho párkrát vyskočit. Paradoxně kvůli přítelkyni, která měla známý policajty a do kšeftu mě zase zatáhla. Taky táta vyhrožoval svými kamarády od policie!“

A maminka?
„Nic proti ní nemůžu říct, ale bohužel o všem věděla. Dělala otci účetnictví. Taky věděla, že je táta samá ženská. Že dal milence auto, zařídil jí byt, který platil. Asi kdybych u soudu řekl, co všechno se v Tupčanech celý roky dělo, tak bych možná doživotí nedostal!“

Jak to myslíš?
„Naše rodina držela pohromadě ze setrvačnosti a kvůli penězům. Táta měl několik let milenku, do níž cpal kvanta peněz. Brácha jel v drogách a alkoholu. Já v »kradenejch« autech. Zoufalá máma měla deprese! Fakt povedená rodinka. Ale já se stal černou ovcí, protože jsem naživu. A nikdo se nikdy nezajímal, jak je klukovi, kterého táta nutí krást auťáky…“

Kde jsi vzal zbraň, kterou jsi podle své verze zastřelil Davida?
„Ta byla táty! Byl to normální malorážkový devítiranný revolver z brněnský zbrojovky. Táta měl zbraň na všechno. Běžně střílel z balkonu na zahradu do auta. A to deset metrů odtud chodili lidi. Takhle to prostě v Tupčanech chodilo…“

Co je na doživotním trestu nejtěžší?
„Čelit samotě! Zachovat si rozum! Neustále trénovat mozek! Neztratit naději! Udržet si přehled o dění ve světě!“

Foto Aha! – Dalibor Puchta

15.9.2007