Adamovská o legendární Sanitce: Emoce byly velké!

„Účinkování v seriálu vás hodně zviditelní. Před tím jsem hrála ve spoustě filmů Mladý muž a bílá velryba, Lásky mezi kapkami deště, Causa králík, Něco je ve vzduchu, Princ a Večernice a podobně. Nicméně Elišku Janderovou jsem měla moc ráda. Byla taková křehká, submisivní, oddaná. To už se dneska nevidí,“ myslí si Adamovská, podle které se tehdy natáčelo úplně jiným způsobem, než na jaký jsou dnes herci zvyklí.

„Nejzásadnější rozdíl vidím v rychlosti natáčení a v času na přípravu. Tenkrát byly jiné podmínky. Seriály mívaly jedenáct, maximálně třináct dílů a natáčelo se téměř rok, takže bylo opravdu daleko víc času. Nyní se všechno zrychlilo. Většina seriálů se tehdy točila v televizních studiích stejně jako dnes. No a právě Sanitka se způsobem natáčení v té době vymykala. Scény se natáčely v reálných prostředích a exteriérech. V ateliérech nic. I tím byl určitě seriál pro diváky přitažlivý. Je to podívaná a filmařské zpracování je na velmi vysoké úrovni. Největší devizou byl ale určitě scenáristický přínos Jiřího Hubače. Napsal velmi věrohodné silné příběhy, zajímavé vztahové zápletky. V seriálu se kladl důraz na autenticitu, točilo se po záběrech, filmovým způsobem. To přispělo k tomu, že si ho diváci tak oblíbili, z čehož my, kteří jsme se na něm podíleli, měli pochopitelně velkou radost. Sanitka je prostě seriál, který voní opravdovostí,“ zhodnotila Zlata. A seriál silně zapůsobil nejen na diváky, ale mnohdy i přímo při natáčení na samotné herce. „Nejvíc mě zasáhlo natáčení posledního, jedenáctého dílu, který ukazoval obdivuhodnou práci záchranářů poté, kdy spadlo letadlo. Celou tu hrůzu, spoustu těch, kteří nepřežili, zraněných, sténajících lidí a kmitající lékaře, kteří se jim snažili ze všech sil pomoct. Přestože šlo jen o natáčení, prožívala jsem velké emoce a tam jsem si uvědomila, že záchranář je povolání, které má smysl,“ dodala Adamovská.