Víme, co na vás prásknou! Agresivitu, strach i touhu po sexu!

Nedělní Aha! připravilo »dešifrovací klíč«, podle kterého teď už každého prokouknete!

Kousání nehtů
Co prozrazuje: napětí, úzkost i agresi

Kousání nehtů je nejčastěji projevem vnitřního napětí. Ukazuje ovšem i úzkost a tendenci k agresi, kterou má dotyčný obrácenou proti sobě. Vždyť zuby a nehty jsou základní lidskou zbraní. Řada rčení nakonec se zuby a nehty úzce souvisí: »Nejraději bych tě zakousl«, »Mám toho plné zuby«, »Dostaneš do zubů«, »Vyškrábu ti oči«. Proto děti někdy používají při obraně nebo útoku zuby jako základní a primitivní pudovou zbraň. Okouše-li si někdo nehty až do krve, je to projev toho, že obrací agresi proti sobě. Zároveň se ale bojí, aby nebyl agresivní a pak za to nepřišel trest. A tak si okouše »drápy«, svoji zbraň.

Kouření
Co prozrazuje: frustrace z dětství

Někteří odborníci tvrdí, že kromě návyku na nikotin je kouření také pozůstatkem neuspokojení z doby, kdy dítě získává hlavní pocit rozkoše manipulací ústy – sáním, kousáním, jídlem. Nenaplnění těchto potřeb prý vede ke snaze po nějaké další orální satisfakci, v tomto případě po kouření.

Navíjení vlasů na prsty
Co prozrazuje: touha po kontaktu, flirt, sex

U mužů se tento zlozvyk téměř nevyskytuje. Jedná se spíše o pozitivní signál. Je to snaha po kontaktu, po sexu i snaha po »přivázání si někoho«. Navíjíme-li si na prsty kudrnaté vlasy, vyjadřujeme většinou snahu po roztomilosti, touhu, aby se o nás druzí starali. Kudrny totiž mívají malé dětí, které v nich vypadají roztomile.

Zkřížené nohy a ruce
Co prozrazují: odtažitost k okolí

Zkříženýma nohama dáváme najevo, že vztah k protějšku je zásadně neosobní. Nechceme ostatní pustit k sobě. Můžeme mít ale zároveň i strach a bránit se této možnosti. Je to i snaha o »úřední jednání«, samozřejmě pouze v případě, pokud není doprovázeno extra krátkou sukní.
Zkřížené ruce před tělem znamenají, že jsme v obranném postavení, neochotní se dohodnout, prostě zabarikádovaní.

Ruce před obličejem
Co prozrazují: zakrýváme pravdu

Když manipulujeme rukama před obličejem (třeba si zakrýváme ústa při řeči, gestikulujeme rukama těsně před obličejem), ukazujeme tím, že něco skrýváme. Nechceme se vyjádřit, nechceme, aby se vědělo, co si myslíme, jsme neupřímní. Když si k tomu navíc mneme nos, dáváme tím signál, že se cítíme nepříjemně, že není něco v pořádku a prostě nám »něco smrdí«.

Pokašlávání
Co prozrazuje: strach i předstírání nemoci

Je to typický projev uvolňování vnitřního napětí a strachu. Zároveň je to ale také snaha se nějakého problému či zátěže zbavit, vykašlat to, odstranit. Pokašlávání se často objevuje v konfliktních dlouhodobých neřešitelných situacích. Nezřídka je ale pokašlávání i obranný mechanismus – pokašláváním upozorňujeme ostatní na to, že jsme asi nemocní. Naznačujeme jim tím, aby na nás byli hodní a aby si nás všímali.

Používání řečových obratů
Naši politici jsou přeborníky

● Časté používání slova jako prozrazuje, že nechceme přebírat odpovědnost za to, co říkáme, že si necháváme zadní vrátka.
● Obrat je to o tom na nás zase prozrazuje nadřazenost. My jsme ti, kdo to vědí a mají pravdu.
● Tichá monotónní řeč je v podstatě skrytá agrese – dotyčný člověk nás chce donutit, abychom se mu věnovali a abychom dávali pozor na to, co říká.
● Prohlásí-li někdo je takový, jaký je, nebo o situaci je taková, jaká je, jedná se v podstatě o negativní vyjádření. Dotyčný si o celé věci myslí, že je to špatně, a nesouhlasí s tím. Člověk, používající tuto frázi, odmítá převzít odpovědnost.
● Často také slýcháme, zejména od politiků, slůvko my, místo já. Například my si myslíme, my s tím nesouhlasíme a podobně. Prozrazuje to snahu po ovládnutí situace, dát najevo, že máme sílu. Schováváme se však za svůj klan či stranu jako za nátlakovou jednotku.
● Uslyšíte-li od někoho frázi a vy to dobře víte, jde o cílený útok. Dotyčný touto větičkou chce protivníka vlastně obvinit ze lži, že něco zastírá. Tento manipulační manévr je velmi oblíbený v televizních debatách.
● Užije-li někdo na začátku věty dvojí zápor, též to o něčem svědčí. Prohlásí-li někdo třeba Já si nemyslím, že…, jde o způsob, jak se vyhnout odpovědnosti. Úvod věty záporem prozrazuje snahu o zneprůhlednění situace. A také možnost nakonec celou situaci obrátit ve svůj prospěch a říci, že to tak nebylo, a z protivníka udělat pitomce.

Fuj, to je nechutné!

Všichni asi známe některé projevy ostatních lidí, které jsou pro okolí značně nepříjemné. Dotyčný se při nich navíc chová tak, jako že se nic neděje:

Šťourání v nose

U malých dětí je to celkem běžný zlozvyk a platí tu, že se dítěti stále musí vyndávat prst z nosu. Jde-li o dospělého, je to podstatně horší. Když se dotyčného zeptáte, co to vlastně provádí, odpoví, že se jen trochu škrábe. Pokud vás tento zlozvyk rozčiluje, vražte mu nešťastnou náhodou do lokte tak, aby mu prst vjel až k mozku. Doufejte, že pak konečně zareaguje a dojde mu to.

Drbání v kalhotách

V každém nestřeženém okamžiku se takový diblík škrábe v rozkroku. Tahem si navíc kontroluje, jestli tam dole je všechno v pořádku. V tomto případě můžete doporučit dotyčnému jedině tak skotskou sukni. Pod tu se, jak je známo, žádné trenky nenosí.

Vlasy nejsou k jídlu!

Nedávno musela sedmnáctiletá Britka na akutní operaci žaludku. Celá léta si totiž okusovala vlasy, a ty postupně utvořily v jejím žaludku chomáč o velikosti menšího fotbalového míče. Když dívce po zdárné operaci chirurgové ukázali, co jí vytáhli z žaludku, zděsila se. Prohlásila, že to prý vypadá jako chcíplá krysa.

Názor odborníka

Co prozrazují naše zlozvyky? Na to jsme se zeptali psychiatra, MUDr. Jiřího Krombholze z Prahy.
„Většina tzv. zlozvyků je projevem, kterým se dotyčný snaží ulevit od vnitřního napětí nebo se zbavit nejistoty, upravit situaci ve svůj prospěch. Je to také možnost zbavit se obavy z kontaktu nebo vytvořit situaci, kdy je poměr sil v jeho prospěch a podobně. Nejčastěji, ale ne vždy, zlozvyky vznikají v dětství. Tedy v době, kdy je dítě vystaveno zátěži, kterou nedovede zvládat. Může jít i o příliš přísnou, citově chladnou a nebo nadměrně náročnou výchovu. Všechny projevy tzv. neverbálního chování ovšem nejsou zlozvyky, ale signály, které člověk nevědomky vysílá. Někdy je to i vědomé, například hra s brýlemi. To bylo typické například pro bývalého ředitele TV Nova Vladimíra Železného nebo herce Jiřího Bartošku. Podle mého soudu tak získávali čas, donutili protějšek čekat na reakci, a tím získali navrch. Někdy to byla rovněž snaha připoutat na sebe pozornost.“

Autor: (in)
Foto: Profimedia, archiv