Metrosexuála? Ani za nic!

V dospívání a docela ještě nedávno mi nejvíc záleželo na tom, jak vypadám, co si o mně myslí moje okolí, jakým působím dojmem na ostatní. Ale čím jsem starší, o spoustě věcí se domnívám, že vůbec nestojí za to se jimi zabývat. O to víc mi teď vadí právě to, jak můj přítel Martin lpí na svém vzhledu a na dojmu, který na ostatní udělá.

Přitom, když jsme se před rokem seznámili, byla to právě jeho image, kterou si na první pohled získával všechny kolem sebe a kterou zaujal i mě. Pěstěná tvář, moderní účes, originální styl oblékání.

Potkali jsme se na besedě v městské knihovně, po které jsme si šli s pár kamarády sednout na pivo. Martin nevynikal jen svým osobitým stylem. Pořád měl slovo, o všem něco věděl, a co neznal, o to se hned zajímal. Nikdo by v něm nehledal prodavače z obchoďáku. Byla jsem jím doslova fascinovaná.

V té době jsem se „hrabala“ z předchozího nevydařeného vztahu s Víťou, se kterým jsem chodila skoro jedenáct let. Najednou jsme zjistili, že už si nemáme co říct. Vítek pracoval jako školník na střední pedagogické škole a jednu sukni nenechal na pokoji. A mně už ty jeho věčné avantýry se skoro nezletilými děvčátky přestaly bavit.

Rozchod kupodivu ani příliš nebolel, dokonce ho Vítek snášel hůř, než já. A protože se najednou pořád kolem mě motal, trvalo mi ještě nějakou dobu, než se povedlo nepodařený svazek docela rozetnout. A pak se objevil on…

S Martinem to bylo něco úplně jiného. Měl spoustu zajímavých přátel, spoustu zájmů, a jedním z nich jsem kupodivu byla i já. I když je o dva roky mladší, začali jsme se stýkat a po dvou měsících jsme začali spolu chodit. Bylo to úžasné, pořád se něco dělo. Martin mě naučil hrát poker, chodili jsme na squash, koupali se, jezdili s kamarády na inlajnech.

Při sportu byl Martin ve svém živlu, možná i proto, že mohl vystavovat na odiv svoje hladké, opálené, skvěle vypracované tělo z posilovny. Ale ani oblečený se neměl zač stydět. Dokonale padnoucí značkové oblečení a sladěné doplňky mu dodávala vzhled modela, za kterým se otáčely mladé, staré.

Málokdo ale tušil, co úsilí a námahy Martin svému zjevu věnuje doma v soukromí. Když se zrovna nepotil v posilovně nebo se neškvařil v solárku, trávil veškerý volný čas v koupelně před zrcadlem. Těch krémů a voňavých esencí, co měl doma. Často jsem ani netušila, k čemu jsou. Když jsem si k němu přinesla pár drobností, připadala jsem si jako „chudá příbuzná“.

A v kuchyni to bylo podobné. Sotva jsem našla kafe mezi záplavou iontových a vitamínových nápojů, růžných sirupů a bobulí. Obýváku pro změnu vévodily běžecký trenažér s rotopedem, masážní přístroj a ribstoly. Zbytek bytu zabíraly skříně narvané oblečením.

Jenže po čase prvotní nápor zamilovanosti polevil a já se začala na svého partnera dívat střízlivějšíma očima. Vadila mi ložnice provoněná parfémy z oblečení, ale i z partnerovy kůže. Věčně obsazená koupelna a vrčení pračky spolu se všudypřítomnými šňůrami plnými prádla. Draze vybělený úsměv. Absence byť jediného chloupku na jeho svalnatém bronzovém těle.

A vrcholem bylo, že stejně jako o sebe pečoval on, vyžadoval obdobné zkrášlovací úkony i po mně. Samozřejmě, že jsem si už dřív holila podpaží, v létě upravovala klín do plavek, depilovala nohy, ale Martin si přál naprosto hladkou pokožku – jen to považoval za krásné a hygienické. Jen s takovou ženou mohl podle svých slov spát.

Kolikrát jsem si vzpomněla na mužně ochlupenou hruď exmilence Vítka? Na plavé chloupky na pažích i na stehnech, na vzrušující zarostlý klín. Místo toho jsem se probouzela vedle hladce opracované „bezpohlavní“ loutky, podobné těm z výlohy Martinova obchodu. Skoro jsem si dávala pozor, abych něco nepoškrábala, nerozbila. Žádné vzrůšo, nic!

Říká, že na sexu zas tak nezáleží, že je důležitější, když se dva mají rádi, když si rozumí. Souhlasím. Jenže tohle fakt nejde. To není moje životní filosofie. Takhle žít nechci. Zřejmě tedy asi zase zvednu kotvy… Co byste dělali vy?

Lucie

Napište nám takjé svůj příběh na aha@ahaonline.cz