Vysoká škola zlodějny
Vyskytoval se zpravidla ve vysokoškolském prostředí. Právnická fakulta UK v Praze, Univerzitní knihovna, studentské menzy... Ač už byl ve věku (46), kdy mohl být studentkám či studentům i otcem, kupodivu mezi ně jaksi zapadal, což mu hrálo do noty.
Aby bylo jasno – pochybný hrdina našeho příběhu se ve vysokoškolských budovách a zařízeních nevyskytoval proto, aby si tam zvyšoval své vzdělání. Na to neměl, jak by se tak řeklo – hlavu. Zato měl dlouhé prsty. A tak na akademické půdě bohapustě kradl. Šlohl, na co přišel. Kabelky, peněženky, aktovky, taky šatstvo. Skoro by se řeklo – vysoká škola zlodějny. Když dotyčného koncem září 1972 polapili pražští kriminalisté bývalé Veřejné bezpečnosti, hloupě nezatloukal jako jiní dopadení pobertové.
Skoro s hrdostí před vyšetřovatelem doznal 66 případů krádeží mezi studenty. Muži zákona dobře věděli, s kým mají tu »čest«. Zatčený recidivista byl už předtím soudně trestaný. A to dokonce devětkrát. Jak jinak – vesměs pro majetkovou trestnou činnost. Tak se v policejní a právnické mluvě říká zlodějně. Zase ho čekala lavice obžalovaných, rozsudek a basa. Tedy přesun z půdy akademické na půdu vězeňskou. A po návratu na svobodu? Nemějme iluze...
