Žal gorilí mámy: Co přesně prožívala

Obrázky gorilí mámy Gany, která v náruči chová své mrtvé mláďátko a i tři dny po jeho smrti ho láskyplně objímá, dojaly miliony lidí na celém světě. Tříměsíční Claudio zemřel v sobotu v zoo v německém Münsteru. Truchlící gorila se s jeho tělem loučila do pondělí. Jaké trauma prožívá zvíře, když mu zemře mládě? A je jeho bolest srovnatelná s žalem lidským? Na tyto otázky odpovídají přední britští zoologové.

Každé zvíře s vyšší inteligencí pohřbívá své mládě. Samozřejmě i gorila, která je člověku podle DNA ze všech živočišných druhů společně se šimpanzem nejblíže. Gorily jsou společenští tvorové. V zajetí žijí obvykle v 30 až 40členných skupinách. Když jeden z tlupy zemře, ostatních se jeho smrt hluboce dotkne.

Nejsmutnější je samozřejmě smrt miminka, bez ohledu na to, zda se jedná o člověka nebo gorilu. Zvířata ale nejsou na rozdíl od člověka schopna smrt pochopit. Gorila z fotografie si zřejmě neuvědomovala, co se přesně stalo. Gorilátko bylo jejím »majetkem«. Měla k němu silnou citovou vazbu a cítila povinnost zajistit mu obživu. Ve volné přírodě by se jí ostatní gorily snažily dát najevo svou podporu. V zajetí žijí gorily v daleko menších skupinách a empatii nevyjadřují. O to větší bylo Ganino utrpení.

Její odmítnutí vydat tělíčko mrtvého mláděte je normální. Gorily jsou zmatené, snaží se pochopit, proč už se tělo miminka nehýbe. Ve volné přírodě drží mámy u sebe mrtvá mláďata týden, někdy i čtrnáct dní. To je doba, po kterou jsou schopny uchránit mrtvé mládě před hyenami. Dalším důvodem je jejich přirozený pud sebezáchovy. Po čase si uvědomí, že by se měly uchýlit do většího bezpečí a začít si obstarávat potravu.

Jak se zachovat, když zemře mládě gorile, která žije v zajetí? Ošetřovatelé zpravidla dávají zvířeti uklidňující prostředky, aby zmírnili jeho žal. Po čase je pak většinou mrtvé tělíčko mláděte nahrazeno panenkou – tak to hodlají v německé zoo udělat i v případě gorilí mámy Gany.

Svá mláďata pohřbívají i sloni. Zdechliny se dotýkají co nejopatrněji svými choboty, poté ji zahrabou do písku. Při tom vydávají hluboký, dunivý zvuk.

Stejně reagují na smrt i lední medvědi, kteří patří rovněž k inteligentním savcům. Žal samice je obvykle přímo úměrný době březosti (u slonů jsou to dva roky) a době, po kterou je mládě živeno.

Vůbec se to nedá srovnávat například s plazy, kteří za život produkují tisíce, nebo dokonce miliony vajíček. Ačkoliv jsou například krajty nebo krokodýli excelentními matkami, jejich instinkty jsou primitivní a k mláděti nemají tak silnou citovou vazbu.

Lvi, leopardi a gepardi se sice po smrti mláděte zajímají o jeho tělo, ale smrt neprožívají tak intenzivně jako primáti.