Xaverův Křížový výslech - Magdalena Dietlová: Vdávat se už nebudu

Magdalena Dietlová

1. června 2007 • 02:00

Byla jste spokojená s tou poslední řadou Nemocnice na kraji města?
„Částečně ano. Já jsem byla od začátku připravena na to, že to bude psát jiný autor jinak než Jaroslav, ale byla jsem s tím výsledkem spokojená, protože jsem věděla, jak Jan Otčenášek píše.“
Komu patří autorská práva na Nemocnici na kraji města?
„Ta práva vlastní už teď navždy doktor Borek Severa, který je zakoupil od dědiců autorských práv, což je ode mě a mé rodiny.“
Jaká je hodnota těch autorských práv?
„Nejsem odborník na ceny autorských práv, ale mohla by se asi pohybovat ve statisících.“
Můžete teď mluvit do nových dílů?
„Můžu, i když mi to asi není nic platné, protože už na to nemám žádná práva. Přesto mě velice potěší, když mi zavolají autoři, režisér a herci a chtějí si se mnou o tom povídat.“
Co vás vedlo k tomu, že jste prodala rodinné zlato, tedy autorská práva na Nemocnici?
„To jste na velkém omylu, rodinné zlato získává na ceně, když ho necháte ležet, ale ne seriál o současnosti, který má šanci, aby se v něm pokračovalo, protože hlavní přestavitelé ještě žijí a mají chuť si zahrát, jsou tu mladí autoři, kteří chtějí jít ještě do soutěže s Dietlem. A já kdybych to nechala ležet, tak se nic z toho nebude konat, protože jsem byla jediná bariéra, která tomu stála v cestě.“
Nevyčetla vám to třeba rodina?
„Ne, naopak. Všichni měli radost z toho, že tátovo dílo ještě pokračuje.“
Nebylo to také trošku kvůli penězům?
„Ne, to vůbec ne.“
Při milování světlo, nebo tmu?
„Na začátku světlo, pak tmu.“
Myslíte někdy na vdávání?
„Proč bych se vdávala? Volné partnerství je úžasný útvar, nemusíte se vidět denně, víc se na sebe těšíte, doporučuji vřele všem. Já jsem byla vdaná a ne jednou, a mělo to své místo v ten čas, ale teď už není doba na vdávání.“
Otázka deníku Aha!: Prý jste se kdysi vzdala svého syna, jak vám bylo?
„Když se lidé rozcházejí a mají děti, tak tam neexistuje se něčeho vzdát. Jen řešíte situaci, která nastala, můj bývalý muž to vyřešil tak, že s mým synem emigroval. On se později vrátil a začal žít s naší rodinou, pak ale bohužel zemřel ve dvaceti devíti letech.“
Čím se živí vaše děti?
„Neživí se psaním, i když talentované by byly, můj syn je marketingový šéf u jedné zahraniční firmy, moje dcera pracuje pro lidské zdroje a třetí dcera je doma se dvěma dětmi.“