Jaromír Bosák - Vyhozen z domova

• Přespával na nádražích
• Otec ho vydědil
• Hrozil mu kriminál

Jeho domovem se stalo nádraží Prahastřed. „Taky hlavák, ale z toho policajti častějc vyhazovali,“ vzpomíná Bosák. Spal i po lavičkách v parku a myl se v kabině fotbalového klubu, kde tehdy hrál. Všechny své věci s sebou nosil v tašce. „Neměl jsem razítko v občance, takže jsem pro policajty byl příživník a mohli mě zavřít. Ale oni mě prostě vždy jenom probudili.“ Měl takovou fintu. Vždy prý kouknul na hodinky a řekl: „Ježišmarjá, to už mi to pojede...“ A odběhl od nich. Neměl bydlení ani peníze. „Nikdy jsem ale nedošel do fáze, že bych žebral. To bych asi nedokázal.“

Hledal si práci, až skončil jako kopáč. „Byla to hodně užitečná životní etapa. Kdyby mě táta nevyhodil, možná bych se nedostal tam, kde jsem. Netančil bych ve StarDance, nekomentoval fotbal,“ přemítá Bosák. Sedí v šatně na pražském Výstavišti. Ve své vlastní šatně opatřené jmenovkou. Má drahé šaty, lakované boty, za dveřmi na něj čeká krásná tanečnice Eva.

Trénují další tanec pro StarDance. Jsou obskakováni, hýčkáni, tak to chodí, když hvězdy tančí... A jemu čas od času ta vzpomínka probleskne hlavou, jak byl úplně dole. Totální zkrachovalec. Spodina. Ze dne na den tehdy skončil na filozofické fakultě. Vykašlal se na studia, která mu podle jeho soudu neměla co dát. „A otec mi zabouchl dveře a řekl, ať vypadnu. Už jsem se nevrátil.“ Měl hrdost, protloukal se po ulicích dva měsíce, než si našel bydlení, práci. „Dělal jsem pak i pomocného dělníka v tiskárně, přespával v Divoké Šárce v altánku.“

Dva podzimní měsíce bez střechy nad hlavou. Na prahu zimy, neviděl budoucnost. „Dostal jsem se z toho. A od té doby vím, že se o sebe a své blízké vždycky dokážu postarat. Že hlady neumřu. A do smrti si to budu pamatovat.“

Jediné, co se mu nepovedlo nikdy narovnat, byly komplikované vztahy s tátou. Ten totiž mezitím umřel…

Legendární Bosákovy hlášky

Jaromír Bosák o svém tanci: S partnerkou mlátím!