„Sama jsem sem vybírala dlažbu, dřevo, zařízení koupelny, koberce... Šlo spíš o barevné sladění, konkrétní ztvárnění a umístění jsem nechala na architektech, protože jsem se zařizováním bydlení neměla v té době skoro žádnou zkušenost. Když byl dům ještě prázdný, Roman Svojanovský vždycky přijel, sedl si někam do rohu a maloval, jak by to tu mohlo vypadat. Bylo moc pěkné, jak to tady vznikalo,“ vzpomíná Kateřina Neumannová.
|
Filip Koršinský