O jejím tvůrci Bachova květová terapie nese název podle Dr. Edwarda Bacha (1886–1936). Byl to britský lékař, který vynikal nejen odborností, ale také výraznou citlivostí. Už jako dítě miloval přírodu a trávil v ní celé hodiny. Pozoroval rostliny, jejich tvary, barvy i to, jak působí na jeho náladu. Netušil, že tato záliba se jednou stane základem jeho životního díla. Po vystudování medicíny se stal úspěšným chirurgem a bakteriologem. Pracoval v Londýně, měl prestižní pověst a věnoval se výzkumu střevních bakterií. Právě tehdy začal vnímat souvislost mezi tělesnými nemocemi a emocemi. Viděl pacienty, u kterých se stejná nemoc vyvíjela odlišně – podle jejich povahy, prožívání a způsobu zvládání stresu. Zaujalo ho to natolik, že celé roky hledal propojení mezi psychikou a fyzickým zdravím. Klíčovým zlomem v průběhu jeho života byla vážná nemoc, která ho v roce 1917 upoutala na lůžko. Pro lékaře, který byl zvyklý pracovat téměř bez odpočinku, to byl šok, o to větší, že mu jeho kolegové dávali prognózu na tři měsíce. Přesto se nevzdal, a když se nakonec zotavil, začal se ještě intenzivněji zajímat o to, jak velkou roli hrají emoce v procesu uzdravení. Uvědomil si, že mnoho lidí trpí právě proto, že jejich psychické stavy nejsou v souladu s jejich vnitřní povahou. „Jako lékař zjistil, což už dnes připouští i řada odborníků, že nemoc jako taková bývá často následek emoční nestability. A pokud v tomto případě začneme používat pouze klasické léky, potlačí se jen fyzické symptomy, ale nevyřeší se pravá příčina, tedy psychická nerovnováha. A proto se může nemoc vracet, třeba i v náročnější nebo složitější formě,“ vysvětluje terapeutka Bachových esencí Romana Kotěrová z internetového obchodu www.bio-bachovky.cz. Ve chvíli, kdy měl Edward Bach v Londýně vybudovanou stabilní praxi, se rozhodl k nečekanému kroku. Opustil město, spolupracovníky i jistotu příjmu a začal chodit po anglickém venkově, sbírat rostliny a zkoumat jejich vliv na lidské prožívání. Šlo o rozhodnutí, které mnohé jeho kolegy šokovalo. On se však řídil intuicí a touhou najít jednoduchý, bezpečný a přirozený způsob, jak podpořit emoční rovnováhu. Jak vznikla · Edward Bach strávil dlouhé měsíce a roky procházkami po loukách, lesích a kopcích, pozoroval rostliny, jejich »chování«, načasování květu a vliv na jeho vlastní náladu. Každou rostlinu, která v něm vyvolávala jasný emocionální vjem, jako jsou klid, radost, odvahu nebo soustředění, pečlivě zaznamenal. „Bylo ty všechno nejedovaté, volně rostoucí rostliny, keře a stromy v čisté přírodě. Pozoroval je, nechával, aby ho samy »oslovily«, všímal si všech možných souvislostí,“ doplňuje terapeutka. Nejprve jejich účinky zkoušel na sobě, později na svých pacientech. Tak vznikl systém 38 květových esencí, z nichž každá je spjata s určitým negativním emočním stavem, například se stresem, smutkem, úzkostí, náročnými životními situacemi, vyčerpáním, ztrátě motivace nebo emočním přetížením. · „Jedná se o základní sadu, která pokryje veškeré negativní emoce člověka. Každá z negativních emocí je vlastně propojená s pozitivní sílou dané rostliny. Například esence Aspen, česky Topol osika, je určená mimo jiné k překonání neznámého strachu. Člověk, který má věčné obavy bez příčiny, se vlastně klepe pořád, podobně jako lístky osiky, které jsou dvoubarevné, a i když je úplné bezvětří, působí to, jako by se třepaly. Nebo esence Walnut, čili ořešáku, se často používá v situacích, kdy člověk potřebuje zvládnout jakoukoliv změnu. A stejně jako u ořechu chrání tvrdá skořápka plod, aby mohl v rámci změny růst, vyvíjej se a fungovat, jeho esence pomáhá člověku prakticky v tom samém. A takto bych mohla pokračovat, určitá symbolika je v každé esenci.“ Bachova květová terapie ovšem nepůsobí nijak razantně, naopak nenásilně ovlivňuje psychiku, pomáhá pochopit a harmonizovat emoce. Cílem není potlačovat negativní pocity, ale umožnit člověku prožít je, pochopit a přirozeně se s nimi vyrovnat. Bach používal dvě základní metody přípravy esencí. První z nich byla tzv. sluneční metoda, při které vložil květy do čisté vody a nechal je několik hodin na přímém slunci, aby tekutina přijala jemnou energii rostliny. Dalším způsobem byla metoda vaření. V tomto případě květy krátce povařil, aby se uvolnila jejich esence do vody. V obou případech byla výsledkem kapka, která obsahovala »duši« rostliny, nikoli chemické složky. Každou esenci přitom navrhl tak, aby odpovídala konkrétnímu emočnímu stavu, od strachu, nejistoty, smutku a přetížení až po nadměrnou starost o druhé. Jednoduše řečeno, tato terapie řeší negativní emoce, které narušují rovnováhu mezi myslí a tělem, a vede tak k celkovému uzdravení. Není tak založena na chemických lécích ani postupech, její podstata spočívá v jemném, přirozeném ovlivnění emocí pomocí esencí rostlin. V podstatě učí člověka naslouchat svému vnitřnímu stavu a přirozeně se vrátit do harmonie. Jaké jsou její principy najdete v tištěném APŽ číslo 50. Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
