Ten studený lednový den roku 2013 by nejraději vymazala z paměti. Jenže to nejde, pohled na jejího téměř devatenáctiletého syna Pavla na vozíčku jí zapomenout nedovolí. Marcela Hronková z Českých Budějovic přesto působí dojmem vyrovnané ženy, která je ochotna pro své dítě udělat cokoliv, jen aby mu mohla aspoň trochu usnadnit život. Ostatně všechny slzy už vyplakala a jak sama říká, je to právě Pavel, který ji svým optimismem a pevnou vůlí drží nad vodou. Při pohledu na syna, který kousek od ní za asistence fyzioterapeutů s poctivou zarputilostí posiluje ochrnuté nohy, má totiž pořád naději. „Zlepšuje se to a já věřím, že jednou bude líp,“ šeptne.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
