Největší sen zahrát si s tátou Janem Werichem (†75) se Jiřímu Petráškovi (58) už nesplní. Toho, že by o něm natočil film, se ale nevzdává! Zvládat těžké překážky je zvyklý od narození. Po příchodu na svět skončil na rok v kojeneckém ústavu, ve čtrnácti mu zemřel náhradní otec a o tom, že je adoptovaný, se dozvěděl až ve čtyřiadvaceti.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
každý má svého dvojníka, normální člověk to přejde, ale on z toho chce těžit a zviditelňovat..je trapný " užívá jméno Werich".....co se táký dědictví , nemůže nic dědit když ho nemá v RL a nikdy se k němu nehlásil..jak říkám je to upocený, nevzhledný trapák
Nesympaticky clovek. Ja mel za to, ze se nidko nedozvi o biologickych rodicich, kdyz byl dan k adopci. To udelali vyjimku, kvuli Werichovi ?????????????????????????
pohadkamaje
To je hodně divný chtít říct " táto" člověku, kterého vůbec osobně nezná, nikdy s ním jako s rodičem nežil a který ho nikdy jako svoje dítě nevyhledal. Pro něho je to přece cizí člověk.
Hlavně, že v sobě objevil " bohéma", musí to být fakt vůl.
Některá se na takové dítě nemůže ani podívat a dá ho pryč.Někdy do ústavu, jindy k příbuzným. Je těžké soudit, každý má docela jiné citové založení nebo schopnost přijmout dítě někoho, kdo zklamal, ap.
Je mu hodně podobný. Příběh je to zajímavý, ale mě je divné. že s matkou by se setkat nechtěl, i když chápe, že to měla asi těžké. Ale s otcem, který už měl rozhled v jeho věku a který si ho taky nevzal k sobě, i když o něm věděl, nevyčítá nic a rád by si s ním zahrál. Jo nevděk světem vládne, ona si ho nechala, v bolestech porodila, starosti měla, když ji přivedl do jiního stavu, ale nechce se k ní hlásit. Nespravedlivé.
