Komunisté měli včera svůj den. Hned dva kandidáti na prezidenta přišli žadonit, aby je v klání o post na Hradě podpořili a přesvědčili o tom i své voliče. Miloš Zeman (68, SPOZ) a Jiří Dienstbier (43, ČSSD) dostali zhruba půlhodiny, aby špičky KSČM přesvědčili, že právě oni si levicové hlasy zaslouží. Zeman, který před 17 lety prosadil protikomunistické Bohumínské usnesení, se hned poté, co soudruhy opustil, sháněl po cigaretě. A zmateně hledal své auto s řidičem.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Vždyť i Dienstbier st. byl komouš, jako celá ta parta /Pithart a spol./co je vlastní spolustraníci z partaje vypakovali. Jako správní karieristé, kteří tvrdí, že byli jenom " u nich" se hned po r. 1989 vrhli na funkce. A to za vydatné pomoci Havla. Ten nikdy moc nemusel ty, co opravdu trpěli a byli komunisty pronásledováni po r. 1948. Těch se báli, protože to byli lidé čestní, pracovití, inteligentní. Nescházeli se po hospodách, nechlastali a jejich pobyty za mřížemi se vůbec nedají srovnat s těmi, které absolvovali disidenti vč. Havla. Proto si disidenti představovali, že život je tak jednoduchý a rozdávali funkce bez ohledu na schopnosti. Převlečenci nalezli i do jiných partají - rudé knížky, které jim pomáhali ke kariéře vyměnili za prachy, za které si všechno "koupí".
Komanči jsou v kurzu. Zeman, kterej nechal bombardovat Bělehrad, když mu z NATO brnkli o souhlas, dolejzá. Dienstbier, to je jiná. Jeden slušněj socdemák se našel a když jde ke komančům, tak to něco říká i o tom, že komanče dneska bere. K modrejm strakám o podporu žádat nešel.
