Zesnulý Václav Sloup (†78): Jak probíhaly jeho poslední týdny

Do domova seniorů v Libochovicích se mu nechtělo. Když ho tam deník Aha! loni koncem září navštívil, netajil se ale tím, že zde našel druhý domov. Hlavně díky zdravotním sestrám, které o něho pečovaly jako o poklad. Jedna z nich ho také z jednopokojového bytu, který obýval, přivedla do kavárny v přízemí, kde to miloval.

Cigárko a kávička
„Tady to mám rád, protože se tu dá kouřit a je tu dobrá káva,“ prohlásil na úvod našeho setkání. „Původně jsem myslel, že sem nepůjdu ani omylem. Pak přijedu sem, tady čisto, kavárna, milé sestřičky, a některý dokonce i velmi pěkný, tak jsem si řekl, že to jde,“ začal herec otevřeně vyprávět o pobytu v zařízení, kde byl od konce roku 2010.

Když ale mluvil o Praze a vzpomínal na kamarády, posmutněl. „No, heleďte se, člověk si nevybírá, ale já tu nejsem dlouho. Je tu všechno po ruce, zvykl jsem si. Jsou tu i doktoři, takže spokojenost. Kavárna je v provozu, což je taky příjemný. Jinak je to taky někdy nuda,“ svěřil se.

Máme ho rádi
„Pan Sloup má rád svůj klid. Proto se tu s nikým vyloženě nekamarádí, ale baví se úplně s každým. Všichni ho tu mají rádi,“ prozradila sestřička, která po hodinovém rozhovoru a třech cigaretách přišla herce vyzvednout na oběd. Z jídelny, kde byl půl hodiny, už ale pomalým krokem přišel do vestibulu domova sám. V ruce nesl malou plátěnou tašku a šel se s námi projít před budovu. K výběhu s malými černými kozami, na které viděl z okna svého pokoje, jsme ale nešli.

Špatně chodí
„Dolů ale nepůjdeme, je to z kopce a mně už se špatně chodí,“ řekl herec, se kterým jsme se usadili v dřevěném altánku, kde si opět s chutí zapálil další cigaretu a vzpomínal. Oči se mu přitom zalily slzami. Vzpomínky na staré časy ho dojaly.
Široký úsměv na tváři se mu ale zase objevil ve chvíli, když na focení dorazila armáda zdravotních sestřiček. Jakmile se ocitl v jejich přítomnosti, rozzářil se jako slunce.

Nejraději byl v posteli
Nejlépe mu bylo v pokoji s balkonem a knížkou. „Den trávím nádherně. Většinou ho prospím. Já jsem toho za ten život prospal málo. Žil jsem pořád mezi lidmi a byl to hukot. Teď mám to, co chci. Když přijdou návštěvy, tak jsem spokojený,“ svěřil se herec. Když odcházel v jednu hodinu odpoledne po naší návštěvě do budovy, loučil se smíchem a slovy: „Tak dobrou noc!“

Zdravotní komplikace
Špatný sluch, nohy a cukrovka nebyly jediné zdravotní problémy, které herce v poslední době trápily. V únoru herec prodělal i těžší virózu. Tu ovšem Václav díky dokonalé péči zdravotních sestřiček překonal.
Hlavní sestra: Byl naše sluníčko
Jako na rozzářené sluníčko na Sloupa vzpomíná hlavní sestra Andrea Hřebínková, pro kterou byl víc než obyvatel domova. „Byl naše sluníčko, bude nám všem moc chybět. Všechny jeho odchod hluboce zasáhl.“