Bolest krásné Vietnamky z Ordinace: Vážná nemoc v rodině! A chybí peníze...

V naší ulici je vietnamský bistro, při čekání na zákazníky sedává vietnamskej kuchař na obrubníku chodníku (!), zpocený mastný vlasy, zástěra tak špinavá, že se nedá uhádnout její původní barva, nehty na rukou špinavý, dlouhý snad dva centimetry, nehty na nohách žlutošedý, plesnivý až hrůza, propocený sandály. Zkrátka "chutně" vyhlížející tvor. Jinou zákaznickou komunitu, kromě asiatský, tam vidět nelze. O šíleným smradu, zamořujím okolí, nemluvě. A kydy o jejich pracovitosti? Sice brzy ráno otevřou a zavírají o půlnoci, ale celou dobu v těch svejch špinavejch, zahmyzenejch a smrdutejch krámech sedí na zadcích. Zboží jen pár předraženýejch a prošlejch potravin, překoupenejch ve výprodeji v Tescu, jinak jen cigára a chlast. Našinci tam už nekupují, jen málokdo má totiž zájem zapojit se do soutěže o to, kdo dřív dostane žloutenku. Takže nakupujou hlavně mladý turisti. Co asi, snadno uhádnout. Takže auťáky zvíci půldruhýho mega před jejich krámy nepřekvapujou. Pro tohle všechno, co je u každý asiatský komunity běžně k vidění, mě problémy tý asiatky v nejmenším nedojímaj. A jak může VYUČOVAT na škole, na kterou ji nepřijali, tak to nechápu. A můj osobní poznatek z několikaletýho soužití s asiatskou komunitou (v domě kde bydlíme, už jich peleší 70 - arogance, bezohlednost, tupost, neskutečná špína a bordel a nekonečnej nevyvětratelnej puch.