Brodská o mamince Brejchové: Smiřuji se s nejhorším...
4 fotografie
Už se snad stalo pravidlem, že osud každé velké filmové star nekončí růžově. A Jana Brejchová (74), které se přezdívalo česká Brigitte Bardot (79) a měla nabídky i z Hollywoodu, je toho důkazem. Z Rehabilitační kliniky Malvazinky, kde se zotavuje po kolapsu, neodejde domů, ale do domu s pečovatelskou službou. Její dcera Tereza Brodská (46) se, ač nerada, smiřuje s nejhorším...
Terezo, je to už devět měsíců, co je vaše maminka na Malvazinkách. Proč bylo složité jí pobyt na klinice prodloužit do konce srpna?
„Jsou určité zákony a maminka tam vlastně už nepatří. Malvazinky neskutečně dobře odvedly svou práci. Mamince poskytly tu nejlepší péči a rehabilitaci. Tím jejich práce ale skončila.“
To znamená, že léčba na rehabilitační klinice už je zbytečná a maminka už péči lékařů nepotřebuje?
„Bych bych ráda, kdyby nepotřebovala! Opak je ale pravdou. Bez lékařské péče se už nikdy neobejde. Bohužel ji potřebuje čtyřiadvacet hodin denně.“
A jak to s ní bude dál? Domů se už nevrátí?
„Je moc těžké se s tím smířit a přiznat to. Ale zřejmě už nikdy.“
Je to s ní tak zlé?
„Není to dobré. Ta choroba se nedá zastavit. Mluvila jsem s jejím lékařem a už to bude jenom horší. A těch světlých dnů bude stále ubývat. A tohle může trvat třeba ještě několik let.“
„Má velké propady. Občas krátkodobě ztratí i paměť. Víc leží než dělá cokoli jiného.“
Choroba, teda úbytek bílé hmoty mozkové, přišla zčistajasna? Kdy se vlastně začala projevovat? Ještě za života manžela Jiřího Zahajského?
„Tak někdy. Přišla zčistajasna, ale to víte, mámin způsob života tomu také vůbec neprospěl...“
Myslíte tím, že pila, kouřila a hýřila víc, než je zdrávo?
„Ano. Nehýbala se, nechodila na čerstvý vzduch, nejedla dobře, prostě celkově špatná životospráva. Víte, kolikrát jsem jí domlouvala? Marně. Maminka měla vždycky svou hlavu a zlobí dodnes.“
O své začínající chorobě ale nevěděla, jinak by určitě žila jinak!
„Možná.“
Přesně 7. září zkolabovala a na chvilku ztratila i vědomí. To asi nemoci moc neprospělo...
„To opravdu ne. Lékaři mi řekli, že maminka vlastně přežila vlastní smrt a že je vůbec zázrak, že žije. Má problémy s pohybovým ústrojím, motorikou a samozřejmě psychikou. Na Malvazinkách už víc nepomohou. A vzhledem k tomu, že nejsou léčebnou pro dlouhodobě nemocné, ani nemohou. I přesto, že sama by tam chtěla zůstat. Zvykla si na kliniku jako na svůj domov.“
Co tedy bude dál?
„Velmi se bojím toho, že mne všichni pomluví, že jsem maminku nechtěla doma, a proto jsem ji dala do nějaké LDN. Chci ale říct, že mně nic jiného nezbývá. Nejsem erudovaná zdravotní sestra a netroufnu si pečovat o takto nemocného pacienta, i kdybych se vzdala práce a zůstala doma.“
Co si počnete?
„O prázdninách budu jezdit po různých domech s pečovatelskou službou. Neříkejme tomu, prosím, LDN, zní to hrozně.“
Podle jakých kritérií budete vybírat?
„Musí to být blízko našeho bydliště, abychom u maminky mohli být pořád. Musí se mi to líbit a samozřejmě chceme mamince platit samostatný pokoj. Potřebuje ho. Ráda dopoledne spí a potom je schopna koukat na televizi, na které je dost závislá, třeba do čtyř do rána. Musím vybrat něco, kde se to mně i jí bude zamlouvat.“
Maminka musí vše odsouhlasit?
„No samozřejmě, ta by mně jinak dala!“
Ovlivnily vás události posledních týdnů?
„Vzala jsem si z toho ale ponaučení. Já, kuřačka, skončila na maximálně čtyřech slimkách denně, nedám si k obědu ani dvojku. Snažím se hýbat, chodit na vzduch, jíst zdravě a minimálně osm hodin spát. Mnohým připadám, že jsem divná, ale takhle mě maminka teď nedávno dovychovala.“
4 fotografie
