Eva Pilarová vzpomíná na Matušku: Ženu mu chtěly platit za sex! Jak se Walda zachoval?
7 fotografií
Svým zpěvem a šarmem oslovil fanoušky a hlavně fanynky několika generací, z jeho písniček se staly evergreeny. Příští pátek, 30. května, uplyne pět let od chvíle, kdy legendární »slavík z Madridu« Waldemar Matuška (†76) odešel na Floridě do pěveckého nebe. Zbyly po něm nezapomenutelné melodie a spousta vzpomínek. Na svého dlouholetého kolegu zavzpomínala i zpěvačka Eva Pilarová (74). Spolu nazpívali hned několik skvostných duetů.
Paní Evo, vzpomenete si ještě, kdy jste se s Waldemarem poprvé potkali?
„V dubnu roku 1960 jsem zašla s hudebníkem Milanem Pilarem do divadla Semafor a ke svému údivu jsem slyšela, jak Pilar říká: »Tak jsem vám přivedl tu zpěvačku z Brna, jak jsem slíbil.« A já se ocitla u konkurzu. Prostě mě tam dotlačil, ani mi to neřekl. Asi abych neměla trému?! Zazpívala jsem se silným brněnským přízvukem skladbu Noc a den a během mého zpěvu se nějaký brýlatý chlápek v hledišti strašně chechtal a druhý kníratý z hlediště otráveně odešel.“
Předpokládám, že ten kníratý byl tehdy Waldemar Matuška?
„Ano. Ten brýlatý byl Karel Štědrý a ten protivný knírač Waldemar Matuška. Tehdy jsem ho viděla poprvé.“
Měl jsem připravenou otázku, zda mezi vámi probleskly při prvním setkání oboustranné sympatie. Ale jak slyším, asi ne.
„Kdepak! Rok jsme pak kolem sebe chodili. Jen jsme se slušně pozdravili, ale nijak jsme se spolu nebavili.“
Líbil se vám Waldemar jako chlap?
„Přiznávám, že Waldemar nebyl můj typ. Já ale jeho taky ne. On nebyl na blondýny.“
Váš slavný duet Láska nebeská byl v té době megahitem. Vznikl plánovaně vám na míru, nebo vás svedla dohromady náhoda?
„Když Jirka Šlitr rozdával písničky do představení Zuzana je zase sama doma, podal Waldemarovi jednu s tím, aby ji zpíval s paní Hegerovou. Walda mu řekl, že by to radši zkusil s Pilarkou. Zkusili jsme to. Jirkové Šlitr i Suchý byli spokojeni a my měli svůj první společný hit.“
Stali se z vás časem kamarádi?
„Ano. S lecčím jsme se vzájemně svěřovali, a pokud jeden z nás měl nějaký problém, druhý se mu vždycky snažil pomoci.“
Jako kolegové z branže jste se tedy sblížili, přeskočila mezi vámi někdy i ta pomyslná jiskra? Myslím tu milostnou.
„Ne, byli jsme jen kamarádi.“
Co vám na Waldemarovi nejvíce imponovalo?
„Muzikálnost, samozřejmost a lehkost s jakou zpíval i hrál.“
A naopak. Našlo by se něco, čím vás Waldemar »štval«?
„Nic takového nebylo.“
Neříkejte, že jste spolu neměli někdy nějaké spory? To jste se ani nepohádali?
„Ano, jednou jsme se v divadle Rokoko strašně pohádali, dokonce jsme na sebe křičeli. Po létech jsme si s Waldemarem na tu hádku dokázali i vzpomenout. Ale ani on, ani já, jsme se už nikdy nedopídili toho, kvůli čemu k té hádce vlastně došlo.“
Uznávala jste Waldemara jako zpěváka?
„Waldemar měl velký rozsah, krásnou barvu hlasu, zkrátka dar od Pána Boha. Nic vyumělkovaného. Všechno, co zpíval, zpíval náramně.“
Která jeho píseň vás nejvíce oslovila?
„Pokud si mám vybrat jednu píseň z jeho repertoáru, pak to bude rozhodně Tereza od Jirků Suchého a Šlitra. Píseň z filmu Kdyby tisíc klarinetů.“
Poté, co Waldemar emigroval, byli jste v kontaktu?
„Ne, to jsme nebyli.“
Ale při jeho návštěvách v Čechách jste se snad setkávali?
„Samozřejmě. Hned při jeho první návštěvě jsme si zazpívali v Lucerně Lásku nebeskou a jedno oko nezůstalo suché. Včetně těch našich. Waldemar byl pak hostem mých galakoncertů, které točila televize, ať už šlo o slavnostní koncert, na kterém jsem dostala Platinovou desku nebo koncert k mým pětatřiceti letům na scéně. Zpívali jsme rovněž v televizních pořadech Legendy taneční hudby, či na oslavě pětatřiceti let trvání divadla Semafor. A také na Waldemarových televizích sedmdesátinách i pětasedmdesátinách.“
Sešli jste se i mimo společných vystoupení?
„Ano. Byl i u nás doma, a moc si pochutnal na speciálně upraveném králíkovi, kterého jsme mu spolu s mým manželem připravili.“
Ženy snad všech generací Waldemara zbožňovaly. Využíval toho?
„Určitě ne, Waldemar před ženami dokonce utíkal. Někdy je i dost tvrdě a nevybíravě odbýval. Musel, vlezly by mu až do postele. Vzpomínám si na Lucernu v první polovině 60. let. Po koncertě jsme se v zákulisí podepisovali svým příznivcům a k Waldemarovi přistoupila hezká mladá dívka. Zeptala se: »Pane Matuško, kolik peněz bych vám musela dát, abych se s vámi mohla vyspat«? Waldemar se na ní skoro ani nepodíval a suše odpověděl: Dámo, jděte do prd***.“
Byl zásadový, nebo se nechal snadno ovlivnit?
„Byl svůj.“
Jak Mat uška ničil Pilarku: Dva rumy pro Evičku!
Waldemar Matuška měl velký smysl pro humor, nevyhýbal se ani domluveným gagům na účet svých kolegů. Ve hře Taková ztráta krve byla scénka, kdy Eva Pilarová nese herci Václavu Šteklovi dva velké frťany rumu, což byla ve skutečnosti neškodná šťáva. Herci se s Evou domluvili, že přinese rum skutečný. Zpěvačka byla s vtípkem svolná a stalo se. Netušila však, že se její vtipn í kolegové domluvili i se Šteklem. Situace pak probíhala následovně. Když Eva Pilarová přinesla panáky a oznámila Šteklovi: »Prosím, tady máte dva rumy,« chytil ji za ruku a řekl: »Moment, přece to nebudu pít sám.« „A tak Eva, která před tím nikdy v životě nevypila ani gram alkoholu, musela před těmi lidmi toho velkého ruma vypít. Načež odešla ze scény a už jsme ji chytali na schodech,“ vzpomínal Waldemar v knize To všechno vodnes čas (1969)
Na vozíku tam a zpět
V jednom výstupu přijížděla Eva Pilarová na jeviště na vozíku, který se používá na rozvoz jídla v restauracích. Ležela na břiše a nástup měl velký divácký úspěch. Jednou před tímhle entreé kolegové vozík v portálu přivázali na delší provázek. Když byla Eva asi v polovině jeviště, vtáhli ji zpátky a kapela začala hrát předehru. „To se jí stalo asi dvakrát. Nevím, jak velkou legraci z toho měla ona, ale my velikou. A hlavně lidi to tenkrát brali jako správnou švandu, protože v Semaforu na ni byli zvyklí, takže se vlastně tak moc nestalo,“ vracel se k příhodě po letech Waldemar.
Waldemar Matuška
(*2. 7. 1932 – †30. 5. 2009)
Vyučený sklář se začátkem šedesátých let stal hvězdou pražského divadla Semafor, později účinkoval v divadle Rokoko a časem se zařadil mezi naše nejúspěšnější zpěváky populární hudby. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr. Z jeho dalších desítek písní se staly hity hned několika generací.
Zahrál si i v mnoha filmech a jeho písně znějí dodnes i v televizních seriálech. Waldemar Matuška zemřel v St. Petersburgu na Floridě.
7 fotografií
