Herec Zdeněk Žák prozrazuje: Proč mu nevyšlo manželství s Jorgou Kotrbovou?
9 fotografií
Musí být Superman! Hraje v 11 divadelních inscenacích, v nováckém seriálu Doktoři z Počátků, doma má malou farmu. Navíc je herec Zdeněk Žák (61) držitelem divadelního rekordu v počtu odehraných představení. Na jevišti ztratil zuby, a dokonce zkolaboval, ale chuť hrát mu to nevzalo.
V seriálu Doktoři z Počátků jste jako Lexa Říha řešil bydlení. Setkal jste se někdy s tímto problémem i v soukromém životě?
„To se mi naštěstí nikdy nestalo.“
Pamatujete si na svůj první byt?
„Když jsem nastoupil v Ostravě do Divadla Petra Bezruče, žil jsem v domě, kterému se říkalo Kolchoz. Tam jsem bydlel ve čtyřpokojovém bytě, kde jsme byli čtyři a každý měl svůj pokoj.“
S takovým bydlením jsou dost často spojené i divoké večírky...
„No jo, to byl jeden velký mejdan. Ale potom jsem se vrátil do Prahy. A protože jsem nechtěl otravovat rodiče, půjčil mi pan Vinklář podkrovní ateliér.“
To jste ho poprosil, nebo se nabídl sám?
„Já pořád seděl v klubu a on se na mě tak podíval: Ty nemáš kam jít, viď? Sáhl do kapsy a vytáhl klíče. Hodil je na stůl se slovy: Tak tam jdi, já ti napíšu adresu, kde to je, a tam můžeš bejt.“
Když jsme u těch začátků. Poprvé jste byl ženatý s nezapomenutelnou Zlatovláskou Jorgou Kotrbovou. Jak jste se seznámili?
„Jorga byla u Realistů v angažmá. Nějak jsme si padli do oka, a pak z toho byly dvě děti.“
Jorga bývala nádherná žena, o kterou musel být velký zájem. Nežárlil jste?
„Vůbec mi k tomu nedávala záminku. Byla skvělá ženská. Jen nám to prostě nevyšlo.“
Jak dlouho jste spolu byli?
„Čtyři až pět let. Z manželství máme děti Julii a Vaška. Dneska už jsou dospělí.“
Už jste dědeček?
„Koncem května nebo začátkem června budu dokonce poprvé dědečkem od vlastního dítěte. Postarala se o to Julča.“
Kolik dětí vlastně máte?
„Pět. S Jorgou jsem ještě vyženil Tamaru a v druhém manželství další dvě děti.“
Takže dědečkem jste už kolikrát?
„Jak jsem říkal, teď budu poprvé dědeček od vlastní dcery. Ale od nevlastních dcer jsem už pětinásobný!“
Vaše druhá manželka je také herečka?
„To jsem si pro změnu vzal ženu, která má stejné povolání jako moje maminka. Je učitelkou v mateřské školce.“
Říká se, že učitelky mají deformaci z povolání a vychovávají i mimo školu. Je to i váš případ?
„U nás se vychovává jen malinko.“ (smích)
Pět dětí, to je pětkrát puberta. Není to na jednoho rodiče moc?
„Přijde mi, že nedávno jsem skončil teprve tu svou. Měl jsem ji strašně dlouhou. Puberta se zkrátka se mnou veze.“
Jak se u vás projevovaly problémy s dospíváním?
„Byl jsem sígr. Ale šlo jenom o okna a klasické klukoviny.“
Kdy jste se poprvé seznámil s alkoholem?
„Poprvé jsem se opil, když jsem se vyučil jako nástrojář. Když jsem dostával výuční list, nedorazil jsem domů. Měli jsme na pavlači křeslo a tam jsem usnul. Když šel táta ráno do práce, tak mě tam našel zhulákanýho. A jenom mávl rukou.“
Máte s alkoholem ještě nějaký zážitek, na který se nedá zapomenout?
„To bylo po škole v práci. Dva roky jsem pracoval ve fabrice. Tam se vždycky pár lidí domluvilo, že někoho opijou, a už to jelo!“
Domluvili se i na vás?
„Taky jsem to odnesl. A skončil jsem tak, že jsem usnul na záchodě. Nikdo se pak na něj nemohl dostat. To bylo hrozný.“ (smích)
Když jste se vyučil nástrojářem, musíte být manuálně zručný. Je to tak?
„Měl bych být. Poličku přibiju, ale na spoustu věcí jsem strašný nešika. Já se do toho pustím a většinou to dopadne, že to nevydrží. Třeba zafouká vítr, a je to!“
Máte chalupu?
„Bydlíme na vesnici u Českého Brodu za Prahou, máme tam velikánský pozemek a baráček. Máme tam koně a hodně zvířat. A tam se občas nachomýtne, že musím něco postavit nebo přivrtat. Postavil jsem tam třeba plot a ten se poroučel k zemi.“
Zvířata jsou ale spojená se spoustou práce. Zvládáte to časově?
„To jsem si vůbec neuvědomil. Já jsem si vždycky přál mít koně. Dřív jsem ho měl ustájeného, a to bylo bez práce. Jenomže jsme si vzali koně domů a aby nebyl sám, ještě jsme přikoupili. Holky pak taky chtěly koně. Teď už máme jen tři, ale byly doby, kdy jich bylo sedm. A to je něco úplně jinýho, když musíte dělat seno, projezdit je a nakrmit. Všechno to padlo na záda manželce.“
Takže žena se o veškeré zvířectvo stará sama?
„Přesně tak. Teď s tím tolik práce nemá. Ono jí to naštěstí hodně baví. Kdyby ne, tak bychom to nemohli mít.“
Spadl jste někdy z koně?
„To musí potkat každýho. Mně kůň dokonce přerazil ruku. Lekl se a já nestačil uhnout. Kryl jsem si obličej a přerazil mi ruku.“
Za jak dlouho jste na koně zase naskočil?
„Byla to klasická otevřená zlomenina. Takže jsem to měl skoro čtvrt roku. Dokonce jsem se sádrou i hrál.“
Říká se, že když herce něco bolí a přijde na jeviště, že všechna bolest zmizí. Je to pravda?
„No říká se to, ale bolí to. Na jevišti prý přestane bolet i zub, ale není to pravda.“
Koně jsou ale hodně finančně náročná věc. Jak to zvládáte?
„Není, to si jen spousta lidí myslí. Když máte možnost vlastního sena nebo narazíte na sedláka, který ho dá levněji, tak se to dá. Stojí to jen čas.“
Co všechno máte v hospodářství?
„My máme všechno násobený. Nemáme jednoho psa, ale čtyři, ne jednu kočku, ale asi jedenáct. Taky chováme slepice a měli jsme kozu, a dokonce i malou kravičku. To plemeno má dávat strašně moc mlíka, ale toho jsme se nikdy nedočkali."
Co se stalo?
„Koupili jsme ji na jaře, vykrmili ji přes léto a na podzim jsem si uvědomil, že není nikdo, kdo by ji dvakrát denně dojil. A tak jsme ji vykrmenou a zadarmo tomu pánovi zase vrátili.“
Život v přírodě mezi zvířaty je spojený s zdravým životním stylem. Co vám to říká?
„Vždycky mám takový období, že čtrnáct dní jím zeleninu, jenomže to se rychle přejí. Tak si řeknu – dneska si dojdu na knedlo-zelo-vepřo, svíčkovou nebo segedín. A když si dám segedínský guláš a vidím, že zítra mají svíčkovou, tak si druhý den zase zajdu. Jak jde o jídlo, chovám se jako kvartální alkoholik!“
Teď jste v jakém stadiu?
„Teď jsem zrovna na segedínu.“
Mimo seriál Doktoři z Počátků hrajete také v divadle. V kolika hrách teď účinkujete?
„Myslím, že v jedenácti. Mám ale taky rekord, že jsem hrál 34 představení měsíčně. Ale jinak jich mívám tak osmnáct až dvacet.“
Stalo se vám na jevišti něco, na co se nedá zapomenout?
„Protože jsem dostal paradentózu, udělali mi umělý zuby. Měl jsem je na představení, jenomže nebyly ještě nastálo a byly jen přilepený. Když jsem syknul, tak mi vylítly ven. Okamžitě to bylo vidět. Propadly se rty a začal jsem šišlat. Kolegyně totálně odpadla. A mně nezbylo nic jiného, než zašišlat: Neni tady nekde zubar? Zuby jsem nasadil a asi tak pět minut do konce první poloviny jsem to dohrál. Pak jsem šel do šatny a nečekaně za mnou přišla paní zubařka, která seděla v hledišti. Došla na pohotovost pro lepidlo a zuby mi přilepila. Krásně jsem to domluvil. Lidi si mysleli, že to byla součást hry.“
Co tomu říkal váš zubař?
„Hned druhý den jsem za ním šel. On ty zuby nemohl dostat ven a musel na ně páčidlem. To byl hrozný zážitek, u kterého jsem se hodně zapotil.“
Vám se na jevišti stala ještě mnohem nepříjemnější věc. Koncem roku 2012 jste zkolaboval. Co se stalo?
„To bylo tím, že jsem přechodil zápaly plic. A na plicích se udělaly nějaké jizvy. Kvůli tomu se mi nedokrvoval mozek. Tím pádem se mi začala motat hlava. Proto jsem se na jevišti skácel a zavolali mi sanitku.“
Co se dělo potom?
„Mysleli, že je to mozková mrtvice. Ale mně už v sanitce nebylo nic. Když se mě doktor ptal, kolikátého je, jak se jmenuju a kde bydlím, na všechno jsem mu odpověděl. On na to koukal jako blázen. Až v nemocnici se přišlo na to, že je to od těch plic.“
Jak dlouho jste byl v nemocnici?
„Ležel jsem čtrnáct dní na plicním. Odpočinul jsem si. Samozřejmě jsem šel na celkový vyšetření. Z nemocnice jsem odcházel s papírem, co všechno musím. Dostal jsem samozřejmě i diety.“
Takže vás potěšili?
„Jak se člověk dostane k doktorům, tak je to jedno s druhým. Pak má akorát hromadu léků.“
Jak jste na tom dnes?
„Dneska už jsem ve starých kolejích a všechno je v pořádku. Jen musím chodit na pravidelné kontroly. Nestěžuju si. Dokud tam člověk dojde, tak je to dobrý.“
Nečeká vás nějaký nový seriál nebo divadelní představení?
„Teď jsme začali zkoušet krásnou hru o čtyřech stárnoucích operních pěvcích v domově důchodců.“
Vy už jste v důchodu?
„Za chviličku budu. Už se to schyluje, snad mě někdo upozorní. Mám pocit, že příští rok. Někdo by mohl přijít a říct: Tady máte a už nemusíte nic dělat a můžete jezdit po světě.“
9 fotografií
