Jakub (1,5): První dny po tragédii. Vendula ho dala k chůvě
Malý Kubík, kterému je osmnáct měsíců, měl do luxusní jevanské rezidence na dlouhá léta navrátit štěstí. Bylo to vymodlené miminko a oba – jak Karel, tak i Vendula – byli po jeho narození v sedmém nebi. „Karel se Jakubovi hodně věnuje. Pořád s ním někde leží, lebedí si, drží ho za ručičku a hraje si s ním,“ říkala Vendula.
Teď je radovánkám konec. Kubík svými prstíky už nikdy nestiskne tátovu chlapskou ruku. A už nikdy neuvidí jeho dobrácký úsměv...
V neděli večer stačilo jen málo k tomu, aby Kubíkovy oči uviděly tátu mrtvého. Poklimbával na zadním sedadle auta, které Vendula zaparkovala kousek od těla Karla Svobody. Vystoupila a... Smutný příběh jedné chlapské smrti se oficiálně začal odvíjet. Vendula naštěstí nezpanikařila a Kubíka rychle odvedla.
Jak může tátova sebevražda ovlivnit Jakubův život? Psychiatr Jan Cimický říká, že minimálně. „Jakub je naštěstí příliš malý. Děti začínají fenomén smrti vnímat až mezi pátým a šestým rokem života.“
Jednou mu to však Vendula bude muset říct. Stejně jako to, proč nikdy nepoznal sestřičku Kláru. Když se jí před lety ptali novináři, jak Kubíkovi jednou řekne o Klárce, odpověděla: „Nedávno u nás byla na návštěvě kamarádka se sedmiletou holčičkou. Ta zaslechla jméno Klára a zeptala se, kdo to je. Kamarádka jí řekla: To je Venduly dcera, umřela na těžkou nemoc už není mezi námi. Pochopila, a už neřekla ani slovo. Tečka, jedna věta. Doufám, že na to jednou nebudu sama, a že před tou situací budeme stát s manželem oba.“
Po tragédii byl malý Jakub v péči své jevanské chůvy, paní Kopecké, která si ho od Venduly převzala hned v neděli večer. Vendula trávila první dny po smrti Karla Svobody u nejlepší kamarádky Simony Pizingerové v Říčanech bez Jakuba. Ve středu se pak vrátila na skok do vily, ve které se už rozjely stavební úpravy, a na chvíli se stavila i za Kubíkem.
