Nevídaná zlost Ladislava Peška (†79): Trestu nacistů unikl jen o chlup!
Hereckou kariéru odstartoval ve třech letech na divadelních prknech, do paměti diváků se už ale navždy zapsal, coby "študák" z prvorepublikového filmového hitu nebo muzikant v pohádce „Obušku z pytle ven“. Řeč je o jednom z nejoblíbenějších českých herců Ladislavu Peškovi. Válku sice prožil bez větší újmy, bezmoc a ponížení ale popsal ve své životopisné knize "Tvář bez masky", kde také zmínil, jak se málem popral s příslušníkem hitlerovské úderky SA.
Pešek že dokázal zuřit?
Ladislav Pešek, vlastním jménem Ladislav Pech, si získal srdce lidí svým plachým úsměvem a vřelým projevem nejedné v nejedné roli. Málokdo by proto tušil, že se pod neškodným zjevem tohoto herce mohla roznítit zloba a nenávist. Válka si tehdy nevybírala. Při obsazení Prahy nacisty, však pocítili všichni, co je útlak okupantů zač.
Co se vlastně stalo?
Když se vracel Ladislav Pešek se svým hereckým kolegou z divadelního představení, v ulicích se konal průvod na oslavu vstupu Itálie do války. Lidé "hajlovali" a ti co ne, byli napomenuti příslušníky vojenských jednotek, a to včetně tramvaje plné lidí, která kvůli průvodu stála, čemuž herec přihlížel. "Pištci a bubeníci jako středověcí krysaři táhnou ulicí. Parádní uniformy SA-mannů, praporečníci s německými a italskými standartami a za nimi dlouhý průvod uniforem a horliví pražští Němci. A především Němky. Ty jsou přímo hysterické. Jdou, pravice napřaženy, a řvou, jako když je na nože bere: Heil Hitler! Heil Hitler!," vzpomínal později na scénu Pešek.
Chtěl nácka profackovat
Průvod se hrnul jako povodeň a nacisté rozdávali rány na všechny strany. A pak se to stalo, právě ve chvíli, kdy někdo dobromyslnému herci srazil klobouk z hlavy a těžké boty fanatiků ho podupaly. "Napěchovanou tramvají se cpe takové sražené malé pivo v uniformě SA. Pod nosem kartáček jako Hitler. Tupý obličej odulý vztekem. Fackuje lidi kolem sebe napravo, nalevo: ‚Neumité sdrafit? Nicht grüssen?' ječí," popisuje ponižující zážitek herec a to už na něho bylo moc. "Najednou mám černo před očima. Cpu se do tramvaje. Musím se k němu dostat!"
V sázce nebyl jen jeho život
Naštěstí ho včas zarazil jeho herecký kolega, který ho uklidňoval s tím, že svým gestem ublíží sobě i druhým. Zatkli by přeci nejen jeho, ale i cestující lidi okolo. "Dívám se na toho ratlíka a vím, že Roland má pravdu. Zaplavuje mě taková vlna nenávisti, jakou jsem ještě nepoznal. Drtivá bezmoc ponížení," cítil vztek i po letech slavný herec.
