Vendula Svobodová: Pohádka se špatným koncem

Začalo to jako pohádka, když si dvaadvacetiletá Václava Horová vzala před jedenácti lety slavného skladatele Karla Svobodu. Jenže pohádky mívají dobré konce, a ten osud manželům Svobodovým nepřál. Nejprve je zákeřná leukémie připravila o pětiletou dceru Klárku a jejich manželství mířilo k rozvodovému soudu. A když dokázali všechny strasti překonat a přivedli na svět syna Jakuba, zasáhla nelítostná pěst osudu podruhé. Karel Svoboda spáchal sebevraždu!

Za jiných okolností by ze života Venduly Svobodové mohl vzniknout úspěšný holywoodský romatický film. Copatá holka s rovnátky z Černošic u Berounky se v roce 1992 setkala s geniálním skladatelem a bohatým hitmakerem, tehdy ovšem neměla ani tušení, koho ji náhoda přihrála do cesty.

Kafe do klína

Potkali se v kanceláři Strany podnikatelů na Rašínově nábřeží v Praze, kde Vendula pracovala jako zástupce generálního sekretáře a Karel zařizoval nezbytnosti kvůli kandidatuře do Federálního shromáždění. Ale láska na první pohled se nekonala, i když setkání bylo pořádně horké, Vendula mu totiž vylila kafe do klína. Ale životní cesty dokáží být pořádně spletité a když chce osud svést dva lidi dohromady, skulinu si vždycky najde. Svoboda našel ve Vendule přítele, kterému se mohl vyplakat na rameni, když mu umírala první manželka Hana na rakovinu. „Stali se z nás velcí kamarádi. Ale tehdy mezi námi nebylo vůbec nic intimního,“ vzpomínala v tisku Vendula. To se zlomilo až po pohřbu Svobodovy manželky. Karel nejspíš potřeboval najít spřízněnou duši, důvod, proč dál žít. A tím se stala Vendula. Z pozvání na večeři do restaurace U Blaženky se vyvinul výlet do Baden Badenu a z jiskření, které mezi nimi fungovalo už od začátku, se stal požár.

Není divu, že se Vendula do Karla bláznivě zamilovala, přestože byl o celých 33 let starší než ona. Byl úplně jiný, než muži, které znala. Vzdělaný, zábavný a pozorný gentleman, který znal velký svět a pro svou vyvolenou by snesl i modré z nebe. Není divu, že svého tehdejšího přítele pustila k vodě a když ji Svoboda v roce 1994 pozval na Vánoce do Jevan, rovnou tam zůstala.

Svatba kvůli miminku

Netrvalo ani rok a vášnivý vztah věkově nerovných partnerů nesl své ovoce. Vendula nosila pod srdcem Svobodova třetího potomka, takže svatba na sebe nenechala dlouho čekat. Vzali se 11. září 1995 v Písku, a na přísně utajeném svatebním obřadu byli kromě novomanželů pouze svědci. To bylo pro Vendulu velké zklamání, jako holčička snila o svatebních šatech s vlečkou, spoustě hostů a velké svatební hostině. Svůj velký den však absolvovala nakonec jen v kostýmku s kloboučkem. „Ale chápala jsem, že Karel kvůli smrti své první ženy žádnou velkou slávu nechce. Byla jsem trošičku zklamaná, ale šťastná, že mě miluje a dává mi svoje jméno. Dodnes jsem na příjmení Svobodová hrdá,“ přiznávala Vendula. A čtyři měsíce po svatbě, 4. ledna 1996, si Svobodovi z nemocnice U Apolináře hrdě odnášeli malou Klárku.

Osud poprvé udeřil

Ale život s Karlem vůbec nebyl tak krásný a jednoduchý, jak si Vendula představovala. Velký věkový rozdíl totiž nikdo nedokázal pochopit. Dodnes jí lidé vyčítají, že byla jen vypočítavá zlatokopka, která si vzala Svobodu kvůli penězům, chodily i nenávistné a zlé anonymy. A to nebyla jediná rána osudu, která měla rodinu Svobodových zdrtit. Když byly Klárce dva a půl roku, lékaři jí diagnostikovali těžkou formu leukémie.
Po léčbě na hematologii v Motole a chemoterapii to vypadalo, že boj se zákeřnou nemocí vyhráli, ale po třech měsících udeřila znovu.

Transplantace kostní dřeně byla jedinou šancí na záchranu malé holčičky, ale dárce se dlouho nedařilo najít, přestože se nabízeli i mnohé známé osobnosti včetně Leony Machálkové, Dana Hůlky, Pavla Vítka či Ivety Bartošové. Naděje na záchranu nakonec dorazila z Wellsu, kde měla jedna dárkyně osm znaků z deseti shodných s Klárkou.

Pět minut před smrtí

Svobodovi boj o život své dcerky nevzdávali, dni i noci trávili u jejího nemocničního lůžka a když lékaři potvrdili, že se transplantace ujala, doufali, že už je nejhorší období jejich života za nimi. Ale nejhorší rána měla teprve přijít, po třech měsících skončila Klárka na ARu, kam za ní už ani rodiče nemohli. A snad jen mateřské tušení přivolalo Vendulu 22. srpna 2000 do Motola. „Nechtěli mě tam pustit, vlastně jsem jim ty dveře vykopla. Běžela jsem ke Klárce. Klárka umírala a já děkovala Bohu, že s ní mohu těch posledních pět minut být,“ vzpomínala Vendula na nejhorší chvíle svého života. Dva dny poté Vendula Svobodová založila nadaci Kapka naděje, která pomáhá dětem nemocným leukémií a každoročně rozděluje na nejrůznější projekty miliony korun. V roce 2005 Svobodová dokonce za svoji činnost získala ocenění Žena roku.

Podle některých lidí, blízkých manželům Svobodových, po Klárčině smrti jejich manželství dokonce mířilo ke krachu. Oba se s tragédií vyrovnávali jinak, a zatímco se Vendula potřebovala vypovídat, Karel mluvit nechtěl. Naději na záchranu viděli v dalším děťátku, ale čtyři roky se snažili marně. Když už se vzdali veškeré naděje, ukázal jim osud příznivější tvář. Koncem května 2005 se jim totiž narodil doslova vymodlený syn Jakub. Ale sen o tom, že teď už bude všechno jen dobré a že to zlé už si vybrali, skončil krutým probuzením, když si Karel Svoboda legálně drženou zbraní prostřelil hlavu. Skutečné důvody zná jen on sám…