Život očima Karla Svobody: Svět někdy bývá nesnesitelný...

Geniální skladatel, výborný podnikatel, skvělý člověk, starostlivý táta… takhle o Karlu Svobodovi hovoří po jeho smrti většina lidí. Ale jak ještě za života hovořil on? Deník Aha! pro vás připravil průřez rozhovorů, které za posledních 15 let »český Mozart« médiím poskytl. Co si myslel o českých celebritách, jak se díval na stáří a smrt, jak mu závist ztrpčovala život a co pro něj znamenala rodina a děti? Karel Svoboda svými vlastními slovy…

...o životě

• „Když nejde o život, jde o... (znáte to).“
• „Můj přístup k životu a moje chování jsou pořád stejné. A opakuji: ať si píše kdo chce, co chce. Papír snese všechno.“
• „Občas se do práce tak zakousnu, že přestanu vnímat svět okolo, a někdy to okolí nevnímá příliš pozitivně. Ale to už je život. A svět zkrátka někdy bývá nesnesitelný…“
• „Ve světě se určitě neztrácím, ale přece jenom kořeny mám v této zemi. Snažím se čerpat z toho, co je tady nejsilnější, tedy z kultury, kterou jsme zdědili po našich předcích, i když naše bytí uprostřed Evropy nebylo vždy lehké.“

...o svém majetku

• „V momentě, kdy jsem vydělal svůj první milion, měl jsem tolik dluhů, že jsem ho v tu chvíli de facto už neměl.“
• „Vymotal jsem se z dluhů až někdy koncem osmdesátých let, kdy moje jméno získalo v zahraničí jistý zvuk. Radostný pocit milionáře jsem měl ovšem jen nějaké dva tři roky, pak přišly dluhy díky Radiu Vox, a od té doby se vždycky něco našlo…“
• „Pravda je, že jsem býval na peníze. Ale potom, co jsem přišel o své nejbližší a nejdražší, se pro mne životní hodnoty změnily.“

...o zbraních

• „Neváhám zbraň kdykoli použít. Ano, už se to stalo, musel jsem střílet. A právě proto, že jsem nezaváhal, jsem svůj majetek ubránil. A myslím, že bylo co bránit.“
• „Jsem velmi dobře ozbrojen. Patřím mezi lidi, kteří získali zbrojní průkaz k ochraně rodiny a majetku. A neváhám zbraň kdykoli použít!“

...o ženách

• „Nejsem rozhodně submisivní typ, a co se týče partnerky, dominantní partnerku bych vedle sebe nesnesl. To bych byl raději sám.“
• „Sex je mým hnacím motorem.“
• „Mám ženy rád, ale protože jsem introvert, nejsem žádný donchuán. A navíc jsem se svou manželkou šťastný.“
• „Imponují mi ženy, které mají nějaké charisma, kouzlo, a samozřejmě takové, s nimiž si mám co říct… Nikdy jsem nebyl na takové ty prvoplánové krasavice!“

...o talentu

• „Každý z nás, když se narodí, tak má k něčemu talent. Musíme ho ale zavčasu objevit, neboť existují lidé, kteří ho neobjeví za celý život.“
• „Já jsem talent k tomu, že umím napsat silnou melodii, získal po šesti letech práce profesionálního muzikanta. Bylo mi třicet let, což se možná zdá někomu pozdě, ale jsem rád, že jsem ten talent objevil a začal se živit jako hudební skladatel.“

...o své víře

• „Jsem věřící, v Boha věřím, ale nepředstavuji si ho jako nějakého vousatého strejdu... Věřím, že existují určité morální zásady, kterými se snažím řídit. Snažím se nekrást, neubližovat a neodhazuji odpadky, ani když mě nikdo nevidí. Mám rád disciplínu a věci, které fungují. Nemám rád excesy, ničení a násilí.“
• „Já vidím Pánaboha jako sílu, jejíž malou část máme každý v sobě. Chováme se pak podle zásad, které nám byly vštěpeny v rodině a které získáváme četbou, pozorováním okolí a srovnáváním svého života s životy ostatních.“
• „Moje práce zřejmě padá na úrodnou půdu a má ohlas. Mně vlastně ani o víc nejde: když ode dneška nenapíšu ani notu, přesto jsem svoji funkci splnil. A tomu Pánubohu, kterého jsem nikdy neviděl, můžu jenom děkovat. Dal mi talent a umožnil mi realizovat sny.“

...o rodině a dětech

• „Pokud jde o dítě, chci zdůraznit, že Kubíka nechápu jako náhradu za naši zesnulou Klárku, tu nám nikdy nic nenahradí a budeme tím až do konce života poznamenaní. Já mohu jen potvrdit, že narození Jakuba mě i mou ženu velmi zklidnilo a že nám to dalo smysl života, nový impuls. Žijeme teď v relativním klidu, na venkově, ve starém domě a jsme zase rodina...“
• „Ten efekt, ta krása, když to dítě přijde na svět, a vy vidíte, jak se poprvé nadechne a tím ten pozemský život začíná... to je nádhera.“
• „Myslím, že zázemí, pro mne jedna z nejdůležitějších věcí na světě, u nás doma funguje a jsme díky tomu šťastni.“
• „Občas se ve společnosti ukážu, ale nejraději jsem doma se svou rodinou, na venkově, který mě dobíjí energií.“
• „Já jsem šťastnej, že Jakuba mám. A musím vám říct, že mě tehdy velice zklidnil a působí na mě velice pozitivně.“
• „Já jsem byl třeba v padesáti nebo ještě před pěti lety v daleko horším stavu a v depresích a teď jsem se opravdu díky tomu Jakubovi postavil zase na nohy a mám motivaci pokračovat.“

...o smrti

• „Je těžké o tom mluvit. Nikdy nevíme dne ani hodiny, nikdo z nás není nesmrtelný. Velmi si uvědomuji křehkost života, už proto, že jsem přišel o celou řadu svých nejbližších.“
• „Já osobně, až přestanu mít sílu pracovat a tvořit, končím. To myslím zcela upřímně!“
• „I lidský život je pomíjivý. Jednou tady skončíme a náš život bude pokračovat v našich dětech a v činech, které po nás zůstanou.“
• „Někde jsem se dočetl, že stáří je hrozné, ale je to zároveň jediný způsob, jak se dožít vysokého věku. Já bych si přál, aby to bylo ve zdraví…“

...o českých hvězdách

• „Já jsem spolupracoval s velkými hvězdami – Karlem Gottem, Martou Kubišovou, Helenou Vondráčkovou, Evou Urbanovou, Danielem Hůlkou, v zahraničí například se Suzi Quatro. Mám rád velké hlasy a mám štěstí, že se vrátila do módy jistá forma kantilény.“
• „Lucie Bílá je výjimečná, ale muzikál není koncert pro hvězdy, je to kompaktní dílo.“
• „Od počátku jsem chtěl, aby v Draculovi účinkoval Jiří Korn, neboť je to výjimečný profesionál každým coulem. Kromě Karla Gotta jsem druhého takového nepotkal.“
• „Vzpomínám si na chvíli, kdy přišel k mikrofonu zpěvák vysoké postavy a dlouhých vlasů a my jen tiše doufali, že bude umět také zpívat. Když Hůlka zazpíval, bylo to zcela jasné!“

...o české povaze

• „Prakticky od momentu, kdy jsem napsal první šlágr, setkávám se až do dnešních dnů se všemi formami závisti. Provázela mě tak, že jsem si na ni zvykl, naučil jsem se s ní počítat, žít s ní a chovat se co nejméně nápadně…“
• „Jsme všude ve světě přehnaně skromní, schází nám suverenita. I suverenitě se budeme muset naučit. Věřím, že tržní hospodářství ten zázrak provede za nás.“
• „Za totality jsem držel hubu a krok jako většina spoluobčanů. Nemám se komu a zač omlouvat.“
• „Žijeme v takové závistivé kotlině a u nás se úspěch trestá…“