Báječný Jiří Císler (†76): Seděl u okna a čekal, až zemře!
Geniální komik, režisér i hudebník patřil k nejvýraznějším postavám divadla i televize 70. a 80. let. Jeho typický nakřáplý hlas se navíc uplatnil v dabingu, kdy mimojiné skvěle nahradil Františka Filipovského (†85), který již nestihl dokončit komedii Jo s Louisem de Funes. Přes řadu profesních úspěchů prožil závěr života v izolaci, kdy se o něj příkladně starala druhá manželka Magdalena.
Pohlaváři jeho humor nemuseli
Ve své branži se Císler často setkával s nelibostí zkostnatělé vrchnosti, které se novátorský přístup živelného herce nepozdával. "Byl čestný, nedělal intriky. Ani na divadle, ani v soukromém životě," vzpomínala kdysi v časopise Instinkt Magdalena Císlerová. "U mocných nikdy nebyl oblíbený, protože zlobil. Dělal potíže. Většinou přišel do nějakého angažmá, udělal tam svým uměleckým působením naprostý převrat, stvořil nadčasové inscenace, a protože byly tak výjimečné a krásné, zpravidla to dopadlo tak, že ho vyhodili. Nebo to divadlo zrušili," vyvrací tak spekulace některých o spolupráci Jiřího s STB paní Císlerová.
Svérázný člověkS tím se ovšem tvůrčí mozek neúnavného pracanta nezabýval, prostě na tyto problémy kašlal. „Žil tady a teď. Nevím, jestli to bylo díky jeho povahovým vlastnostem, nebo díky filozofii, k níž došel. Jisté je, že tenhle životní postoj je velmi těžko realizovatelný, ale jemu problém nedělal. I když se díky tomu dostával do kontroverzních vztahů s okolím. Neplánoval, nebilancoval. Byl nevydíratelný přes rodinné vazby. Silný, i když velmi zvláštní vztah měl s matkou, které říkal babice," prozradila dále vdova po herci. Alkohol mu pomáhal z deprese
Svým způsobem prý stále utíkal před realitou, a to hlavně jejími negativními stránkami. Nesnášel stárnutí a nemoci. Pokaždé, když někdo v jeho okolí onemocněl, byl z toho doslova zdrcený. Když jeho kamarád dirigent Milivoj Uzelac onemocněl rakovinou, celý týden nasával alkohol. "Obviňoval hory, doly, černý les, pánaboha, čerta, všechny, že dopustí takovouhle křivdu. Tohle mu vadilo, ne to, když někde nesměl působit nebo když ho chybně uvedli v titulcích jako Jiřího Cízlera. To neřeš, číčo, to už bylo," vysvětlila paní Magdalena.
Mysleli, že moc pije, on byl zatím nemocný
Jeho slibnou kariéru však též stopla těžká choroba, mluví se o Alzheimeru. Zatímco si jeho okolí myslelo něco o těžkém alkoholikovi, Jiří Císler měl problémy s pamětí, byl často dezorientovaný a to mu fakticky znemožnilo pokračovat v tom, co tak dobře uměl. Reagoval ztěžka a nevěděl, co se kolem děje. Od roku 2000 již nepromluvil. V závěru života jen seděl za oknem svého bytu poblíž Národního divadla, a prázdným pohledem sledoval dění na ulici, jehož souvislosti už mu dávno unikaly. Okolí na něho zcela zapomnělo a nebýt jeho obětavé ženy, zemřel dočista sám.
Jako herec se Císler výrazně prosadil v roli podlézavého Voženílka v Dietlově, jinak slabším seriálu Inženýrská odysea. Za zmínku stojí jeho role v zakázaném filmu Ucho, v Jakubiskově Tisícročné včele, v pohádce Za humny je drak či v kultovním seriálu Návštěvníci. Jeho divadelní působení bylo ještě výraznější. Jako umělecký šéf tehdejšího Tyláčku (pozdější Divadlo Na Fidlovačce) režíroval především muzikály západní provenience, časem ho Jiří Suchý přivedl do Semaforu, a tak vznikla slavná Kytice. Úspěchu se dočkaly i společné televizní pořady s Luďkem Nekudou nazvané Sešlost. Často propůjčoval hlas postavičkám z dětských pořadů; jmenujme Gargamela ve Šmoulech, Harryho Šoumena ve Studiu Kamarád nebo psa v seriálu Tom a Jerry.