Sázkař Zdeněk Kaplan léčil české celebrity i zabijáky: Obsluhoval jsem masového vraha!

Doktora Zdeňka Kaplana (59) zná většina lidí jako geniálního sázkaře, který na nesportovních sázkách vydělal miliony. Uhodl vítězství George Bushe v prezidentských volbách, stejně jako triumf Anety Langerové a Zbyňka Drdy v SuperStar. Málokdo o něm už ale ví, že v minulosti byl lékařem masových vrahů, ale i řady českých celebrit.

Jste znám jako fantom sázkových kanceláří, který na sázkách vydělal miliony. Většinu života jste si ale na živobytí vydělával jako lékař, je to tak?
„Je, ale nemuselo to tak být. Když jsem v roce 1972 na medicíně promoval, tak všechny nemocnice v Praze měly stop stav a žádné absolventy nebraly. Mně proto soudruzi přidělili místo někde na severu. Už jsem stál s ranečkem na vlakovém nádraží, když jsem si uvědomil, že já hrdej Leteňák přece nemůžu dělat felčara někde ve vidlákově.“

Takže?
„Takže jsem začal pracovat jako pingl v tehdy legendární restauraci U Stehnů na Letný v Letohradské ulici. Byla to ta samá hospoda, kde jsem v době středoškolských studií dostal strašně na držku. Přesně do roka po tom výprasku jsem už byl členem dorosteneckýho boxerskýho týmu Sparty, který tehdy vyhrál titul mistra republiky. A taky to byla ta samá hospoda, kde na začátku devadesátých let zatkli Liznera při přebírání milionového úplatku.“

Jak dlouho jste roznášel pivo?
„Čtyři měsíce. Soudruzi mi mezi tím několikrát psali vyčítavý dopis, proč, když mě nechali vystudovat, odmítám nastoupit na přidělené místo lékaře. Mezi tím se U Stehnů ze mě stala strašná atrakce. Celá Letná chodila do hospody, kde je obsluhoval lékař. Jenže na konci roku 1973 jsem postavil pivo před člověka, co byl můj bývalý kolega doktor Vomáčka ze záchranky. Tam jsem dělal několik let brigádu jako lapiduch. A ten mi nabídl, jestli nechci jít dělat doktora do věznice na Pankráci. A tak jsem šel.“

Později jste se jako lékař staral o řadu celebrit. Staral jste se o někoho slavného i ve vězení?
„Třeba o Olgu Hepnarovou, slavnou vražedkyni a poslední popravenou ženu v Československu. Úmyslně najela s náklaďákem na ostrůvek tramvaje a zabila osm lidí. Odsoudili ji k smrti a před popravou byla zavřená právě na Pankráci. Pro bachaře tam byla velkou atrakcí, neustále ji chodil někdo pozorovat. Ona totiž byla velmi hezká. Osobně si ale myslím, že ji popravit neměli. Byla totiž očividně blázen. O tom svědčí jen to, že po celou dobu, co byla zavřená v cele, neustále masturbovala a potírala si obličej vlastními exkrementy. Bolševici ji ale museli popravit kvůli veřejnému mínění. Já osobně jsem s tím ale nesouhlasil.“

Kdo další vás tehdy z vězňů zaujal?
„Vrah jménem Bartoníček. Ten člověk byl neuvěřitelný zjev. Celý potetovaný, na obličeji měl například ohromnou orlici. Na očních víčkách zase nápis: Spím, nerušit! Původně si odpykával ve Valdicích doživotí za vraždu. Jenže tam zabil svého spoluvězně a vysál z jeho těla všechnu krev. Když pak k němu přišli do cely, tak si tu krev spoluvězně zrovna ohříval na pánvičce. Jeden z lékařů ho pak označil za novodobého upíra. Za tuhle vraždu pak dostal provaz. Jenže aby popravu oddálil, tak se sebepoškozoval. Například si nacpal asi pěticentimetrový hřeb do močové trubice v penisu. Tehdy totiž platila zásada, že popravit se mohl jen odsouzený, který je úplně zdravý.“

V takovém prostředí se asi nedalo vydržet moc dlouho.
„Bylo to hodně depresivní. Na všech oknech mříže, neboli železné záclony. Na psychiku velmi náročné. Takže většina lidí to tam řešila konzumací alkoholu. Nebyl jsem výjimka. Návštěvy z Rumunska, jak jsme říkali pití rumu, tam byly na denním pořádku. Vždycky jsme tvrdili, že soudruh náčelník sice nařídil, že je zakázáno pít na půdě útvaru, ale jelikož my jsme byli většinou v přízemí nebo v prvním patře, tak tam chlastat můžem.“

I to byl důvod, proč jste se v roce 1978 rozhodl z Pankráce odejít?
„Tehdy jsem měl za sebou už první atestaci, tudíž jsem už nebyl absolvent. Jenže ono odejít odtamtud nebylo vůbec jednoduché. Moji kolegové v normální nemocnici tehdy měli plat osmnáct set, my tam brali deset tisíc. Za půl roku jsem si zvládl vydělat na žigulíka. K tomu vysokou šarži, což zaručovalo skvělou kariéru, služební byt, služební auto. Měl jsem tam šest kolegů, kteří na tom byli stejně jako já. A jediný já jsem dokázal odejít. Sice jsem měl pětkrát nižší plat, ale strašně jsem chtěl dělat skutečnou medicínu a ne ošetřovat simulující mukly. Dokonce mě kvůli mému odchodu vyšetřovala StB.“

Jak to?
„Náčelník StB na Pankráci to nebyl schopen pochopit. Říkal mi: Člověče, vždyť je vám dvacet devět let a máte hodnost kapitána. Vždyť jste jeden z nejmladších kapitánů v Československu. Mně je přes padesát, dřu se celý život a jsem jen nadporučík! K tomu ten vysoký plat. Mysleli si, že je to z mé strany nějaká politická provokace. Vyhrožovali mi, slibovali neuvěřitelné věci, ale stejně jsem odešel do nemocnice Pod Petřínem. Nástupní plat dva tisíce korun. Tohle je věc, na kterou jsem ve svém životě asi nejvíc hrdý.“

Pod Petřínem mezi vaše pacienty patřil u budoucí prezident Václav Havel.
„Jako jeden z mála lékařů jsem se nebál, a tak jsme spolu navázali celkem blízký vztah. Schválně jsem si pak bral služby tak, abych ho mohl ošetřovat. Byl strašně skromný. Akorát ty svoje dlouhý kentky si odpustit nedokázal. Kouřil je, i když tam byl s problémy dýchacího ústrojí. A já neměl to srdce mu to zakázat.“

Jak na něj ještě vzpomínáte?
„Chodilo tam za ním spousta návštěv z tehdejšího disentu. Většina mu tam nosila různé ovocné kompoty. Manželka Olga pak zase třeba přinesla láhev ginu a společně jsme si tam udělali bowle.“

Koho dalšího z celebrit jste ošetřoval?
„Například Oldřicha Nového. Ačkoliv mu bylo asi osmdesát a už na tom nebyl dobře, tak bylo neuvěřitelné, jak všechny babičky v nemocnici kvůli němu najednou ožily. Některé dokonce odhodily berle, jen aby se před Oldou předvedly.“

Je pravda, že mezi vaše další prominentní pacienty patřila i zpěvačka Eva Olmerová?
„No jéje. Jako mladej kluk jsem byl její velký obdivovatel. To byl tehdy nejlepší hlas v Čechách. V šedesátých letech jsem chodil na její vystoupení strašně často. Pokaždé jsem měl celý koncert erekci, jak mě brala. Když ji k nám do nemocnice v polovině osmdesátých let přivezli, tak to byla troska. Notorická alkoholička, játra ztvrdlý na kámen. Vypadala jako pavouk. Ruce a nohy strašně hubené, ale měla obří břicho, které bylo plné vody. Ale přesto neztratila nic ze své noblesy, i když její stav byl kritický. Přivezli ji totiž v začínajícím jaterním komatu.“

Dalo se s tím něco dělat?
„Po intenzivní a dlouhodobé léčbě, která trvala mnoho týdnů, jsme ji domu pustili v relativně dobrém stavu.“

Přestala pít?
„Nepřestala. A to vím velmi přesně, jelikož jsem s ní v té době chvilku tábořil, jestli mi rozumíte, pane redaktore?“

Asi vám rozumím. A kdepak jste si tehdy rozbili tábořiště?
„V jejím bytě v Dejvicích. A ač jsem se snažil na ni nějak kladně působit, tak se alkoholu odmítla vzdát. Opět se bohužel potvrdila stará moudrost, že alkoholika vyléčí jedině smrt. Když jsem se tam vzbudil po první noci, tak mi řekla: Zdeněčku, skoč mi pro kuželku. Tak jsem se ptal jakou kuželku, a ona mi vysvětlila, že tak říká láhvi šampaňského. Celkově ale musím říct, že i když byla vulgární jak deset dlaždičů, tak za všech okolností byla dámou! Čtyřikrát denně se koupala, nehty upravené a vždy rudě nalakované.“

Proč jste se rozešli?
„Alkohol jsem měl rád, ale bál jsem se, že vedle Evičky bych se také stal notorickým alkoholikem. Život s ní by mě zničil.“

Kdo tedy z vašich pacientů byl pro vás největší celebrita?
„Rozhodně Franta Nekolný.“

To je kdo?
„Náš historicky nejlepší boxer. Za první republiky mu přezdívali blonďatá mlátička. Dokázal dát šest úderů za vteřinu. To byla pro mě jako bývalého boxera největší hvězda jakou jsem kdy ošetřoval. Staral jsem se o něj v osmdesátých letech před jeho smrtí.“

Je pravda, že vy sám jste před několika lety prožil klinickou smrt?
„V roce 2001 jsem prodělal velmi těžké onemocnění, na jehož základě jsem se dostal až do klinické smrti. Čtyři minuty jsem byl mrtvý. Ale lékaři mě zachránili.“

Změnila vám tato událost nějak život?
„Velmi. Klinickou smrt mi způsobil akutní zánět slinivky. A ten zánět jsem si způsobil pitím. Po této zkušenosti jsem tedy úplně skoncoval s alkoholem. Raději si nedám ani nealkoholické pivo. Začal jsem si vážit života, bez přehánění si užívám každý den, co jsem na světě. Vymizely všechny deprese, jsem permanentně v dobré náladě, skoro až euforii. Můj život před klinickou smrtí? To byl alkohol, ženy a vydělávání peněz. Alkohol je teď pro mě tabu, peníze vůbec neřeším – když nějaké mám, tak je většinou dám na charitu. To by mě před tím ani nenapadlo. Takže mi vlastně zbyly jen ty ženy. (Ukazuje šibalský úsměv) Prostě jsem dostal druhou šanci, a ta se nesmí zahodit.“

Vy jste vsadil velké peníze například na vítězství Anety Langerové v SuperStar. Jak by změnilo váš život, kdyby tehdy nevyhrála?
„Přišel bych o šest set tisíc korun, které jsem na ni vsadil. Nemohl bych dál sázet, nemohl bych dávat peníze opuštěným dětem, protože bych žil jen ze svého důchodu.“

Peníze na svou první sázku jste ale vzal kde?
„V roce 1992 naše rodina zrestituovala dům na Vinohradech. Mně z toho připadlo půl milionu, se kterým jsem začal sázet. Za tři roky jsem pak dohromady vyhrál dva miliony čistého.“

Na ruce máte zlaté hodinky Rolex. K těm vám prý také pomohla sázka.
„To jsou zlaté rolexky Daytona, na kterých je 180 gramů osmnáctikarátového zlata a jeden karát briliantů. V hodinářství ve Štěpánské mi je ocenili na tři čtvrtě milionu korun.“

Ale jak jste k nim přišel?
„Na konci roku 2004 mě pozvala na návštěvu americká ambasáda. Když jsem tam přišel, tak se mě zeptali, jestli já jsem ten doktor Kaplan, který vsadil milion na vítězství Bushe v prezidentských volbách. Řekl jsem, že ano, tak mi podali takový balíček a rozloučili se se mnou. Doma jsem balíček rozbalil a v něm byly tyhle nádherný hodinky. Údajně mi je poslali čeští krajani, kteří jsou republikáni. Takže jsem na vítězství Bushe nejen vyhrál půl milionu, ale ještě jsem dostal rolexky.“