Reportér Jan Tuna: Teď budu i moderátor

Reportér Jan Tuna (33) patřil v posledních letech mezi největší hvězdy nejsledovanější zpravodajské relace v zemi – Televizních novin. A nikdo nečekal, že jeho kariéra může ze dne na den na Nově skončit. Přesto se tak stalo. Jan Tuna totiž napsal otevřený dopis bývalému premiéru Jiřímu Paroubkovi, ve kterém ho vyzval k odchodu z politiky. A bývalý Tunův kamarád, ředitel zpravodajství Martin Ondráček, donutil elitního reportéra z Novy odejít. Jaké mají spolu vztahy dnes? A jak je Tuna spokojený ve své nové práci – Pressklubu Frekvence 1? Proč už mu do něj nikdy nechce přijít premiér Mirek Topolánek?

Kdyby vás pozval váš bývalý šéf z Novy Martin Ondráček na pivo, šel byste?
„Myslím, že ne.“

Proč?
„To, co se stalo na podzim, náš vztah radikálně změnilo. Do té doby by se dalo říct, že jsme byli kamarádi. Teď už ne.“

Kdyby vás na pivo pozval Pavel Zuna, šel byste?
„Ano. Pavla považuji za jednoho z největších televizních profesionálů v této zemi. Navíc je to neobyčejně férový a poctivý člověk. A k tomu jsme i kamarádi.“

Takže spolu na pivo opravdu chodíte?
„Já pivo před několika lety přestal pít, takže piju spíš víno. Ale s Pavlem se občas někde v hospodě vídáme.“

Proč jste přestal pít pivo?
„Před několika lety jsem výrazně změnil životosprávu. Do té doby jsem byl docela velký pivař. K tomu jsem hodně kouřil a vůbec jsem nesportoval. A v jeden okamžik jsem zjistil, že takhle to dál už nejde.“

Kolik jste tehdy vážil?
„Raději jsem se v té době nevážil. Ale byl jsem nehezky obtloustlý. Začalo se projevovat, že pivo dělá hezká těla. Začínal jsem se zadýchávat do schodů, a tak jsem se rozhodl to změnit. Ze dne na den jsem přestal pít pivo a kouřit. Začal jsem cvičit. A fakt jsem se začal cítit jak nový člověk. Teď si sice občas cigaretu i pivo dám. Ale vím, že už se k nim nikdy natrvalo nevrátím.“

Na Nově jste pracoval bezmála deset let. Na co jste za tu dobu nejvíc hrdý?
„Natočil jsem skoro tisíc čtyři sta reportáží. A za celou tu dobu nás až na jednu drobnost nikdo úspěšně nezažaloval. Ukázalo se, že i když jsem dělal na těch nejcitlivějších věcech, tak jsem o nich vždycky informoval přesně tak, jak tomu bylo ve skutečnosti.“

Pracoval jste na Nově i za éry Vladimíra Železného. Jak na něj vzpomínáte?
„Je to neuvěřitelně charismatický člověk. Vzpomínám si, že po jednom předávání nějakých televizních cen jsem si na rautu chtěl vzít skleničku vína. Vladimír Železný, jako znalec vína a majitel vinných sklepů, se ke mě zezadu přitočil a nenápadně prohlásil: Tady bych si víno nedával. Tady raději pivo. To všechno z něj dělá člověka s velkým kouzlem osobnosti.“

Jste s ním v nějakém kontaktu?
„Nejsem. Jediné, co jsem zaznamenal, je, že se svou manželkou čeká miminko.“

Když jste z Novy odcházel, neměl jste strach, že zůstanete bez práce?
„Člověk má pochybnosti pořád. Zvlášť když máte dvě děti, manželku na mateřské a musíte se o ně postarat. Ale ani to pro mě nebylo důvodem, abych zkřivil páteř a překročil své morální mantinely. Hodně mi v té době pomohla manželka. Řekla, že se když tak uskromníme a nějak to přežijeme.“

Nakonec jste ale problém najít práci neměl, ne?
„Je pravda, že několik nabídek jsem dokonce musel odmítnout.“

Teď moderujete na Frekvenci 1 pořad Pressklub. Jak jste si zvykl na rozhlasový mikrofon?
„Já už jsem jako student v rádiu pracoval. Ale přeci jen ta pauza byla už velká, takže jsem měl velkou trému. Navíc moderovat politickou diskuzi, to je také trochu něco jiného.“

Jak dlouho se na jeden Pressklub připravujete?
„Jak kdy a jak na koho. Ale taková ta intenzivní příprava trvá průměrně zhruba tři hodiny.“

Kolik průměrně položíte jednomu hostu otázek?
„Tak to nevím. Ale podívám se na to, protože by mě to samotného zajímalo. Každopádně pokaždé mi to hrozně rychle uteče a většinou na spousty připravených otázek se ani nedostane.“

Už vás nějaký host vyvedl z míry?
„Naposledy mě překvapil předseda sněmovny Miloslav Vlček. Do studia s ním totiž přišel nějaký člověk. Když jsem se ptal, co je to za člověka, tak mi sdělil, že je to jeho tiskový mluvčí. A jelikož nám do začátku chybělo jen pár okamžiků, tak už se s tím nedalo nic dělat. Ale úplně nejvíc mě překvapilo, že když jsem panu Vlčkovi kladl otázky, tak mu tento člověk na některé z nich psal odpovědi. Trošku si vyčítám, že jsem to do vysílání neřekl. Myslím si, že předseda sněmovny by měl umět odpovídat, aniž by k tomu musel mít nějakého mediálního poradce.“

V Pressklubu jste také poprvé odhalili, že Lucie Talmanová je těhotná. Jak jste na to přišli?
„Nemůžu vám říct jméno, od koho to vím, ale bylo to z důvěryhodných politických zdrojů. Hodně jsme na Frekvenci 1 řešili, jak s touto informací naložit. První, co jsem udělal, bylo, že jsem zatelefonoval Lucii Talmanové. Ta své těhotenství nevyloučila. Což u takové věci je téměř potvrzení.“

Když šel pan Topolánek do Pressklubu, věděl, že informaci o těhotenství Talmanové máte?
„Lucie Talmanová mi říkala, že mu psala textovku. Ale nevěděla, jestli si ji stihl před Pressklubem přečíst. Když pak ze studia po pořadu odcházel, tak se mi zdálo, že byl více bledý než obvykle a zaslechl jsem něco o tom, že už sem nikdy nepřijde.“

Není pro vás práce v rádiu jen jakýmsi překlenovacím obdobím, než se vrátíte do televize?
„Rozhodně ne. Ta práce mě strašně baví. Navíc v televizi pracuju dál, protože točím reportáže pro pořad Top 10 televize Prima.“

Když máte tyto dvě práce, vyděláte si nyní víc, než jste si vydělal na Nově?
„Ještě nevím. Takhle pracuju od začátku ledna, takže jsem ještě nedostal žádnou výplatu.“

Rámcovou představu ale určitě máte.
„Měl bych na tom být přibližně stejně jako na Nově. Navíc bych měl ještě začít moderovat nějaké společenské akce.“

Jaká bude vaše cena jako moderátora? Leoš Mareš si bere osmdesát tisíc za jednu odmoderovanou akci.
„Nejsem Leoš Mareš. Domluvil jsem se s agenturou Janise Sidovského, že mě budou zastupovat. Myslím, že to nebude cena nějak vysoká.“

Neplánujete tedy vstoupit do showbyznysu?
„O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Já se cítím především jako novinář. Ale bavič asi nejsem. I když, co člověk ví?“ (Smích)

Je pravda, že byste s manželkou chtěli další miminko?
„Rozhodně bychom se mu nebránili.“