Petra Janů: Premiéry jsou jejím prokletím! Vždycky se zraní!

Jsem trdlo, co v koutku trpí

● Vdávala se kvůli komunistickému festivalu
● Bojí se kartářek a manželovi říká příjmením

„Při Třech mušketýrech jsem spadla do propadla a při Golemovi mě zase přejela obří kulisa,“ vzpomíná na předešlé muzikály. A také prozrazuje, kdy by svého manžela Michala Zelenku nejraději umlátila žehlicím prknem…

Nedávno byla premiéra muzikálu Golem a za dva měsíce už se chystá muzikál Angelika. To na vás musí být docela nápor…
„Jediné, co mi na tom vadí, jsou zkoušky od desíti ráno. Dopoledne bývám většinou nepoužitelná. Ale jinak jsou to úplně odlišné šálky čaje. Hlavně jsem se hodně těšila na spolupráci s režisérem Jozefem Bednárikem. Zatím jsem s ním bohužel nedělala, ale slyšela jsem o něm neuvěřitelné historky, takže jsem na něj byla hodně zvědavá. Jsem ráda, že s ním můžu pracovat, je to neuvěřitelný člověk.“

O panu Bednárikovi se říká, že je docela pruďas a herce zrovna nešetří.
„On bouchne jak kamna, ale pak se hladina vyrovná a je všechno v pořádku. Než si na to člověk zvykne, tak je občas vykulený, ale já už jsem docela velká holka, takže se už moc nebojím. A kromě toho jsem hodná, protože vím, že maminka a pan režisér se mají vždycky poslouchat.“ (smích)

Lidé vás znali hlavně jako sólovou zpěvačku, ale teď se objevujete především v muzikálech. Není to škoda?
„Doufám, že mě tak znají i teď. Pořád převažují sólové koncerty. Muzikály jsou jen hodně viditelné a jsou v Praze.“

Ale poslední deska vám vyšla před dvěma lety, a to bylo album vašich největších hitů. Co takhle nějaká novinka…
„To asi úplně ne. Trh je přeplněný a co si budeme povídat, potřebovala bych strašně moc peněz na natáčení, na kvalitní muzikanty, nástroje a na propagaci, aby se to vůbec prodalo. Nechci natočit něco, co by mě už za měsíc štvalo. Ale za album největších hitů dostanu v únoru zlatou desku, což mě opravdu potěšilo. Mám radost, že se toho prodalo tolik, už proto, že to je dvojalbum.“

Premiéra Angeliky se blíží a vy máte tu smůlu, že se vám při premiéře obvykle stane nějaký nepříjemný úraz. Nezačínáte se bát?
„Při Mušketýrech jsem spadla do propadla a v Golemovi mě přejela obrovská kulisa. Nohu mi to naštěstí nezlomilo, ale dodnes to bolí. Přes Vánoce jsem měla modrofialový a červenožlutý paleček. Krom toho jsem si v létě zlomila ruku, takže mám teď hodně prapodivné období. Ale naštěstí se mi to nestává při každé premiéře, takže doufám, že se Angelika obejde bez úrazu. Stačí, že mě jako postavu upálí...“ (smích)

Takže loňský rok pro vás nebyl z nejšťastnějších.
„To opravdu ne. Tatínek byl v nemocnici a byl na tom docela špatně. Celé jaro jsem měla rozkopaný byt jako Drážďany po náletu, a když jsme ho dali do kupy, tak nás vytopili sousedi. Měli jsme v bytě pět centimetrů vody. Pak ta zlomená ruka a pak mě přejela kulisa… Takže doufám, že už jsem si to vybrala.“

V Angelice si zahrajete milenku Joffreye de Peyrac madame Contoir, a to byla pěkná potvora.
„Potvory se hrajou nejlíp, jsou to uvěřitelné postavy. Ale podařilo se mi na zkouškách vyděsit Moniku Absolonovou. Když jsme poprvé zkoušeli, tak jsem na ni vtrhla plná emocí jako ta baba, kterou opouští chlap kvůli mladé holce, a ona pak přišla, že jsem na ni fakt zlá. Ale divíte se, když vám někdo krade chlapa...?“ (smích)

Dokážete být takhle průrazná i v normálním životě? Kdyby vám třeba chtěl někdo ukrást po 30 letech manželství manžela?
„Já nevím, nikdy jsem nemusela takovou situaci řešit. Ale já jsem spíš takový trdlo, který se někde zavře a tiše trpí. Ale kdyby došlo na lámání chleba, tak se asi taky zachovám jako dračice. Ale manžel by mě nedal!“ (smích)

V době, kdy se rozvádí polovina manželství, si spousta lidí třicet let po boku jednoho člověka nedokáže představit…
„My to máme docela jednoduché, protože se moc nevidíme, a v tom je asi to kouzlo, že spolu vydržíme. Já si nedovedu představit, že by přišel ve čtyři z práce, fláknul by sebou na gauč, popadl ovladač od televize a vyžadoval teplou večeři. To bych ho asi za chvilku umlátila žehlicím prknem.“

Vzpomínáte si, jak vás žádal o ruku?
„My jsme měli svatbu z leknutí. Zelenka říká, že se ženil proto, že mě už i na zádech bylo vidět, že se chci vdávat. Ale to je úplná blbost... (smích) Měli jsme totiž jet na politický festival, přestože jsme na tu dobu měli požádáno o volno. Zelenka na volnu trval, ale prý by musel mít nějaký pádný důvod, protože Politická píseň byla Politická píseň. A jeho nenapadlo nic jinýho, než že se budeme brát. Takže přišel domů, oznámil mi, že se za měsíc bereme, a bylo to.“ (smích)

Fascinuje mě, že mu říkáte Zelenka…
„On mi zase říká »milostivá«. (smích) A krom toho naše paní prezidentová říká našemu panu prezidentovi taky Klausi.“

Je nějaký muzikál, kde jste si chtěla zahrát, ale nevyšlo to?
„Měla jsem vždycky velký sen zahrát si v muzikálu Kočky, píseň Memory mám i v repertoáru. Dokonce jsem i dostala nabídku, ale zdálo se mi to celé takové divné. Už ze začátku mi můj sedmý obratel říkal, že do toho nemám jít. Zelenka mi klečel na krku a nadával mi, že o tom sním celý život, a když se mi to může splnit, tak to vzdám. Ale moje obavy se potvrdily a Zelenka mi nakonec dal za pravdu.“

Sedmý obratel?
„To je můj výraz pro instinkt. V klíčových záležitostech mě nikdy nezklamal. Hodně mi pomáhá třeba při jednání s lidmi. Někdy mě důrazně varuje a v naprosté většině případů se neplete.“

Když už jsme u instinktu, věříte třeba na vykládání karet a podobné ezoterické záležitosti?
„V tom já se raději nešťourám! Nikdy v životě jsem nebyla ani u kartářky, protože se bojím, že by se mi to vyplnilo. Život beru tak, jak leží a běží. Co by se asi změnilo, kdyby mě varovala, že si ty a ty dny mám dávat pozor? Jestli existuje osud, stejně bych si tu ruku zlomila, stejně by mě přejela kulisa…“

Ale říká se o vás, že věříte na astrologická znamení…
„Ne že bych na to byla odborník, ale v mnoha případech se charakteristiky znamení u lidí skutečně projevují. Já mám doma Berana, a to je trkavec se vším všudy. Když se zabejčí, tedy zaberaní, tak jde hlavou proti zdi. Býval i pěkný zuřivec, ale teď už je to lepší, už je velkej kluk… (smích) Ale Beran je to pořád se vším všudy. A jeho dcera je Býk! Ti dva když se dostanou dohromady, tak lítaj jiskry. Já jsem typický Štír. Introvertní, nostalgický, sebedestruktivní. Vždyť se na mě podívejte.“ (smích)

Autor: Leni Kabeláčová
Foto Aha!: Marek Pátek, Dalibor Puchta, Josef Mašek