Michal Pavlíček: Zbořil se mi celý život! Ale začnu znova!

Drží dietu, užívá si tří vnoučat a nové partnerky

Zanedlouho vám bude jednapadesát. Cítíte se na svůj věk?
„Cítím se přiměřeně. Po radikálních změnách v loňském roce jsem se zčerstva nadechnul, otřepal a možná tak trochu i vnitřně omládl. Výrazně jsem změnil svůj soukromý život, zaskočilo mne srdíčko, a hlavně skončil Pražský výběr. Chci zvolnit. Nechci se tak štvát a hnát do náručí workoholického sebezničení.“

Takže Pražský výběr už definitivně skončil?
„Je to definitivní konec Pražského výběru v původní sestavě. Už se k tomu nechci vracet, je to uzavřené. Je nutné to utnout a dívat se do budoucnosti. Není to tak jednoduché, protože je to konec hlubokého pětadvacetiletého vztahu. Ale to je holt život, rozpadají se manželství, a to se týká i kapel, protože to je jakýsi zvláštní druh svazku. “

Vztahy v Pražském výběru srovnával dokonce Václav Havel, ale ani jeho zásah nepomohl…
„Vázla u nás osobní komunikace, a to natolik, že jsem požádal Václava Havla jako našeho přítele a ne exprezidenta, jestli by nám nepomohl prolomit tu zeď a on se toho ujal. A i když byla předsevzetí a dohoda, že zkusíme krizi «vydejchat» a sejdeme se za rok, tak se to nevydařilo. Michael si postavil nový Výběr dvě. A tím se naše společné cesty definitivně rozešly. Bohužel se tak stalo bez vědomí existující půlky kapely… Ale už bych se k tomu nechtěl vracet.“

Zmiňoval jste se, že chystáte samostatný projekt…
„Jsem teď »volnonožkař«, na volné noze, a mám nové plány. Domlouval jsem se s klukama, že pozastavíme BSP. Příležitostně a zřídka budu hrát jen s Monikou Načevou, DJ 5 a DJ Lucou. “

Takže se rozpadne i BSP?
„To ne, spíš to dáme asi na nějaký čas k ledu. Je to na mé přání. Nemáme důvod k rozpadu, jsme přátelé, ale zase navazujeme na něco, co tu už bylo, a to je fakt složité. Hudba BSP je čtrnáct let stará a nedá se zas tak jednoduše rekultivovat. Já na sobě prostě cítím, že je čas vykročit novou cestou, nějak jinak… Ale když dostaneme chuť, tak si zase rádi zahrajeme.“

Skládáte hudbu nejen pro interprety, ale i pro divadlo, muzikály i televizní seriály. Vypadá to, že se o práci bát nemusíte…
„Baví mne dělat scénickou hudbu, proto ji píšu pro filmy, televizní seriály a podobně a samozřejmě se hudbou živím. Mám nyní takové divadelní období. Dělám muzikály a hudby k divadelním představením. Právě dokončuji písně pro hru se zpěvy Velice modrý pták v Divadle Husa na provázku, ale rád bych se teď věnoval především přípravě nového konzertního projektu…“

Mnoho fanoušků o vás tvrdí, že jste nejlepší český kytarista.
„Nedá se říct, kdo je nejlepší kytarista. To nejsou závody a neměří se rychlost tónů a emocí, vystřelovaných na posluchače. Je tu Radim Hladík a další osobnosti. Možná je můj kytarový a skladatelský rukopis identifikovatelnější, ale rozhodně nejsem nejlepší český kytarista. Myslím, že taková stěžejní prezentace mého rukopisu je nejzřejmější na mém DVD ze Sazka Areny při příležitosti vstupu do beatové síně slávy, které vyšlo před nedávnem. Ale proto, že už visí v beatové síni slávy můj obtloustlý bílý rockerský klobouk, to neznamená, že bych to chtěl s big beatem zapíchnout.“

Říkal jste, že chcete zhubnout. To kvůli zdravotním důvodům?
„Chci vlastně pokračovat v tom, co jsem započal minulý rok. Shodit ještě nějaká kilečka a zdravotně se dát víc do kupy. Jinak by hrozilo, že se ze mě stane hawajský kytarista, kterému zpívá vodorovně kytara na bříšku. Né, jako štíhlejší se opravdu cítím lépe a doktoři byli prostě nekompromisní. Můj zdravotní stav byl přes čáru.“

Už máte nějaký plán, jak na to?
„Nechci se už vracet ke starým kalhotám z «tlustého» období, proto jsem je pro sichr nechal všechny zúžit. A tím není cesta zpět. Omezuji prostě tuky a v podstatě abstinuji. Dieta se nedá moc dělat s pivánkem. Snažím se žít zdravě, žádné klobásky a snad mi to nějaký pátek vydrží.“

Takže už žádný alkohol a třídenní pařby?
„Přesně tak. Jen zlehounka. Ale jinak zhluboka dýchat vstříc novým zítřkům. Asi vám to jde dobře. Už máte tři vnoučata, ale jako dědeček nevypadáte.„Jsem papírově mladší dědeček, protože jsem byl velmi mladý otec. A tato nová životní role je úžasná a omlazující.“

Užíváte si vnoučata?
„Snažím se s nimi vídat alespoň jednou týdně. S šestiletým Matějem občas vyrážíme hlavně do kina. Terezce jsou sice jen dva roky, ale už je to velká slečna a Sofie má teprve dva měsíce. Myslím, že mě nevnímají jako dědu z pohádky s bílými vousy, ale jako dědu, co brnká na kytaru a v nahrávacím studiu si hraje se svými hračkami, s různými kytarovými krabičkami.“

Co si má člověk představit pod pojmem hudební skladatel?
„Sedíte na židli, bolí vás záda a přitom zároveň lítáte jak Petr Pan ve světě abstrakce a vytváříte hudbu. Ale jste jen člověk, štastný, nebo rozervaný, spokojený, či depresivní anebo trpící. Je to krásná práce, ale vycucává. Není stereotypní a ubíjející jako třeba chodit do normálního zaměstnání. Nemá řád. Ale stojí vás zase hodně vnitřní energie, dáváte na stůl své emoce, obnažujete se. A někdy vás to dokáže hodně vysát. Takže tihle lidé můžou být přecitlivělí, hrozně nestabilní jako partneři, uzavření, blázniví ale i nepříjemní, nafoukaní a sebestřední. Ale kdybych si mohl vybrat, co budu v příštím životě, zase bych chtěl být muzikant.“

Jak skládání ve vašem podání vypadá?
„Musíte umět skládat za každého počasí, za každé situace. Je to profese jako každá jiná. Termíny jsou nekompromisní. Když za vámi přijde režisér, že potřebuje nové téma smrti pod scénu umírání do filmu a máte na to pár dní, tak i kdyby venku lítaly trakaře, nebo okolo oken vám procházela nahá Gina Lolobridgida, tak to prostě musíte napsat.“

Kromě kariéry se vám převrátil na ruby i osobní život…
„Můžu k tomu říct jedinou věc.Mám novou partnerku, ale se svojí bývalou ženou jsme zůstali přátelé.“

Filozofové tvrdí, že někdy je potřeba všechno zbořit, aby bylo možné začít znova stavět…
„Doufám, že už skončilo to zemětřesení v loňském roce a že období boření je za mnou. Už chci jenom stavět.“