František Nedvěd přiznává: Přicházím o sluch!
6 fotografií
Společně s bratrem Janem (66) patří František Nedvěd (65) k žijícím legendám naší hudební scény. Ustáli desetileté období, kdy se spolu nebavili a pokračují v hraní. A to i přes nekonečné zdravotní problémy Františka, které ho provázejí celý jeho život. Pro Aha! teď promluvil o tom, co ho nejvíc trápí i o plánech do budoucna...
Po loňském koncertě v Lucerně, kde si váš bratr vzal svou Pavlínku se po vás slehla zem. Už nehrajete?
„Hrajeme pořád a řekl bych, že čím dál tím víc. Jen nejsme jako ty hvězdičky, které musí do světa rozhlašovat, že jedou na turné. Přitom my jsme na něm prakticky pořád.“
I po tolika letech vás to pořád baví?
„Ano, když vidíme kolik lidí se na nás přijde podívat, je to impuls pokračovat.“
Neplánujete tedy podobný koncert, jako jste v roce 1996 uspořádali na Strahově, kam přišlo 70 tisíc lidí?
„To už ne. Nemáte jistotu, že by to nebyl průšvih a jestli by přišlo zase tolik lidí. Tenkrát jsme tomu taky moc nevěřili, ale Petr Novotný, který koncert dával dohromady, nás přesvědčil.“
SPORY S BRATREM
Krátce po Strahově jste se rozhádali s bratrem Janem. Už je to pryč?
„Dávno. To se stane každému, kdo s někým tráví tolik času. Prostě si vyměňujete názory a na některých věcech se neshodnete. Dneska už je to jiné. Pomohlo nám, že s námi hrají mladší muzikanti a hlavně, že máme oba tak dobré rodinné zázemí. Vypadá to, že zrajeme jako víno.“
Když mluvíte o rodině, váš syn Vojta se potatil a také s vámi hraje.
„Jsem rád, že ho to chytlo. Ale nebylo to tak odmala. Nakonec se geny přeci jen projevily a já jsem rád, že Vojta patří do naší kapely. Teď má ale zřejmě zaječí úmysly a pořídil si vlastní skupinu.“
Přemýšlel jste v době, kdy jste se s bratrem rozešli, že byste přestal s hraním?
„Hodně. Dokonce jsem uvažoval, že bych si pořídil pekárnu a na muziku bych se úplně vykašlal. Nakonec ale hudba vyhrála.“
Proč pekárnu?
„Bavilo by mě to. Peču i doma. Chleba, rohlíky. Nemám s tím problém. Manželka je většinu týdne v Praze, tak se tady o to musím postarat.“
Paradoxně vám ale přestup na sólovou dráhu prospěl.
„Konečně jsem mohl dělat všechno po svém. Mého prvního CD se prodalo krásných 150 tisíc, dvakrát jsem skončil čtvrtý ve Slavíkovi a 19 týdnů jsem měl písničku na prvním místě v hitparádách. Máte pravdu, že se mi tenkrát dařilo.“
VÁŽNÝ ÚRAZ
Potom ale přišel vážný úraz.
„Bylo to zlé. Upadl jsem při sekání trávy a vážně jsem si poranil krční páteř. Hrozilo mi ochrnutí nebo, že minimálně skončím na vozíku.“
To byla asi dost děsivá představa?
„Ten úraz, který se mi stal v roce 2006 byl už druhý podobný. Poprvé jsem si poranil páteř při tenise. Tenkrát to taky bylo vážné, ale napodruhé jsem o vlásek unikl smrti.“
Vypadá to, že se zdravím to máte nahoru, dolů?
„Skoro pořád s něčím bojuji, ale snažím se na to nemyslet. Prodělal jsem řídnutí kostí, kvůli kterému jsem byl upoután na invalidní vozíček, mám silnou cukrovku, trápí mě sluch. Ale nedá se nic dělat, musím se s tím nějak srovnat.“
Říkáte, že máte problém se sluchem. Nevadí vám to při hraní?
„U nás muzikantů je to normální. Pořád posloucháte hudbu s reprobeden a to se někde musí projevit. Já slyším tak na 50 procent a to mi ještě na hraní stačí.“
Koncerty máte narvané k prasknutí, proč tedy pro fanoušky nevydáte DVD, aby si vás mohli užít i doma?
„Proč bychom to dělali. Když budeme mít DVD, lidi ztratí zájem nás vidět naživo a můžeme to zabalit. Lepší je, když přijdou na koncert a užijí si to tváří v tvář.“
Máte nějaké oblíbené místo, kde rádi hrajete?
„Ani bych neřekl. Nejde o to, kde hrajete, ale o lidi, pro které hrajete. Na druhou stranu ale ani nemůžu říct, že bychom někde hráli neradi.“
ROKY PŘIBÝVAJÍ...
Projíždíte celou republiku, dost často hráváte i na Slovensku, jak je to fyzicky náročné?
„V našich letech už dost. Říká se, že odehrát koncert je jako složit malý uhlák. A to můžu potvrdit. Když k tomu ještě přidáte cestování.“
Které vás už asi moc nebaví…
Nedá se říct nebaví. Ale kolikrát jedete na koncert, kde nejsou podmínky zrovna podle vašich představ, třeba ani ubytování nestojí za nic a musíte divákům předvést stoprocentní výkon.“
Jak si zlepšujete náladu na »nepříjemném« zájezdu?
„Jednoznačně jídlem. Kolikrát je to jediné pozitivum celého cestování. Vím, že bych s tou cukrovkou měl trochu brzdit, ale jak jde o jídlo, nekontroluji se. Nikdy nebudu ten typ, který si pochutná na nějaké zelenince. Já jsem masožravec a to se nikdy nezmění.“
Váš vztah k jídlu je, vypadá to, velmi pozitivní.
„Určitě. Rád jím, ale také rád vařím. Když se vrátím z koncertu, je to skvělý relax. Stejně jako třeba práce na zahradě.“
Najde se ještě chvíle na skládání nových písniček?
„Tak na to opravdu moc času není. Proto jsem skončil na pěti cédéčkách a šesté ani nepřipravuji. Není kdy. Pár písniček sice mám v šuplíku, ale to je vše.“
Jak vznikal rozhovor
František Nedvěd nás uvítal ve svém domku v Lukách pod Medníkem, kde žije prakticky celý život. Z počátku se mu do rozhovoru moc nechtělo, ale po chvíli se rozhovořil i o věcech, které si normálně nechává pro sebe. Pokaždé, když mluvil o hudbě a koncertech, zlepšila se mu nálada. Když došlo na jeho zdravotní problémy, nezačal se mračit. Bere všechny situace tak, že se zřejmě měly přihodit.
Koncert se synem
Františkův syn Vojta se potatil. Vyučil se pekařem, ale zlákalo ho to k muzice. Hraje s oběma bratry Nedvědy, ale to mu nestačí. Proto se svou novou kapelou vystoupí 2. 3. na koncertě v Lounech, kde se Nedvědi společně objeví po dlouhých 25 letech. „Táta mi neříká, co mám jak dělat, ale pro radu za ním chodím,“ přiznal Aha! Vojta.
6 fotografií
