Zdeněk Barták o Krocích Františka Janečka: Za koncert jsem brával 600 korun, Michal David jen 240!
Nonstop, Nenapovídej, Jen blázen žárlí… Hudba k filmům Discopříběh, Vítr v kapse, Láska z pasáže… To je jen zlomek hitů a práce z dílny hudebního skladatele Zdeňka Bartáka (58). Zažil i éru Kroků Františka Janečka, kde jeden čas dělal šéfa, spolupracoval se světovým tenoristou Andreem Bocellim. Jak na to všechno vzpomíná?
„To ne. Protože jsem ale pracovitý člověk a těch šlágrů se mi podařilo víc, tak nás tantiémy dodnes celkem slušně živí. Je to sice skládané po pětníkách, ale v celku to nakonec něco hodí. (smích) Když se ještě vrátím do minulosti, tak si pamatuji, že v té době při normálním provozu Supraphonu měl autor za jednu prodanou písničku 12 haléřů.“
Když už jsme u těch honorářů. Prozraďte, kolik jste bral v Krokách Františka Janečka?
„Člověk byl honorován podle takzvaných přehrávek. Kdo měl klasickou třídu, inkasoval za vystoupení 120 korun, kdo první třídu – 240 korun, za nejvyšší třídu se bralo 400 korun a za extra třídu dokonce 600 korun. A tu posledně zmiňovanou jsem měl já, což byly ve své době velice slušné peníze. Třeba Michal David léta hrál za 240 korun, proto mu moc přeji, jak je honorován v dnešní době. Za svou píli a ctižádost si to zaslouží.“
K Františkovi Janečkovi se vztahuje ještě jedna slavná historka. Když stavěl barák, musela celá kapela k němu povinně chodit se stavbou pomáhat. Také jste se přidal?
„Chodil jsem tam. Ale jen je kontrolovat! (smích) Cihlu jsem ani jednou do ruky nevzal. Je ale pravda, že to takhle probíhalo a znám ty lidi, co se tam docela nadřeli. Já měl ale výsadnější postavení, protože jsem asi dva nebo tři roky jezdil místo Franty jako kapelník a měl celou kapelu na hrbu. On se pak zúčastňoval jenom vystoupení v televizi, na normální koncerty už s námi nejezdil.“
Napsal jste hudbu pro spoustu českých zpěváků a zpěvaček. Dokonce i pro Andrea Bocelliho. Jak vznikla vaše spolupráce?
„Přišel za mnou jeden producent s tím, že Andrea připravuje novou desku a dá příležitost ostatním skladatelům z celého světa, aby mu na ni přispěli nějakou písní. Zkrátka vyhlásil takovou soutěž. Tak jsem mu poslal dvě. Po půl roce, když už jsem na to zapomněl, najednou telefon – volali z Itálie, že jsem vyhrál. Obě dvě se dostaly do finálové šestky. Podmínka ale byla, že každý autor tam může mít pouze jednu věc. Takže nakonec má na albu jednu mou skladbu.“
Setkal jste se s ním osobně?
„Ano, několikrát. Pozval nás do Itálie. Pak jsme se potkali dvakrát tady v Praze. Pokaždé to bylo moc milé. Je to velký profesionál. Když mojí píseň nazpíval, poslal mi ji, a chtěl vědět, jak se mi to líbí, jestli jsem s tím takhle spokojený. Klobouk dolů před jeho přístupem.“
V současné době působíte také v politice jako zastupitel na Praze 1 a oddáváte svatby. Stal se vám někdy nějaké trapas?
„Mně naštěstí ne, ale kolegovi ano. Ženich se za zády nevěsty a rodiny domluvil s televizí Nova, že na obřadu řekne NE. Odměnou za to mu mělo být 5000 korun. No, udělal to. Co následovalo potom, připomínalo jednu velkou komedii. Otec ho chtěl zabít, měl zaplacenou hostinu asi pro sto lidí. Ale už se s tím nedalo nic dělat. Když vám ženich řekne NE, svatba je neplatná a nelze to opakovat.“
Oddával jste už nějaké slavné osobnosti?
„Například dceru herečky Elišky Balzerové, syna Michala Davida… Musím říci, že oddávání je pro mě odpočinek. Zúročuji v něm zkušenosti, která jsem za ta léta nasbíral. Poznávám nové lidi a člověk nikdy neví, co ho čeká…“
