Ivan Havel (74), bratr Václava Havla (†75): Vašek se mi připomíná
Právě zítra to bude přesně rok od prosincové neděle, kdy se republika dozvěděla jednu z nejsmutnějších zpráv v historii: na své chalupě Hrádečku na Trutnovsku naposledy vydechl bývalý disident, uznávaný dramatik, milovaný prezident a pro mnohé také symbol naděje a svobody, Václav Havel (†75). Se slzami v očích pak mnozí sledovali pouť jeho rakve na Pražský hrad, smutek vdovy Dagmar (59), televizní přenos bohoslužby v katedrále sv. Víta a vzpomínkové akce jeho kamarádů-bohémů v pražských klubech. Na premiéře dokumentárního filmu o Václavovi se Aha! setkalo i s jeho bratrem, vědcem Ivanem Havlem (74). Ten prozradil, jak plyne život po odchodu »Venouška«.
Jak jste prožil první rok bez bratra? Vzpomínáte na něj často?
„Nedá se vzpomínat každý den. Ale občas se objeví připomínky na Václava, a někdy jsou silnější.“
Je pro vás složité, že už si s ním nemůžete popovídat, setkat se?
„Tím, že jsem se s ním předtím v období prezidentství nevídal dennodenně, jako někteří ostatní jeho spolupracovníci, tak to vlastně pro mě nebyl takový velký rozdíl. Avšak je pravda, že když člověk o něm vidí film, tak si hodně uvědomí o tom, jaký byl, a jak všem chybí.“
Co si vybavujete v souvislosti s bratrem nejvíce?
„To je těžké říci. Záleží na situaci, která jej připomene. Není to tak, že bych si něco vybavoval naschvál a rekapituloval.“
Jak uctíte 18. prosince jeho památku? Bude to něco velkého, organizovaného?
„Budu na něj vzpomínat spíše intimně. Akcí, které bratra uctí, se ten den chystá velká spousta, a vůbec nevím, co stihnu, a co ne. Jenom jsem si už ujasnil, že půjdu na odhalování desky v Divadle Na Zábradlí.“