Zdeněk Troška v slzách: Z jeho fary v Hošticích je ruina!
11 fotografií
Režiséru Zdeňku Troškovi (59) puká srdce. Fara v jeho milovaných Hošticích u Volyně se stále více rozpadá. Je z ní v podstatě totální ruina, vybrakovaná snad už být víc ani nemůže. Je na prodej, jenže biskupství v Českých Budějovicích za ní chce podle mnohých nehorázné peníze. Zájemci se logicky nehrnou. Malebnou filmovou vesnici tak hyzdí strašidelný dům, v němž se prohání meluzína a krysy si tady dávají dostaveníčko.
Už před dvěma lety za ni katolická církev požadovala 1 050 000 korun, teď šla s cenou o 100 tisíc korun dolů, nicméně ani tak se žádný dobrodruh nenašel. Před třiceti lety tu Troška začal natáčet slavnou trilogii »Slunce, seno…«, vesnice se stala středem zájmu turistů, dokonce měli zájem o faru, ale církev ji dlouho nechtěla prodat. „V tomhle baráku se přitom vůbec netočilo. Už tehdy byl v dezolátním stavu, proto jsme museli využít faru v nedaleké Dobrši,“ vzpomíná Troška.
Z osudu historické památky je rozladěný a smutný. Unikátní dům chátrá, přitom má bohatou historii. Jde totiž o vůbec první faru kombinovanou se školou v českých zemích. „Tento vzácný historický objekt byl postaven v roce 1790 jako poslední dílo místního arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského, který byl později prohlášen arcibiskupem pražským,“ připomíná Troška. Jako malý ministrant sem chodil k faráři na katechismus.
Jedinečný objekt měl speciální dispozice. Jedna velká místnost sloužila jako třída, v patře měli byt učitel a farář, byla zde i kancelář farního úřadu. „Na faru jsem kdysi chodil i do knihovny, o kterou se staral pan učitel Souček. Nechyběla tam ani místnost s biografem. Možná by se tam dalo udělat i muzeum. Na památku z natáčení slouží v Hošticích pouze jedna místnost v hasičárně, kde jsou ale jen obrázky z mých filmů,“ říká Troška.
On sám se o osud budovy zajímal. Jenže to byl kámen úrazu. Budějovická diecéze se zachovala víc než tržně. Možná by o té peripetii mohl natočit čtvrtý díl ke komediálnímu triptychu. Slunce, seno a ruina? „Jsem roztrpčený. Cena fary byla od začátku vysoká. Oni si totiž mysleli, když jsem se na ni začal poptávat, že ji chci koupit já. Proto nasadili takovou částku,“ líčí Troška. Prostě se zajímal o své okolí, dokonce uvažoval o zbudování jakéhosi kulturního centra pro vesnici, kam ročně míří tisíce turistů okouknout barák Škopkových a právě i mylně faru, která ve filmu vůbec neúčinkovala.
„Já se ale o faru zajímal jen jako člověk, který chce památku zachránit. Víte, kolik už tady bylo od roku 1989 kupců, a to nejen od nás, ale i z Rakouska i Německa? Ovšem církev o prodeji nechtěla ani slyšet. Koukali na mě jako na nepřítele. Myslím si, že by mohli dnes už i něco slevit, třeba takových 200 000 korun,“ krčí rameny režisér pohádek s dobrým koncem. Tenhle příběh evidentně ke šťastnému rozuzlení nespěje…
Fara má dnes příznačnou adresu, pojmenovanou po pravé ruce filmového faráře Otíka: SV. CECILIE Troškovice – Hoštice 5. Tabulka s nápisem se jako jediná blýská novotou. „Kdyby chtěl do fary někdo investovat, asi by to bylo horší, než stavět nový dům. My, jako obec, s tím každopádně nic neuděláme,“ řekl Nedělnímu Aha! Miroslav Tománek, starosta Hoštic. Nejsou peníze. Problém je i v tom, že katolíci nikdy neusilovali o to, zapsat nemovitost na seznam kulturních památek. V diecézi ovšem dnes připouštejí, že by se snad prostor k jednání dal najít…
11 fotografií
