Co říkal elektromontér Gott před 40 lety? Chci dobýt Ameriku! A pak se ožením…

Karel Gott

9. prosince 2006 • 02:00

PRAHA – „Nemohu přeci pořád hlídat Slavíka. Za rok přijde nějaký klučina a vypíchne mě,“ strachoval se vyučený elektromontér Karel Gott (67) v roce 1966. Ještě mu tehdy nebylo 27 let, doma měl »pouhé« tři Zlaté slavíky, chtěl se stát světovým zpěvákem, a byl pro to ochoten obětovat cokoliv.

Ještě tenkrát neměl tři děti se třemi různými ženami, v Německu ho skoro nikdo neznal a neměl na kontě ani 27 milionů prodaných desek, ani stovky milionů korun. A v rozhovoru pro časopis Československý voják, který přetiskujeme, mluvil před oněmi 40 lety dokonce o svatbě…

■ Svého času se hovořilo, že jste dostal nabídku zpívat v Národním divadle.
„Ano, měl jsem zpívat Vaška – a potom v Krakatitu. Ale myslím, že bych podvedl lidi. Lidé chtějí vědět, že jdou na Gotta. Já musím vědět, co jim patří. Že toho nemůže být málo, když si mě přijdou poslechnout, že to musí být s přídavky, že se chtějí bavit, odpočinout si, odvázat se. Musí to mít prostě styl.“

■ Pane Gotte, před sedmi lety jste začínal a dnes jsou všude kolem vás davy fanoušků a novinářů. Neztrácíte se v tom někdy sám sobě? V čem si myslíte, že jsou povinnosti zpěváka u nás? A práva…
„S těmi právy je to těžké. A povinnosti? Nikdy se nesmí stát, aby zpěvák jedenkrát zklamal. To se o tom potom mluví třeba rok. Zkazí mu to třeba i kariéru... Pak taky zpěvák nesmí naznačit, že se má dobře. Zkrátka nikdo nesmí vědět, že máte prostředky, že máte auto, že jste třeba šťastný. Jinde si zpěváci platí obrovské sumy za skandály, za pomluvy, za zveřejňování neshod se ženami. Když lidé vidí svého idola zpoceného v tramvaji, ztrácejí k němu polovinu svého obdivu. Zpěvák musí být pro ně v oblacích. Znám řadu případů, že zpěvákovi propíchali všechny pneumatiky, že mu hřebíkem vyryli do kapoty nadávky…“

■ Ale vy máte mnoho obdivovatelů, fandí vám ohromná spousta žen. Máte nějaké ženské přátele?
„Mám velmi mnoho přátel, i mezi ženami…“

■ Přátele proto, že jste populární zpěvák?
„Myslím, že ne, jsou to lidé, kteří jsou ochotni mi kdykoli pomoci, když potřebuji. Přátelí se se mnou jen kvůli mně…“

■ Tedy váží si vás jako člověka. A co ženitba?
„To byste měla číst dopisy nebo zažít ty šílené honby na mne. Matky mi píší za své dcery. Že mají domek, zahrádku, že je u nich sokolovna, kde v sobotu hrajou, že bych tam mohl zpívat. Už jsem několikrát ženění unikl, vždycky nějak spíš pudově. Nehodlám se zatím nijak vázat nějakou známostí, zabředat. Nechci být vázán. Nemůžu, mám jasný cíl. Vyhraněný…“

■ Jaký máte cíl? Takové publicity, jakou máte vy, nedosáhl snad ještě žádný náš zpěvák. Co chcete dál? Jsou ještě nějaké mety?
„Vždyť toto všechno je teprve začátek. Já mám cíl stát se zpěvákem světového měřítka. Myslím na Evropu, ale hlavní cíl zpěváka, to je Amerika, tam jsou špičky…“

■ Světový zpěvák, to je vysoká laťka…
„Není to žádná legrace. V Americe je na 400 gramofonových společností, milion zpěváků…“

■ Já to zas předběhnu. A co potom?
„Potom? Pak už je mi všechno fuk. Pak jsem ochoten se třeba i oženit…“

Jaké byly zásady 26letého Karla Gotta?