Luba Skořepová: Luba Skořepová: Pomozte mému Ferdovi!

V současné době ji ale nejvíce vyčerpává boj za záchranu jejího milovaného Ferdy, který umírá. V rozhovoru také popsala, jak a o kolik ji okradl jeden nepoctivý podnikatel.

Brzo vyjde další vaše kniha. O čem bude?
„Na jaře mě oslovilo jedno vydavatelství, jestli by o mně mohli napsat knížku. Já jim nejdřív odpověděla, že už jsem vydala knížek osm a že všechno podstatné jsem tam už řekla. Oni ale říkali, že by chtěli, aby v knížce bylo něco nového, o čem se neví. Takže jsme to nakonec přeci jen dali dohromady.“

Jakým způsobem kniha vznikala?
„Byla jsem na své chatě u Jizery a ten člověk, co se mě měl na nové věci ptát, za mnou jezdil. Vozil mi z Prahy taky okurky a chleba. To tam není k dostání. A mezitím jsme si povídali. Snažila jsem se ho usměrnit tak, aby jeho otázky byly také původní. Takové, které tady ještě nebyly. Alespoň jsem si to ze začátku myslela.“

Takže o sobě prozrazujete něco nového?
„Mělo to být hlavně o tom, co lidi nejvíc zajímá – jak jsem se začala zajímat o tajné vědy, mystiku, tajemství přírody, jasnovidectví, a třeba i o šestém smyslu. Takže jsem musela zas mluvit o tom, jak to začalo v dětství, jak jsem si povídala se stromy a podobně. Ale postavila jsem si hlavu, takže je tam i řada nových věcí.“

Zvládla jste spolupráci na další knize o vás, ale divadlu se věnujete neustále naplno. V čem všem teď hrajete?
„Stará bába tančí v divadélku U Valšů v půvabné ulici Karoliny Světlé, v Řeznické hraju osmý rok Midlibabu, teď v Národním Lucernu a v Revizorovi. A nedávno byla v Rokoku premiéra krásné americké hry Marwinův pokoj. Domlouvám se s Mirkem Lipským na spolupráci ve veselohře. A pak jsem dostala nabídku na celovečerní monolog. Je to mimořádně náročné, jsou tam písně i tance, takže musím zvážit, jestli to vůbec zvládnu. A pak ještě připravuju hru Usměj se, mami také pro divadlo U Valšů. Napsala ji Iva Volánková. Je toho hodně.“

Prý ale navíc chystáte ještě další knihu.
„To už se chystám opravdu dlouho mezi rytím a pletím na zahrádce nebo při čekání na úřadech. Musím se už konečně svěřit, co se v herci děje, než jde na jeviště, když je na něm, a pak když z něj odejde a jeho emoce doznívají.“

Ale vždyť v minulosti jste s knihami neměla jen dobrou zkušenost, ne?
„Jednu ze svých knih jsem vydala u člověka, který mě pak okradl, i když vypadal jak Ježíš. Mám sice šestý smysl vyvinutý, ale na lidi naletím každou chvilku. Nejenže mi nedal žádné peníze, ale navíc to vytiskl na strašný papír. Dokonce jsem se s ním pak soudila. Vyhrála jsem, ale soud milostivě řekl, že teď už je na mně, abych z něj ty peníze dostala. Už je to hodně let a stále nic.“

Kolik vám dluží?
„Dost. Navíc to pořád roste. Naděje sice umírá poslední, ale v tomhle případě už měla pohřeb. Toho člověka se jeho další věřitelé pokoušeli najít kdesi v Holešovicích v jakémsi tmavém baráku. Brzy je tam ale odvaha opustila a už se jim nikdy nevrátila. Netuším, co se tam tenkrát mohlo stát.“

Co vás v poslední době nejvíce rmoutí?
„Rozjezdili mi zahrádku v Chuchli. Dodnes mi z toho slzy nevyschly.“

Kdo vám ji rozjezdil?
„Takové jedno ředitelství, co se stará o silnice. Dělají tam cosi jako podjezd pro další spousty automobilů. Nejdřív nám vycucli vodu z našich studní a my téměř dva roky byli bez kapky vody. A tak letos vrtají náhradní zdroj vody. Dala jsem jim klíčky od zahrádky, že nám tam nic nezničí. Pak jsem tam přišla a našli mě v mdlobách.“

Co provedli?
„Ten přenádherný ořešák Ferda, o kterém jsem psala v několika svých knihách... Hned vedle něj vykopali velkým strojem několik metrů hlubokou díru. Kořeny Ferdy přesekali a rozdrtili. Do koruny mu naházeli klacky. Ten strom sázel můj tatínek. Vzpomínám si, jaký to byl útlý prouteček. Chodila jsem ho pěšky s kyblíkem zalévat, protože tam tehdy nebyla žádná voda. Je to tři čtvrtě hodiny do prudkého kopce. Začal plodit už čtvrtým rokem, což je naprosto mimořádné. Normální ořech plodí až v deseti letech. Jednu dobu jsem ho dokonce zalívala jateční krví, kterou jsem vždy vyprosila na jatkách v Holešovicích. To mu šlo moc k duhu.“

Je šance na jeho záchranu?
„Denně se modlím, aby se vzchopil. Napsala jsem list, na kterém ten ořech vzkazuje lidem, že ho smrtelně zranili, a mně vytýká, že jsem tam tenkrát nebyla a neo chránila ho. Je to takový otevřený dopis, který bude vložený do té mé nové knihy o mně. Kdo chce odpovědět, nalezne si adresu Ferdy v té knížce, co má 12. prosince křest v Řeznické.“

Napadlo vás už někdy, že s herectvím skončíte?
„Jak vás tohle napadlo? Jsem normální.“

Setkala jste se se stovkami slavných herců. Kdo z nich měl největší talent?
„Bylo by neslušné někoho jmenovat. Znala jsem starou gardu herců, kterou už skoro nikdo nepamatuje, protože málokdo je starší než já. Vždyť já jsem v Národním divadle skoro 60 let. Když jsem tam přišla, bylo mi 23 roků a byla jsem skoro ještě dítě.“

To na všechny herecké legendy znáte asi řadu pikantních historek.
„Většinu jsem jich sepsala ve svých knížkách Nebe, peklo, ráj. Ale ode mne se nějakých lechtivých příběhů nikdy nedočkáte.“

Je pro vás herectví důležité i z hlediska financí?
„Ne. Žiju tak, že mám na činži a na jídlo. Bazén ani vilu nepotřebuju. Jsem skromná, protože mě doma tak vychovali. Hlavně že mám své zahrádečky, to je moje bohatství. Dokonce i auto jsem dala pryč. Není ho zde kde zaparkovat.“

Sledujete televizi?
„Nemám čas. Někdy si ale pustím snímky o zvířatech.“

Seriály nesledujete?
„Ty nemusím. Někdy si ale v noční hodinu ráda pochutnám na nějakém slavném filmu. A občas se zasměju při zprávách. Na ty naše politiky se nemohu vynadívat.“

A co reality show?
„Ty mladé zpěváky občas sleduju. Ale proč nezpívají víc česky? A teď se ráda dívám i na tu taneční soutěž celebrit. Kdybych neměla svoje léta, určitě bych se přihlásila.“

Vaši kolegové si stěžují, jak jim chodí ošklivé anonymní dopisy. Dostáváte je i vy?
„Ne. Ale občas mě zastaví lidé z různých sekt a vytýkají mi moji astrologickou zvědavost. Krásné dopisy dostávám často.“

A píšou i nějací nápadníci?
„Jak to myslíte? Aha! Tak jak to myslíte vy, tak to ne. Spíše mě zvou ti, kteří potřebují nějaké byliny na neduhy.“

To je škoda.
„Co není, může být. Ve všem.“