Gregorová tři dny po pohřbu Brzobohatého: Radek na mě promluvil!
Pondělí, devět večer. Na chodbách to hučí, jak návštěvníci vycházejí z hlediště a hlasitě si sdělují své dojmy. Chvíli jsou veselé, občas je slyšet smích, pak zase stísněné. Zvláštní atmosféra. V Divadle Radka Brzobohatého je krátce po prvním vystoupení po jeho smrti. Snažíme se tlačit proti davu. Až do suterénu. Chvíli čekáme. Pak se otevřou dveře. Stojí v nich Hana Gregorová (60), Brzobohatého manželka. „Tak pojďte dál,“ zve nás.
Deník Aha! může díky jejímu pozvání jako první popsat čtenářům atmosféru, která nyní v divadle panuje. „Zatím to zvládám. Ale lidi jako by se báli, jestli se můžou zasmát,“ vypráví.
Cesta k židli, na niž Brzobohatý usedal, je plná emocí a smíšených pocitů. A nejen ta. Již před vstupem do pasáže v Opletalově ulici je patrná vůně květin a roztaveného vosku svíček z pietního místa v rohu pasáže mezi pokladnou a hlavním vchodem do divadla. Schody vedoucí do prvního podlaží jsou lemovány smutečními věnci, jejichž šerpy značí, kdo je věnoval a jaké místo v Brzobohatého životě zaujímal.
V komorním předsálí druhého podlaží, osvíceném honosným skleněným lustrem, se nachází dveře do zázemí herců. Za nimi na stěně v úzké krátké chodbičce visí nástěnka. Dominantou je černobílá fotografie Radoslava Brzobohatého. Ještě tu je parte. Zatímco Gregorová k němu připíná bílou růžičku, kterou jsme donesli, čteme si úryvky z desítek dopisů spokojených diváků, kteří Brzobohatému psali a které si on vyvěšoval na nástěnku.
„Vážený pane Brzobohatý, zdravím Vás a chci Vám poděkovat za krásné představení, které uvedlo Vaše divadlo,“ stojí například v jednom z nich. Nebo: „Všichni jste krásně a hlavně přirozeně a civilně hráli, až jsem měla pocit, že jsem v reálu, a ne v divadle...“ Podobných komplimentů tu jsou další desítky.
Opodál jsou dveře do šatny. Na židli v levém rohu se Radek střídal se svými kolegy. Až teď je však smutně prázdná a vypadá to, že se k ní nikdo, zřejmě z patřičné úcty k legendě, nechce ani přiblížit. »Svaté místo« značí černá páska zavěšená na rohu zrcadla. Na stole leží brašna s osobními potřebami, pár květin a popelník s usazeným popelem. Hana ukazuje na věci a popisuje svoje dojmy. Nechvěje se jí hlas, mluví rozhodně, s pevně utříděnými myšlenkami. I když jí srdce svírá žal. Projeví se to ale jen jednou za tu chvíli.
To když mluví o situaci, která se odehrála hned na začátku představení. Před každým totiž hlas Radoslava Brzobohatého promlouvá k divákům. Bývá to tak pokaždé. Už si na to tak zvykla, až to automaticky přestala vnímat, když tam na jevišti stáli spolu vedle sebe. O to víc ji to teď překvapilo. A vlastně všechno došlo. Jako by k ní promluvil ze záhrobí. „Nečekala jsem to,“ vyprávěla. „Ale jsem šťastná, že tu aspoň takhle Raduška mám...“
Popel bude nosit v přívěsku
Hana Gregorová včera večer slovenskému serveru Topky.sk oznámila, že bude popel svého zesnulého manžela nosit ve stříbrném přívěsku ve tvaru srdce, který si nechala vyrobit. „Nevidím na tom nic morbidního. Budu ho nosit stále s sebou, kamkoliv půjdu,“ řekla vdova po slavném herci.