Martina Hudečková: Jak se zamilovala do režiséra Herze!

Jak se vůbec herečka Martina Hudečková dala dohromady s Jurajem Herzem?

„Dohromady nás dala Jurajova bývalá žena Terezka. Obsazovala tehdy některé role do filmu Habermannův mlýn, který Juraj režíroval. Točilo se u Vlašimi. Tehdy tam bylo po dešti všude mokro a já šla po takové provizorní lávce, abych se neušpinila. A teď jsme najednou proti sobě stáli na té úzké lávce, jak u Wericha Rozum a Štěstí. Nastalo dilema, kdo tedy uhne.“

A kdo uhnul?

„No já jsem Jurajovi říkala – ‚A co teď pane režisére, co budeme dělat?‘ Myslela jsem to jako řečnickou otázku. Ovšem, než jsem stihla cokoli udělat, tak mne velmi elegantní otočkou, spojenou s polibkem, na té lávce tak jako odsunul, přehodil a najednou jsem stála na té správné straně. Pak jsme šli každý svým směrem.“

Páni… Co jste si říkala?

„Nezmohla jsem se na slovo a jen si v duchu říkala – tenhle pán mne docela zásadně políbil – a byla jsem z toho taková překvapená a odešla do karavanu. Najednou do toho karavanu strčil hlavu zase on a povídá: ‚Tak abychom to neprodlužovali, zítra spolu jdeme na večeři.‘ A tak to prostě začalo.“

Prozraďte, jaké to bylo dát to během pár dní a ještě k tomu při natáčení dohromady?

„Juraj je střelec, a to neohrožený, a já mám dobrodružství ráda. Jiskra prostě přeskočila. Ale potom to spolužití je o něčem jiném. Nám není dvacet. My se neformujeme, nevychováváme. Jsme hotoví lidé. Protože chtít po sobě znatelně měnit návyky, nejde. Oba jsme dost tvrdý palice a řešíme to tak, že není nutno vždy se podřídit a ustupovat. Ale samozřejmě, že si vycházíme vstříc a kompromisy jsou taky možné. Proto nám to jde.“

Jste ale každý trochu jiný. Zastáváte názor, že protiklady se přitahují?

„No, tak částečně asi ano. Ale mezi těmi lidmi musí být vždy nějaké to pojítko, já říkám »tmelítko«. Prostě sice můžeme mít každý jiný názor, trochu jiné zájmy, ale vždy tam musí být něco, co nás spojuje.“

A neříkáte si mu o role?

„Jen, co jsme spolu začali, tak jsem mu řekla – tak to je super, protože tím mi skončila práce s tebou. Zrovna, když jsem našla režiséra, s kterým by se mi líbilo dělat, je konec. On mi sice řekl, že ne, to naopak teprve začne. Ale já jsem se bránila, protože s příslušníky rodiny a partnery nepracuji. Udělala jsem to tak s tatínkem a prostě to tak mám.“

Vy spolu už nějakou dobu i bydlíte, Juraj opustil svůj rozlehlý podkrovní byt, vy svůj byt. Jste spokojená?

„Jsem spokojená a myslím, že Juraj to cítí stejně. Byl zpočátku veliký problém, protože máme absolutně rozdílné představy o bydlení. Juraj je navzdory věku absolutně pokrokový, miluje sklo a chrom, technické záležitosti. Neustále by byt zařizoval různými technickými vymoženostmi. Já jsem naopak veliký zpátečník, staromilec. Ale snažili jsme se to skloubit a myslím, že se nám to povedlo.“

Vy jste ale dokázala nemožné. Pověstného nepřítele přírody jste naučila mít přírodu rád a jezdí s Vámi dokonce sem do jižních Čech na chalupu.

„Mám po babičce a dědovi chaloupku už od mých osmnácti let na Jindřichohradecku, kam ráda celá léta jezdím. A když jsme s Jurajem byli asi deset dní, zmínila jsem se, že tam musím jet, posekat trávu a tak. Vůbec bych nepředpokládala, že by projevil zájem. Jaké bylo mé překvapení, když se zeptal, zda může jet se mnou. No vidíte a od té doby tam jezdí, je tam spokojený a v létě tam dokonce vydrží i šest týdnů v kuse. Což je neuvěřitelné.“ (smích)

Jaký je Juraj Herz? Nevypadá jako romantik, ale přitom jím asi je?

„Je to obrovský gentleman a i to byla jedna z věcí, na kterou mne dostal. Je to navíc grand a velmi pozorný. Někteří by to do něj neřekli, ale říkám čistou pravdu – on je nesmírně laskavý člověk!“

Jak funguje na chalupě? Neříkejte, že jste z něj udělala kutila a chalupáře.

„On tedy neřeže dřevo, neseče trávu, ale protože je obrovsky technicky založený člověk, tu koupil drtič větví a sám ho smontoval, stejně jako kompostér. Nebo okamžitě zařídil více programů na televizi a tak podobně. Je i velmi pozorný a je to prostě chlap do nepohody!“

Co na to »závistivé kolegyně«, že jste takzvaně klofla slavného Herze?

„To já nevím. Ony mi to neřeknou, pokud závidí, ale celkem je mi to jedno. Víte, já tohle neřeším. Každý si obzvlášť v dnešní době musí řešit to svoje. Tak je to s prací, se vztahy. A jsou lidé, kteří závidí, intrikaří a sami mají kupu starostí.“ 

Když jsme u toho chalupaření, vy v okolí chalupy máte pár kolegyň. Vídáte se, děláte herecké mejdany?

(Srdečný smích) „No, tak na ty mejdany byste se mohli přijet podívat. Je to tak, já přes kopec ve vedlejší vesnici mám jednu kamarádku Kamilku Špráchalovou, kousek dál druhou fajn holku Nelu Boudovou. Kolikrát myslíte, že se za to léto spolu sejdeme? To chalupaření totiž s sebou nese spoustu práce, starostí. Posíct trávu, umýt okno, aspoň to do kuchyně a tak dále. A čas letí, léto uteče a jsme rády, když se tak jednou dvakrát za tu dobu sejdeme u jedné z nás na to kafe. Třeba bude jednou víc času. Ale vídám je moc ráda, jsou to prima holky.“

Herz se zachoval jako frajer

Režisér Juraj Herz byl téměř čtyřiadvacet let ženatý s herečkou Terezou Pokornou (50) a mají spolu dceru Annelii (23). Před čtyřmi lety se ale vztah rozpadl, Tereza se zakoukala do fotografa Karla Zakara (53) a odešla. Herz to řešil velkoryse, nechal jí prostorný pražský byt a se Zakarem (dnes už ovšem s Terezou není) se spřátelil. S bývalou manželkou, dnes i producentkou, funguje bez emocí a profesně spolupracuje.

Co také řekla...

Proč všem připadám optimistická

„Vypadá to tak, že? Ale matu tělem. Ne že bych uvnitř byla úplně jiná, ovšem třeba Juraj si zakládá na tom, že je strašný skeptik. Jenže jen já vím, že na mě nemá. Hodně věcí si hned představuji černěji, než třeba pak ve skutečnosti opravdu jsou. Popsala bych se jako skeptik optimista.“

O starším partnerovi

„V minulosti jsem si zkusila žít i s partnerem o mnoho mladším, ale to nebylo nic pro mě. Vždycky jsem totiž inklinovala k mužům o něco starším, teď jsem spokojená, vidím v tom jen klady.“

Proč nemám děti

„Nedá se nic dělat, vyšlo to, jak to vyšlo. Zoufalá z toho nejsem. Já asi nejsem ten správný mateřský typ. Nikdy jsem nekoukala do kočárků a neslzela za rohem. Užívala jsem si sestřiných potomků. A teď k nám chodí často Annelie, Jurajova dcera. Jezdí s námi i na chalupu, tráví vánoční svátky.“

Jak jsem se stala herečkou

„V patnácti jsem se hlásila na konzervatoř na klavír, ale čtvrt roku před přijímačkami jsem si to rozmyslela a přepsala obor na dramatický. K hrůze svého tatínka, režiséra Národního divadla. Ten se strašně těšil, že bude mít doma klavíristku, která si bude v pohodě žít, a ne vynervovanou, hysterickou herečku, které tak dobře znal. Mohl být ALE rád, protože jsem chtěla dělat i řidičku tramvaje, což bych byla ještě vynervovanější.“

Fotogalerie

7 fotografií