Pavel Zedníček: Proč mi říkají Čmaňa!
9 fotografií
Má charakteristický knír, většinou dobrou náladu a slyší na přezdívku Čmaňa. Snad každý již ví, že řeč je o herci Pavlu Zdeníčkovi (62), který má kromě divadla i spoustu dalších zájmů. Cestování, potápění a hru na klarinet.
V poslední době ho můžeme vídat i v příjemné pražské kavárničce, kterou s partnerkou Hankou Kousalovou (49), bývalou rozhlasovou moderátorkou, nedávno otevřeli. Právě tam proběhl nad šálkem kávy a chutnou bagelkou (obloženou houskou prstencového tvaru – pozn. red.) i náš rozhovor.
Předpokládám, že každý dospělý Čech ví, že přezdívka Čmaňa patří právě vám. Můžete prozradit její původ?
„Už jsem to několikrát říkal, nedá se to pořádně vysvětlit. Je to věc Bolka Polívky. Jednou, ještě na škole, jsme něco zkoušeli a on mě najednou oslovil jako Čmaňu. Míra Donutil se ho ptal, proč mi tak říká, a on mu na to odpověděl, ať se na mě podívá. Že jsem celá Janžurová. Nemá to žádnou logiku, ale od té chvíle, zhruba čtyřicet let, jsem zkrátka Čmaňa.“
Vaše příjmení se však už logicky vysvětlit dá. Podle teorie vzniku jmen byl zřejmě některý z vašich předků zedník, navíc malého vzrůstu. Našel by se ve vašem rodokmenu někdo takový?
„Tak to je jednoduché, protože tatínek mého tatínka byl skutečně zedník. Zda to skutečně souvisí s naším jménem, by nám nejspíš ukázal až pohled do delší historie. Teď by mě ale docela zajímal původ jména Kousalová.“ (Směje se a pobaveně sleduje přítelkyni Hanku. Ta ovšem naznačuje, že ho asi brzy kousne…)
Máte v genech šikovnost? Troufl byste si v praxi na běžné zednické opravy?
„Já jsem šikovný. V tomto směru problémy nemám. I když Hanka občas tvrdí, že to tajím. Což má ale pravdu.“
Naštěstí pro diváky se řemeslu nevěnujete. V divadle je vaší stálou hereckou kolegyní půvabná Jana Paulová, se kterou trávíte spoustu času, včetně zájezdů. Nežárlí tak trochu vaše partnerka?
„Ne, dobře se znají. Nedávno jsme odehráli tisící představení a Jana k tomu poznamenala, že jsme spolu více než s našimi polovičkami doma. Což je pravda.“
Máte nabitý diář, ale na koníčky si čas přesto najdete. Mezi vaše velké záliby patří řadu let i potápění. Ocitl jste se někdy pod hladinou v nebezpečí?
„Jednou mi došel pod vodou vzduch, ale naštěstí jsem měl s sebou dobrého bodyho neboli parťáka. Posuňkem jsem mu ukázal, že nemám vzdoušek, a on mi dal svou automatiku. V pohodě jsme se pak dostali na hladinu. To bylo v začátcích, kdy jsem byl ještě vystresovaný.“
Nějakou rybu jste si už pod vodou pohladil?
„Jako prvního jsem měl v ruce takového malého mořského koníka. Když jsem se potom otočil, zahlédl jsem ocas žraloka. Trochu jsem se lekl. O tom, že se v té lokalitě vyskytují, jsem tenkrát neměl tušení. Časem si udělala zkoušky i Hanka, nebavilo ji čekat pořád nahoře, až se vynořím.“
Kam se nejraději jezdíte potápět?
„Poznal jsem taková dvě místa – Mexiko a Egypt. Zážitkem pro mě byl například pohled na potopenou německou loď, která převážela vojenský materiál. Byly tam k vidění motorky, auta, nádoby, dokonce i hajzlíky. Má to své kouzlo, vidět ty věci na dně, zarostlé a pokryté různými nánosy.“
S partnerkou Hankou hodně cestujete. Které země jste navštívili?
„Ameriku, Mexiko, Thajsko a pochopitelně Evropu, oblíbili jsme si Itálii. Teď se chystáme do Singapuru.“
Thajsko jste navštívil také jako ministr Valašského království.
„Ano, jako Valaši jsme tam založili ambasádu na ostrově Ko Lanta. Pokud tam tedy budou mít Češi nějaké problémy, mohou to řešit na Valašské ambasádě. Já jako ministr všeckého, jak říká Bolek, jmenuji ambasadory všude, kde je potřeba. Musí být na lidi slušní a musí mít vždy připraveného panáka slivovice.“
Mezi vaše koníčky patří také hra na klarinet. Hrajete stále?
„Jak je čas. Občas si zahraji i v divadle. Zrovna nedávno slavili Fešáci výročí kapely a já si s nimi zahrál Oranžový expres, což je šíleně těžké. Také si někdy zahraji lidovky, a dokonce pro slovenskou televizi jsem si s Orchestrem Gustava Broma vystřihl i známou skladbu Acker Bilka – Cizinec na pobřeží.“
Předloni jste oslavil kulatou šedesátku. Jste pracovně stále v jednom kole, jak se cítíte?
„Fyzicky dobře, jen když se podívám do zrcadla, vidím, jak se ten ksicht svrašťuje. Péťa Nárožný říká, že mám hubu jak jezdeckou holínku. Ale, co je to vlastně věk?“
Nedávno jste s partnerkou poblíž Národního divadla otevřel i příjemnou kavárnu. Jak vám jde podnikání?
„Není to moje záležitost, ale Hančina. Takový její splněný sen. Sehnali jsme volné prostory a během dvou měsíců vybudovali takovou malou kavárničku s příjemným posezením a občerstvením.“
Co zajímavého vás čeká v příštích dnech?
„Právě jsme v Novém Městě nad Metují zahájili festival Novoměstský hrnec smíchu. Jedná se o přehlídku českých filmových a televizních komedií, natočených za poslední rok. Příští sobotu bude slavnostní vyhlášení vítězů za účasti známých osobností.“
Víte, že…
Herec a moderátor Pavel Zedníček je zároveň ministrem pro všechno ve Valašském království. Do funkce ho jmenoval král Boleslav Polívka. Původně však vystudoval kožařskou průmyslovku v tehdejším Gottwaldově, nyní Zlíně, obor pryžová obuv. Kdyby se nedal na hereckou dráhu, mohl vyrábět holinky. Ostatně u zkoušek musel ušít botky, které se mu povedly, a ještě dlouho v nich šlapal po Valašsku.
9 fotografií
