Bára Munzarová: Roky tajila sestru! Objevili jsme ji!

Tereza, která vystudovala vysokou školu a může se pyšnit titulem inženýrka, pracuje jako strážnice u městské policie v Kutné Hoře. A se svým partnerem Luďkem se doma stará o pět koní a devět nemocných pejsků!

Tatínek jí zemřel, když jí bylo šest...

Pochází z nejslavnější české herecké rodiny a kdekdo by čekal, že i ona neodolá a skončí na prknech, která znamenají svět. Už od mládí měla kolem sebe herce par excelence. V šesti letech ji však zasáhla obrovská tragédie.

Její tatínek, herec Jiří Michný, nečekaně v pouhých čtyřiatřiceti letech zemřel. Naštěstí maminka záhy poznala člověka, který se stal její velkou oporou. Herecký kolega Luděk Munzar si vzal Terezku za svou a vychoval ji. Však mu také neřekne jinak než taťko.

Když jsme Terezu zastihli ve službě, jak v centru Kutné Hory s kolegou provádí běžné kontroly, požádali jsme ji o rozhovor. Původně odmítla, chtěla zůstat v anonymitě.

„Víte, vyhovuje mi to tak, jak to je. Nechci se zviditelňovat. Když jsme naposledy s mamkou a ségrou doprovázeli taťku na Thálie, vrhli se na ně fotografové a začali je zuřivě blejskat. Mě si naštěstí ani nevšimli, netušili, že k nim patřím. Musím říci, že jsem si to užívala, všichni jsme se tomu zasmáli. Vážně nechci být středem pozornosti. Nezlobte se,“ vysvětlila skromně Tereza.

Vystudovala »hnojárnu«

Nakonec nám ale po delším přemlouvání přece jenom vyšla vstříc a odpověděla na pár otázek. „Odmala jsem milovala zvířátka, herectví mě nikdy nelákalo,“ svěřila se dcera slavné herečky. A tak se místo na DAMU dala na vysokou zemědělskou školu – obor inženýr zootechnik.

„Naši mi nic nerozmlouvali, respektovali to, co jsem si vybrala, a jsem jim za to vděčná. Však ta jejich profese není také procházka růžovým sadem. Obdivuji je. Všechno má zkrátka své,“ dodala sympatická žena v uniformě.

Zamilovala se do strážníka

Po studiích tak začala pracovat u krav. „Vždycky jsem si přála dělat se zvířaty, takže to byl splněný sen. Bylo to fajn, zaměstnání pro mě bylo vlastně koníčkem,“ zavzpomínala.

Když se před osmi lety seznámila se svým současným přítelem Luďkem, který pracoval u městské policie, rozhodla se změnit povolání. „Přítel mě pořád přemlouval, ať jdu k nim, tak jsem nakonec šla. Ale když jsem si poprvé oblékla uniformu a vyšla do terénu, měla jsem velice zvláštní pocit. Vůbec jsem v tom novém oděvu neuměla chodit.“



Jako strážnice pracuje v Kutné Hoře už šestým rokem, a tak je ve městě známá. U místních je oblíbená. „Je milá a lidská. Přesně tak jako ona by se měli chovat všichni policajti a měšťáci. Nad nikým se nepovyšuje, když je třeba, vyřeší to domluvou, když slovo nepomůže, dá pokutu. Ví, kdy uplatnit autoritu, kdy pomoci. Hrozně fajn ženská,“ řekl nám jeden z místních řidičů.

A Terezu tohle zaměstnání baví. „Je to pestrá práce, u které se člověk nikdy nenudí. Jste v kontaktu s lidmi a nemusíte jen celý den sedět v kanceláři.“  Nad tím, že je její práce nebezpečná, se snaží nepřemýšlet. „A co dnes není?“ mávla rukou. Nakonec ale přiznala, že už ji několikrát šlo o krk. „Občas je to riskantní. Už se stalo, že jsme tady honili ozbrojeného zloděje. To mi do smíchu nebylo.“

Doma mají hotový ranč

Tereza žije v rodinném domku poblíž Kutné Hory s přítelem Luďkem a mají vlastně malou farmu. Starají se o pět koní a devět pejsků. Donedávna se přitom na dvorku proháněli i ovce a pštrosi. Starat se o takové hospodářství, a ještě k tomu chodit do práce, je pro oba časově náročné.

„Pracujeme na směny, takže si je musíme brát proti sobě, abychom to všechno zvládli,“ prozradila Tereza. Její partner jako psovod vychová ze zlobivých pejsků ty hodné. Když někde najdou odhozeného pejska mrzáčka, hned ho berou domů a láskyplně mu poskytnou veškerou péči. Děti žádné nemají.

Na rodinu nedá dopustit

Se svou rodinou je Tereza v pravidelném kontaktu. „S našima se pravidelně navštěvujeme. V poslední době jezdím spíše já za nimi než oni za mnou, což je vzhledem k jejich věku pochopitelné. Mám je moc ráda. Ale možná, že teď přijedou. Taťku teď zase lákají, aby tady předával ceny na závodech veteránů, tak uvidím, jestli ho nakonec přemluví.“

Toho, jakou cestu si ve svém životě zvolila, nelituje. „Jsem spokojená a šťastná. Neměnila bych,“ rozloučila se s námi Tereza a vydala se opět do ulic pomáhat a chránit…

Jana Hlaváčová o své dceři

„Tereza má skvělého přítele, oba milují zvířata. Když někde najdou nějakého zatoulaného pejska nebo jiné zvířátko, hned se ho ujmou. Přitom vystudovala, je inženýrka a nabízeli jí, aby učila na vysoké škole. Jenže ona říká: Co bych tam dělala? Za titul se přímo stydí, nikdy jej neuvádí. Já jí říkám: Vystudovala jsi, tak ten titul klidně používej. Ona mi odpovídá: A ty si dovedeš představit, že by sis ke jménu někde napsala, že jsi profesorka? Ne, to ne, byla bych pro smích…“

Bára Munzarová o sestře

„Terezka má nejen koně, ale snad i čtrnáct pejsků, tři ovce, čtyři kozy, dva pštrosy, tisíc holubů a stav koček se mění podle agresivity rotvajlerů. Věřte mi, že přeháním jen trochu.“

Fotogalerie

10 fotografií