Komedie Kulový blesk (1978): Werich Smoljakovi roli odmítl!
Málo platné, pokaždé, když za to společně vzali Zdeněk Svěrák (76) a Ladislav Smoljak (†79), dostavil se zaručeně úspěch. Také jejich komedie o dvanáctinásobné směně bytů nazvaná Kulový blesk, se dodnes těší u diváků velké oblibě. Jen v kině film viděly téměř dva miliony lidí! I tento snímek je ovšem zahalen řadou tajemství. Co nám pánové tajili?
Tajemství s obsazením operního pěvce
Roli emeritního operního pěvce Bílka, který se neustále ptal panstva, zda někdo nemá chuť na dobrou brazilskou kávu, měl původně hrát Jan Werich (†75). V té době už byl ale hodně nemocný, a tak Smoljakovi se Svěrákem nakonec roli odmítl. „Jeho zdravotní stav byl čím dál horší. Mrzelo nás to, pan Werich by byl ozdobou filmu, ale co se dalo dělat. Prostě se na to už necítil,“ vzpomínal kdysi na úspěšný film Smoljak.
Za necelé dva roky tento herecký velikán zemřel. „Nakonec jsme si řekli, že do té role obsadíme skutečného pěvce a volba padla na sólistu opery Národního divadla Karla Kalaše. A myslím, že jsme udělali dobře. Karel se toho zhostil výborně,“ dodával Smoljak. Jen pro zajímavost, Kalaš se dožil požehnaného věku, zemřel v jednadevadesáti letech. Když film natáčel bylo mu sedmašedesát.
Tajemství telefonního čísla
Pamatujete na tu scénu, kdy doktor Ječný, kterého ztvárnil Zdeněk Svěrák, na orientační schůzce uváděl své telefonní číslo pro případ, že by se nějaká starožitnost náhodou rozbila? Odříkal číslo 28 03 36. A nebylo to číslo čistě náhodné. Když si ho totiž rozložíte, dostanete datum jeho narození – 28. 3. 1936. Ve scénáři přitom bylo původně uvedeno úplně jiné, nic neznamenající.
Stejně tak nebyl v plánu ani další fórek, který vymyslel kameraman Ivan Šlapeta, jenž si v této komedii mimo jiné zahrál i jednoho z nájemníků během nočních manévrů. A sice upozornit během Knotkovy návštěvy u inženýra Severína, alias Ladislava Smoljaka, na jeho podobu s Albertem Einsteinem.
Tajemství Milady Ježkové
Kulový blesk byl prvním snímkem, do kterého nerozlučná dvojka SmoljakSvěrák obsadila neherečku Miladu Ježkovou (†84). Tím, jak přirozeně vystřihla postavu staré Jechové, byli tak nadšeni, že ji od té doby angažovali pravidelně do každého svého filmu. Ať už jako uklízečku na Barrandově v Trháku (1980), Váchovou ve Vrchní, prchni (1981) či Hrabětovou ve Vesničko, má středisková (1985).
„Paní Ježková byla úžasná. Vždycky mělo plnou pusu řečí, že tohle nemůže v životě zahrát, že jsme se všichni zbláznili a pak to vyfikla na první dobrou,“ zavzpomínal Smoljak. Herecká kariéra Ježkové odstartovala v jejích pětapadesáti letech. A nutno dodat, že úplnou náhodou. V roce 1965 ji v tramvaji potkal režisér Jaroslav Papoušek (†66) a okamžitě doporučil Miloši Formanovi (80). Pak už šla z role do role.
Tajemství scénky s půdičkou
Po tom, co Jechová alias Ježková říká na půdě: »To budu spokojená. Tady se mně to bude věšet...«, tak měl původně následovat záběr na Hradčany. Politickému dohledu to samozřejmě neušlo a cenzura nemilosrdně zakročila. „Museli jsme ten záběr vystřihnout. Ten monolog tam ale alespoň zůstal,“ uvedl Smoljak, který byl s celkovým výsledkem spokojen.
„Když jsem Kulový blesk viděl asi po třech letech na jednom festivalu, tak jsem se u toho pořád musel smát. Vedle mě seděl filmový kritik a hrozně se pohoršoval nad tím, že se směju sám sobě,“ dodal s úsměvem.
Zajímavosti
● Impulsem pro psaní tohoto scénáře bylo pro Smoljaka se Svěrákem vyprávění jejich známého o tom, že se zúčastnil čtyřsměnného stěhování, které bylo velice náročné. A tak to celé musel organizovat člen Akademie věd. „Řekli jsme, to je dobrý! Jen z toho uděláme stěhování ještě v daleko větším měřítku. A už jsme si na papír začali malovat jednotlivé rodiny a jejich možné povahové vlastnosti,“ prohlásil Svěrák.
● Kulový blesk byl režijním debutem Ladislava Smoljaka. Zdeněk Podskalský mu ve skutečnosti jen kryl záda a úředně ho zaštítil. „Měla to být půlrežie, ale Zdeněk mi věřil,“ vzpomněl Smoljak.
● Přestože nikdy airbagy neviděli a jen tušili, jakou by mohly mít v autě funkci, zrealizovali je ve filmu skvěle. Prostě ve škodovce nechali nafouknout jakési igelitové pytle. „My si je jen představovali, já nikdy neviděl airbag v akci. Naštěstí,“ přidal další vzpomínku Smoljak.
● Počátek scény z nočních manévrů se odehrává v činžovním domě za tmy, je pouze slyšet povídání a zvuky postav. Zmatení diváci v kině reagovali pískotem, neboť se domnívali, že jde o poruchu.
● Svěrák se Smoljakem si zahrávali s myšlenkou, že by mistr Bílek ve fi lmu zemřel. Nakonec ho na poslední chvíli nechali ožít. „Se smrtí jsme koketovali už i u dědy Komárka ve snímku Na samotě u lesa. I toho jsme zemřít nenechali. Vždycky jsme si řekli, že v komedii by prostě zemřít nikdo neměl. I když nás ta představa teda lákala,“ uvedl Svěrák.
