Janek Ledecký: Padesátku neřeším! Jeho Hamleta už hráli v Japonsku i Koreji, teď se chystá česká premiéra!

Na co už mu Hamlet vydělal? Kdy s manželkou Zuzanou řešili největší krizi? A kdy jako vystudovaný právník využil své znalosti? To Janek prozradil Nedělnímu Aha!

Janku, v létě vás čeká významné životní jubileum. Jak se cítíte jako budoucí padesátník?

„Zatím dobře. (smích) Je to ještě daleko, tak to neřeším. A taky myslím, že se žádné velké oslavy konat nebudou. Nejsem na to. Největší oslavou pro mě je, když se udělá dobrej koncert. Živé hraní je pro mě prostě nejvíc.“

Váš věk by vám hádal málokdo. Jak se udržujete v kondici?

„Sportem. Jezdím na lyžích, snowboardu, v létě na windsurfingu. Třeba do posilovny moc nechodím. To jenom, když jsem »zasekanej« v Praze, tak se jdu občas protáhnout. Všechno je to o pohybu, kterého mám pořád dost. Celou zimu jsme ve Špindlu, a tam člověk musí pořad lítat s lopatou a odhrabávat sníh. Což je také pěkná posilovna.“

Proč si vlastně říkáte Janek? Jak to vzniklo?

„Když jsem nastoupil do Žentouru, jeden Honza (Jan Černý - pozn. aut) už tam byl. Tak mi přišlo, že by těch Honzů v jedné kapele bylo moc, řekl jsem si, že prostě budu Janek. Což se nakonec ujalo.“

Čeká vás teď pražská premiéra vašeho díla Hamlet The Rock Opera. Jeden váš Hamlet už měl ale premiéru před třinácti lety. V čem se ty dva muzikály liší?

„Ten hlavní rozdíl je v tom, že »nový« Hamlet je divadelně daleko dál. Navíc hudba výrazně podporuje děj a srozumitelnost. Velký dík patří slavnému režisérovi Robertu Johansovi, který je podepsaný pod světovou verzí novou adaptací Hamleta. Právě on mě pozval na americkou Broadway a nabídl mi spolupráci. Dostal jsem od něj luxusní školení, které jsem využil v praxi. Nové představení je zhruba o dvacet minut delší než původní Hamlet a přibyly nové písničky.“

Byl jste i na premiérách v Koreji nebo Japonsku, kde bylo všude vyprodáno. Měl jste možnost poznat tyhle země blíže?

„Do Japonska jsem vzal i syna Jonáše. Udělali jsme si takovou pánskou jízdu. Byli jsme tak nadšeni, že jsme si pobyt protáhli na čtrnáct dní. Ta architektura, dokonalá doprava, to bylo něco úžasného. A to nemluvím o tom, jak Japonci celý muzikál předvedli. Při představení se mi tajil dech.“

Když srovnáte muzikály v Čechách a Japonsku, v čem je největší rozdíl?

„Třeba v tom, že Japonci to hráli po dobu jednoho měsíce devětkrát týdně v jednom obsazení. Ano, bez alternace! A to je podle mě výhodnější po všech směrech. Mohli bychom si z toho vzít příklad.“

Jak dlouho jste Hamleta psal?

„Ještě předtím než jsem se vrhl do tvůrčího procesu, jsem se rozjel právě do Broadwaye do Ameriky, kde jsem viděl asi devět show. Domů jsem se pak vrátil s pocitem, že těch způsobů jak převyprávět dramatické dílo hudebně, je nepřeberně mnoho. Měl jsem štěstí, že jsem si na práci mohl vyčlenit celý rok.“

Na rok jste zavřel do studia?

„Celý jsem ho strávil ve Špindlu, zabraný do Shakespeara. Nakoupil a vypůjčil jsem si všechna jeho díla a dělal si poznámky. Teprve pak jsem začal psát texty a muziku. Většinu jsem složil na kytaru, něco pak na klavír. Múza mě často přepadala pozdě v noci, takže jsem tvořil třeba od dvou do šesti do rána. Každopádně byl to pro mě naprosto úžasný rok.“

Jak se zdá tak vám Hamlet asi vydělal na důchod…

„To se teda sakra vyplatilo…(smích) Ale ty úspěchy, které má, jsou pro mě obrovským zadostiučiněním. Co může být pro autora více?“

O vás je známo, že jste vystudovaný právník. Kdy jste naposledy své právní znalosti využil v praxi?

„Mám rád, když se podá ruka a dohoda platí, jenže tak to bohužel nefunguje. Hodně lidí mě varovalo, že v showbyznysu jsou takoví chytráci, kteří postaví smlouvu tak, aby člověka co nejvíce odrbala. Já si naběhl už mockrát. Vždycky když k něčemu došlo, tak jsem si najal své spolužáky. Já jako právník říkám všem, že pokud chtějí něco opravdu projet, tak ať se mi ozvou.“

Proslavil jste se jako zpěvák skupiny Žentour. Uvědomujete si, že má už třicet let, Přiznejte, jak jste si užíval slávu? Žil jste tehdy život jako pravá rocková hvězda?

„Krásné vzpomínky. Deset let se Žentourem, to pro mě byl v podstatě nepřetržitej mejdan… Fanynky se zvládají velice snadno. No, bylo to fakt bouřlivé období. Byl to pestrý život, člověk poznával spoustu lidí.“

Pokud se nemýlím, to už jste byl ale ženatý?

„Ano, byl. S manželkou jsem se seznámil už na škole, byli jsme spolužáci. Zuzka to se mnou měla hodně těžké, patří ji svatozář. Hrozně si toho vážím a jsem šťastný, že naše manželství všechny krize přečkalo. Vždyť si vemte, že těch fungujících svazků v showbyznysu je strašně málo. Jsem hrdý na to, co se nám se ženou dohromady podařilo vytvořit, máme krásný vztah, dvě skvělé děti.“

O DCEŘI ESTER (19)

(lyžuje, jezdí na snowboardu a v obou sportech reprezentuje na juniorské úrovni)

„Moc ji fandím. Ale zároveň o ni mám velký strach, aby se jí nic nestalo. Na závody jezdí spíš žena a já ji držím palce na dálku. Jsme na ni ale pyšní. Když před deseti lety začínala, byli jsme naštvaní, když měla závody jinde než v Krkonoších. Teď jich má za celou sezonu v Čechách šest za rok a jinak všechny ostatní v zahraničí. Má geny po mém tchánovi, Honzovi Klapáčovi, který byl vynikající hokejista a hrál v reprezentaci v jednom v útoku s bráchama Holíkama. Že z Ester nebude zpěvačka, mi v žádném případě nevadí. Jsem rád, že se věnuje sportu.“

O SYNU JONÁŠOVI (18)

(hraje na kytaru, má kapelu a kreslí)

„Ten se naopak potatil! Vsaďte se, že do léta bude lepším kytaristou než já. Maká na sobě, každý den cvičí, má i svou kapelu. K tomu je ještě výborný výtvarník. Dokonce mu vyšla knížka komiksů. I na něj jsme pochopitelně pyšní.“

Janek Ledecký

Svou pěveckou kariéru začínal už na střední škole a pak při studiu na Právnické fakultě UK ve skupině Žentour. Potom se dal na sólovou dráhu a k tomu přidal psaní muzikálů. Mezi jeho ocenění patří například tři bronzové a jeden stříbrný Slavík, Grammy 1997, osm zlatých a čtyři platinové desky. Jeho muzikál Hamlet dosáhl už více než 1300 repríz a stal se naším nejúspěšnějším muzikálem v zahraničí. Napsal i muzikál Galileo.

Fotogalerie

5 fotografií