Hanka Krampolová: Věřte mi, nejsem žádný magor!
9 fotografií
Hanka Krampolová (50), manželka Jiřího Krampola (73), se v posledních dnech potýká s vážnou psychickou nemocí, kvůli které musela vyhledat odbornou péči.
S jejími těžkými depresemi jsou také spojené průšvihy, kdy byla osočena z krádeže nebo z toho, že manžela napadla paličkou na maso. Hanka si svůj problém uvědomuje, a za pomoci psychiatra Jana Cimického se ho snaží vyřešit.
Nedělní Aha! ji navštívilo doma a zjistilo, zda je Hanka takový blázen, jak se povídá, nebo jen nemocná žena, kterou válcuje svět českého showbyznysu…
O DEPRESÍCH
Zkuste popsat, co se vlastně stalo, proč jste skončila u psychiatra?
„Najednou jsem se sesypala a zhroutila. Už se k těm všem kauzám nechci vracet, omílají se stále dokola. Pořád si říkám, že mi vlastně nic nechybí. Jestli jsem si kdy v minulosti myslela, že mám deprese, tak až teď vím, že jsem je vlastně vůbec neměla, že nebyly nic proti tomu, co cítím teď. Z toho bolavého stav, který prožívám, se bez odborné péče lékaře nedostanu.“
Nebojíte se, že byste si mohla ublížit?
„Na sebevraždu naštěstí nemám myšlenky. Mám pro koho žít, mám vnučku, maminku… Tu před několika lety srazila motorka, ale přežila to. Když vezmu ty věci tak nějak zpátky, tak se prostě nashromáždily a teď se z toho nemůžu dostat.“
A nepomohl by vám mediální klid, nechodíte zbytečně moc do společnosti?
„Víte, nejradši jsem doma, jen občas někam vyrazím. Máte pravdu, domácí klid mi doporučil i pan doktor Cimický. Také chtěl, ať chodím na procházky, ale v téhle té zimě to není možné. Na druhou stranu mi nedoporučil bikram jógu, na kterou jsem pravidelně chodila. Už jsem to omezila, myslím tu společnost. Měla jsem jít do rádia, kde se mi chtěli omluvit za ten nejapný vtípek o tom, že kradu, ale přitom to byla nějaká cikánka. Nakonec jsem to ale zrušila.“
Mluvíte o kauze, kdy vás osočili z krádeže. Nemohlo to být náhodou způsobeno vaší nemocí nebo jakýmsi zatemněním mysli?
„Nejhorší bylo, že jsem odcházela se zlodějem a oni mě považovali za komplice. Já jsem ale nebyla zloděj. Hned jsem šla k doktorce a ta mi říkala, že by to mohlo být způsobeno špatnou kombinací prášků, ale já tehdy brala jen velmi slabé pilulky. Vždyť jsem tehdy šla pro umělé kytky, manžel totiž na Okoři stříhá keře a zdobí je umělými kytkami. Mate tím lidi. Takže jsem mu šla pro kytky a do košíku nějakým nedopatřením dala i pivní tácky. Ty tácky jsem pak v pomatení mysli hodila neúmyslně k Žanetce (její pejsek, pozn. red.) do tašky.“
Jak dlouho už jste na prášcích?
„Beru je čtrnáct dní, jsou to ale ty silné léky. Předtím jsme brala slabý Seropram (přípravek určený k léčbě depresivních a panických stavů, pozn. red.).“
Silné prášky jste asi začala brát až poté, co jste v noci zavolala do novin, že váš manžel má doma poměr s nějakou kamarádkou.
„Dali jsme si spolu flašku vína, já ale nemám pít, takže jsme se pohádali. Byla jsem vyloženě mimo, cítila jsem to. Vždy to odnese Jirka. Začala jsem mu nadávat a schválně jsem mu chtěla ublížit, takže jsem si vymyslela takovou věc. Pak jsem se definitivně zhroutila.“
O ŽIVOTĚ S KRAMPOLEM
Jak na to reagoval váš muž?
„On mi později hrozně pomohl. Nejdříve mi ale řekl, že jsem blbá, že si dělám ostudu a volám do novin.“
Vyšiluje třeba, lítá po bytě a tříská pěstmi do stolu, když se stane něco takového?
„Ne, on ví, v jakém jsem stavu, takže mě do ničeho nenutí. Všechno prožívá se mnou, pomáhá mi. Nosí mi jídlo, které v tomhle stavu ani moc nejím. Já si raději udělám polívku z pytlíku, nechci jídlo z krčmy, které mi nosí. Je mi opravdu špatně od žaludku, bolí mě u srdce.“
Nemáte kromě té psychické nemoci nějakou další fyzickou nemoc?
„Byla jsem na různých vyšetřeních ve Vojenské nemocnici, vzali mi dvanáct ampulek krve a zjistili jediné – že mám jen zvýšený cholesterol, což už mi říkala i obvodní lékařka. Bála jsem se, protože tatínek měl rakovinu plic, maminka má rakovinu jater a já jsem ale naštěstí úplně zdravá. Až na ten cholesterol. Primář potvrdil, že jsem jinak zdravá.“
Takže se léčíte jen ze psychické nemoci. Co je pro vás v tuto chvíli nejhorší?
„Jít mezi lidi, společnost mi nesedí. Po obědě, kdy sním tu polívečku, vypnu telefony, natáhnu se… Je to jako ve školce, mám odpolední klid, to mám nejradši. Pak vyvenčím pejska. Naštěstí mám prášky na spaní, které beru od smrti tatínka, takže spát můžu.“
A nemáte nahodou krizi ve vztahu?
„Nemáme, tím to není. Ale já jsem byla na několika plastických operacích, čtyři hodiny v narkóze, což člověka oslabí. Jsou tomu tři roky, takže to mě také mohlo poznamenat. Podstoupila jsem plastiky, pak všichni psali, že mi plastika sluší a najednou se všude dočítám, jaká jsem zrůda. Vždyť se na mě podívejte, že nejsem zrůda? Také říkají, že se infantilně oblékám. Prostě se to všechno nakupilo a já už jsem opravdu musela vyhledat odbornou péči a začít brát léky.“
Jak dlouho si myslíte, že budete brát léky?
„Teď ještě týden. Pak možná ještě nějakou dobu, pak se chystám na bikram jógu, ale to až bude trochu tepleji. Tam se hodím do psychické pohody.“
Jak se ty deprese vlastně projevují?
„Nejhorší jsou ráno, když se probudím. Jsem úplně stažená. Pak jdu s pejskem ven a snažím se to nějak odsunout. Teď je to už lepší, protože mi hodně pomáhají léky, manžel mi pomáhá, také maminka, které pořád volám, ona mě uklidňuje. Maminka je bojovnice. Mám také sestru a syna, moc dobře s nimi vycházím. Synovi se narodila dcera Luisinka, moje vnučka, je to zlatíčko. S tou jsem skutečně šťastná.“
Co vás dokáže uklidnit?
„Nejvíce mi pomůže maminka. Zavolám jí, vykecám se jí a ona mě zklidní. Pomáhá mi ale i sestra. Obě mají klidnou povahu, já jsme Blíženkyně, takže jsem vlastně dvakrát. Teď to mám tak, že uvnitř jsem v hrozném stavu a nevím, jak z toho ven. Cítím, že jsem jako dvě osoby. Beru prášky mezi práškama, protože ty staré mi nezabraly, tak se cítím trochu lépe, ale prý mám počkat až po třech týdnech. Všechno prý bude ještě mnohem lepší. Ale já přece nejsem blázen! Mám pro co žít. Možná jsem si ještě před týdnem myslela, že jsem poloblázen, ale já nevím proč.“
Máte syna z prvního manželství, Jirka má další dvě děti, jak spolu vycházíte?
„Nerozlišujeme to. Jeden syn Jirky žije v Austrálii, kde hraje tenis. Druhý syn žije v Roztokách, s tím se také občas vidíme. Pak má ještě třetího syna, ale toho vyženil, to je Martínek a i s ním se velmi rádi vidíme. I toho mám jako vlastního.“
O ŽÁRLIVOSTI A KRIZÍCH
Máte problémy s některou z Jiřího předchozích manželek?
„Vůbec, jedna mi dokonce jednou pomohla. Měla jsem problémy gynekologického rázu a ona pro mě přijela a odvezla mě do nemocnice. Nikdy jsem jí nenadávala do kosočtverců, jak se psalo.“
Nejste žárlivá?
„Myslím si, že za tu dobu, co jsme spolu, teď to bude 21 let, žárlivá nejsem. Pak najednou zjišťuji, že třeba trochu žárlivá jsem, prostě pořád se máme rádi.“
Dává vám Jiří nějaký důvod k tomu, abyste žárlila?
„Ne, já jemu také ne. Jsme si věrní a máme se rádi jako dříve. Víte, co je dobré? Když jsem ho poznala, to bylo v divadle, šla jsem za ním. To už jsem byla blondýnka kočka, měla jsem bílé džíny z Maďarska a prosila jsem ho o fotku. Zeptal se mě na jméno a věk, řekla jsem mu, že mi je šestnáct. Napsal na fotku »Haničce, pusince Jiří Krampol« a k tomu dodatek »Až vyrosteš, přijď«. Náhoda tomu chtěla, že jsem se sice vdala, ale v domě, kde jsem bydlela, jsem se seznámila s Valerií Čižmárovou. Také už chudinka umřela. Díky ní, protože to už jsem byla rozvedená, jsem s ní začala chodit za panem Krampolem. To ale mezi námi ještě nic nepřeskočilo. Jirka mě sice pozoroval, ale jediné, co říkal, bylo, že moc kouřím. Pak se ale potřetí rozvedl a najednou si mě získal. Zajímal se totiž o mého syna, který byl stejně starý jako jeho syn. Pak mě jednoho krásného dne pozval do zoo. Vzali jsme děti a vyrazili. To bylo v mých třiceti. Poznali jsme se a za krátkou dobu jsme spolu začali i žít.“
Už jste spolu dlouho, je vaše manželství Itálie?
„Ne, v podstatě se nehádáme, jen kvůli kravinám. Oba jsme cholerici, takže po pěti minutách už je to »Jiříčku, promiň« a »Haničko, nezlob se«. Bylo dokonce i období, kdy mi pořád nosil dárky, a já měla každý den Vánoce. Nosil parfémy, trička, mikiny, kytky moc ne. Ty si musím kupovat sama. Krizi jsme ale nikdy neměli. Jsem v podstatě osudová žena Jiříka. Nejsem žádná celebrita, byla jsem i zástupkyní ředitelky ve školce. Kvůli Jirkovi jsem ze školky odešla a pracovala v divadle. Nejdříve jsem dělala uvaděčku, nosila jsem židle a prodávala programy. Pak jsem povýšila na prodavačku jejich elpíček, fotek a knížek.“
Nemyslíte si, že by vám pomohla nějaká práce, ať nečinně nesedíte doma?
„Jednu dobu jsem manželovi vedla daně, teď ale máme jiného daňového poradce. Tak se s ním alespoň scházím. Mám přehled o tom, kde a co budeme platit.“
Vy vedete domácí kasu?
„V podstatě vím, kolik je na kontě, kde se má co zaplatit, za co jsou kdejaké složenky. Když vypadnou pojistky, také to zařizuju já. Jirka prostě jen řekne: Vypadly pojistky, co budeme dělat? Tak je zkoušíme nějak nahodit. Svítí mi zapalovačem a já nahazuju. Já třeba i řídím, Jirka se nechává rád vozit, takže mu dělám řidičku.“
O LÁSCE K ALKOHOLU
Na léky nemůžete pít, takže vám asi nevadí, že řídíte?
„Víte, že mně pití vůbec nechybí. Nemám už dlouhou dobu chuť.“
Ale jednu dobu jste měla na pití chuť více než obvykle?
„Jirka měl také kvartální chutě, ale už dva roky seká dobrotu a oba jsme se na to vyprdli. A to vám řeknu, že u nás se sejde alkoholu dost.“
Byli jste někdy vyhledat odbornou pomoc. Léčili jste se ze závislosti na alkoholu?
„To ne. Já jsem se třeba napila, zaspala jsem to a ráno jsem si už pak dávala jen kafe a mattonku. Jirka ne, ten měl kvartály, že v tom musel ráno pokračovat. Pak měl kvartály, kdy se musel obrátit na lékaře, ale teď je zdravý jako řípa. Denně je v posilovně, chodí na tenis. Na svůj věk je nabouchaný. Má třiasedmdesát a vypadá na padesát. To cvičení ho drží. On je pro mě pořád sexy chlap.“
O PLASTIKÁCH
Vy jste se ale asi necítila moc sexy, když jste podstoupila všemožné plastiky. To jste se chtěla někomu líbit?
„Plastiku jsem nepotřebovala, ale kosmetička mi to doporučila kvůli reklamě. Já jsem se zahojila, ale nechápu ženské, které říkají, že je to nebolí. Mě to bolelo hrozně. Vytáhli mi čelo, horní víčka, spodní víčka mi brousili. Dělali mi lifting, facelift a ještě k tomu liposukci břicha. Jsou to tři roky a už bych na plastiku nikdy nešla. Reklama tehdy dopadla dobře. Myslím si, že se plastiky povedlo, takže nechápu, proč píšou, že vypadám jako zrůda. Nikdo nenapíše, že jsem štíhlá.“
Na plastice prsou jste nikdy nebyla?
„Ale ano, je to už dvanáct let. Byla jsem v Průhonicích a ke štíhlosti jsem chtěla větší prsa. Pak – po několika letech – jsem pořád měla zvýšené teploty a horečky. Nic mi nenašli, já jsem hubla a tři čtvrtě roku byla úplně mimo. Víte, co se mi stalo? Hnily mi prsní žlázy. Silikony tím byly obalené, prsní žlázy vypadaly jako zkažené vepřové, byly celé zelené. Implantáty šly pryč, prsa mi nějak vymodelovali, ale už rozhodně nemám umělá ňadra. Také mi to dělali pod šíleně dlouhou narkózou, to už je vlastně druhá. Pak jsem podstoupila ještě další v době, kdy jsem měla gynekologické problémy. Tehdy mi vzali dělohu.“
To je tedy ten důvod, proč s Jirkou nemáte děti?
„Zkoušeli jsme to, ale nešlo to. Pak jsme se na to vykašlali. Teď mám nádhernou vnučku, je to zlatíčko.“
Takže vás plně zaměstnává?
„Ano, já za ní jednou týdně jezdím, ale také doma uklízím, vyvenčím pejska, něco uvařím. Třeba si čtu, teď je venku zima, doma zima, takže si jdu po obědě jako ve školce lehnout. Mám odpolední klid. Já mám pořád co dělat. Třeba si pustím televizi, nebo jdu zase s pejskem ven. Občas se objednám na thajskou masáž a samozřejmě cvičím tu bikram jogu, kde je 42 stupňů Celsia. To je fakt hrozně těžké cvičení. Takovou polohu »strom«, to dodnes ještě nezvládám ani já.“
Jak vznikal rozhovor
Hanka nás přivítala pěkně nabalená. Měla dvoje tepláky, dvoje ponožky, dvoje legíny, tričko, mikinu a kožichovou mikinu. Prý nemohou vytopit obrovský byt v jedné z nejluxusnějších ulic v Praze, v Pařížské ulici. Hanka tam žije s kočkou, pejskem a manželem. Čekala jsem, že se sejdu s opravdovým bláznem, ještě minulý týden totiž volala do redakce, že se nadobro zbláznila.
Místo toho však stála ve dveřích usměvavá a hezky upravená žena, která mluvila jasně a zřetelně, přemýšlela o problémech a bylo vidět, že si uvědomuje, jak velkou moc nad ní mají deprese. Snad nad nimi roztomilá učitelka z mateřské školky zvítězí…
Nejznámější Hančiny kauzy
Červen 2011
Hanku údajně hned dvakrát nachytali při drobných krádežích v obchodech. Měla vzít třeba brýle, rozprašovače nebo drogerii za pár stovek. Lup prý schovávala pod svého čtyřnohého miláčka Žanynku.
Prosinec 2011
Údajně v opilosti si měla políčit na jednu z bývalých manželek Jiřího Krampola. Prý jí posílala vulgární esemesky.
Leden 2012
Zavolala do novin, že její manžel je nevěrník. Navíc ho pak majzla paličkou na maso. O dva dny později Hanka zamířila k psychiatrovi Janu Cimickému.
9 fotografií
