Ivan Mládek: Měl doma padesát veteránů!
5 fotografií
Sedmého února oslaví sedmdesátiny hudebník, skladatel, textař, malíř a humorista Ivan Mládek. Rčení, že humor a smích má pozitivní vliv i na naše zdraví, vitální oslavenec v praxi jen potvrzuje.
Skvělý banjista nám prozradil, jak získal svůj první nástroj, jaký byl jeho první hit a kolik amerických bouráků v životě vystřídal. A také jak se za deset dní naučil polsky.
Ivane, za pár dní oslavíte své kulatiny. Jak se cítíte jako čerstvý sedmdesátník?
„Skvěle, protože nemám žádnou nemoc a vážím si toho. S nemocemi se pak všechno bohužel rychle zlomí, ale to se může stát i ve třiceti.“
Neodmyslitelně k vám patří banjo, provází vás celou kariéru. Když jsme u bilancování, kdy jste přišel ke svému prvnímu nástroji?
„V šestnácti letech jsem si ho za 30 Kčs koupil od svého spolužáka z průmyslovky, myslím, že se jmenoval Hora. Nemělo ani kůži, ani struny, ani kobylku a mělo ulomený krk. Nemělo vlastně vůbec nic. Jiný spolužák mi ho dal dohromady a hned jsem na něj začal mydlit. Protože to bylo šestistrunné kytarové banjo a já už před tím na kytaru trochu hrál.“
V kolika letech vás vlastně napadlo živit se profesionálně muzikou?
„Ve čtrnácti, když jsem byl s průmyslovkou na exkurzi v SONP Kladno u vysoké pece. Přišlo mi, že hraní bude lepší.“
Kdy jste vstoupil na profesionální dráhu?
„Muzikou jsem se začal živit v roce 1968 v Paříži – ale hrál jsem jen na balalajku po ruských klubech. Když jsem se v dubnu 1969 z krátké emigrace vrátil, jezdil jsem sám, anebo s banjistou Františkem Turkem po estrádách a českých varieté. Pak jsem tři roky hrál s countryovou skupinou Mustangové, a teprve od roku1976 jsem se začal celkem úspěšně živit se svým Banjo Bandem.“
Vzpomenete si, jaký byl váš úplně první hit?
„Asi písnička Kam s ním. Byla známá spíš jako »Šrum, šrumy, šrumajdá«.“
Banjo band je po dlouhá léta fenomén. Měl jste hned úspěchy? Slyšeli tehdy vůbec lidi na dixieland?
„Když jsme od roku 1966 do roku 1970 hráli jenom instrumentálky, dá se říct, že neúspěch střídal neúspěch. Teprve, když jsem začal skládat písničky a začal je i zpívat, došlo ke zlomu. Československý rozhlas pouštěl ty naše Lindy, Jezy, Prachovské skály a Dáši Novákové od rána do večera a tak snad během dvou měsíců nás lidi znali. A tak jsme s novým, písničkovým Banjo Bandem v Praze začínali hned dvěma vyprodanými Lucernami.“
Takže vaše tváře se staly rázem známými?
„Hodně lidí se přišlo podívat, co je to za blbce, co zpívají ty nesmysly. Vůbec nevěděli, jak vypadáme, protože do televize jsme byli poprvé připuštěni až o rok později.“
Jste známý také jako malíř, který přišel s obrácenou perspektivou. Jak tento styl vznikl?
„Prosím vás, nejsem malíř, moje obrácená perspektiva byl žert a začal jsem ho realizovat ve spolupráci s malířem Jaroslavem Myslivečkem. Zpočátku jsem obrazy jenom vymýšlel a kreslil a Jarda je dodělával olejem. Teprve později, když jsme ke konci socialismu s Banjo Bandem čím dál méně hráli a měl jsem hodně času, pustil jsem se i do malování. Ale když člověk maluje, to ještě neznamená, že je malíř. Malíř byl můj otec a děda, já jsem se odrodil.“
Máte zálibu ve velkých amerických vozech. Kolik jste jich v životě vlastnil?
„Už nevím, možná tak padesát. Ale většinou to byly ojetiny a veteráni. Vždycky když už to u nás na zahradě začalo vypadat jako na vrakovišti, manželka zakročila a musel jsem je začít prodávat a dávat danajské dárky kamarádům.“
Jaké auto máte teď?
„Pro zájezdy s Banjo Bandem mám terénní mikrobus Ford Excursion, pro sebe Chevrolet Tahoe. Jo a v garáži mám ještě poloveterána z roku 1987, pick up Dodge Power.“
V poslední době jste zažíval v Polsku velký úspěch s písní Jožin z bažin, kde se proslavil i nedávno zesnulý Ivo Pešák. Jezdíte ještě do Polska?
„Už jen sporadicky. V roce 2008 jsme tam celou sezónu hráli snad denně a pro desetitisíce lidí! Jožin z bažin tam byla mánie, ale vždycky když je z něčeho moc velké nadšení, bublina dřív nebo později splaskne. Sbírání céček nebo píseň Trouběji na horách jeleni u nás také neměly dlouhou životnost. Tím nechci říct, že by nás Poláci neměli rádi, ale už bez nás můžou žít a zvou si nás jen občas.“
Jak jste zvládal polštinu?
„Dokázal jsem, že polština není pro Čechy zas tak cizí řeč. Když jsme měli začít jezdit do Polska, tak jsem se za deset dní naučil polsky celý pořad včetně delších monologů! Se svým šestašedesátiletým mozkem! Ne, že by si snad Poláci mysleli, že umím polsky, ale všemu rozuměli, dalo se to lehko kontrolovat podle reakcí na slovní gagy. Prostě polština asi není cizí jazyk.“
Máte talent na cizí jazyky?
„Jestli jsem na něco antitalent, tak na řeči. Babička byla učitelka francouzštiny a už od malička do mě lila francouzská slovíčka, léta jsem se proto francouzsky učil, každou chvíli jsem byl ve Francii, jezdilo za mnou hodně francouzských kamarádů. I na Vysoké ekonomické jsem se učil francouzsky – a když jsem pak dělal závěrečnou zkoušku, tak mě dali za 3 jen pod podmínkou, že se přihlásím do kurzu pro začátečníky. Tak takhle to s mým nadáním na jazyky je.“
Vydáváte nové CD. Na co se na něm můžeme těšit?
„Album sestává celkem ze tří cédéček. Na prvním budou ty naše tak zvané vykopávky a la Jožin z bažin, na druhém písničky, které lidé znají už méně a na třetím ty, které si už pořádně nepamatuju ani já – jsou to většinou jednorázovky, které jsme točili pro televizní pořad Čundrcountry show.“
Co dalšího k vašemu životnímu jubileu ještě chystáte?
„Agentura Eurokonzert si před časem vymyslela edici Mládek do kapsy a já na tento projekt mohl teď přistoupit i když zavazuje k poměrně častému pravidelnému vydávání 100 stránkových humoristických knížek. Skončilo nám totiž natáčení u TV Barrandov a budu mít na psaní zase dost času.“
O co se konkrétně jedná?
„Začneme vydávat v upravené prozaické podobě Nohu XXII, Cyranův ostrov a Cyranův poloostrov. K vydání je připraven i Blbeček Max, tragikomický příběh předků Cyranových, odehrávající se v tereziánské době.“
Budete mít vůbec čas na váš Banjo band?
„Od jara se zase chystáme s Banjo Bandem vyrazit po vlastech českých a slovenských, možná i polských a ruských. Přes zimu máme vždycky tak trochu zimní spánek, hrajeme jen občas v menších formacích pro firmy.“
Jak jsem v soukromí vtipný
„V soukromí a ve společnosti zásadně ostrovtipem nesrším, snažím se o to jen na pódiích a za peníze. Soustružník, když má volno, také svým kamarádům jen tak ze srandy nesoustruží. Tím nechci říct, že bych občas někde nějakou tu anekdotu nevyprávěl. Ale to přece skoro každý.“
Proč jsem neemigroval
„Ve Francii se mi hrozně líbilo, neměl jsem ani potíže s penězi, dost slušně jsem si tam vydělával s balalajkou a měl jsem jít i na Sorbonnu. Ale nechtělo se mi být celý život emigrantem, neměl jsem na to, stýskalo se mi po rodičích, kamarádech, po Sázavě, po českých buřtech s cibulí. Nakonec jsem si řekl, že si kvůli blbejm komunistům nebudu ničit život, a vrátil jsem se. Už se nepopravovalo a lidi, co se politicky neangažovali, už se nezavírali, tak jsem se vracel celkem klidný. Říkal jsem si, že mě jako muzikanta nechají na pokoji. Úplně nenechali, ale dalo se to vydržet. Ale hlavně v tom »Kocourkově« byla docela sranda. Pravda, někdy i trochu šibeniční.“
Veselá historka
„Jeden můj kamarád vypil u souseda asi půl litru slivovice, a když se vracel autem domů, zastavili ho policisté. Jeden z nich se ho zeptal, kolik toho vypil, a kamarád mu na to zkroušeně odpověděl, že deset velkých panáků slivovice. Policajt mu vrátil papíry a řekl mu: »Nedělejte si ze mě prdel a jeďte!«. Mluvit pravdu se holt někdy vyplácí.“
Jak jsme dobývali Polsko s Jožinem
„První Polák, na kterého jsme při přejezdu do Polska narazili, byl pokladník ve směnárně. Když nás uviděl, přestal hlídat peníze, vyběhl z budky a začal mě a Pešáka líbat. Mrzelo mě, že dal Pešákovi o jednu hubičku víc než mně.“
Jak Pešáka »chtěla« recepční
„Jednou přišla k Pešákovi v hotelové recepci hezká mladá recepční a něco mu zašeptala do ucha. Pešák zrudl a otočil se na nás s tím, že si ta holka chce s ním udělat dítě. Pešáka ani nenapadlo, že by slovo »zdjęcie« mohlo znamenat vyfotit. Než se všechno vysvětlilo, rozhodl se prý vyhovět.“
Co přejí Ivanovi jeho kamarádi a kolegové ze souboru
Zdeněk Srstka (76), herec a kaskadér
„Ivanovi, přeji, aby byl pořád tak veselý a kamarádský. Aby mu to nejen myslelo, ale hlavně, aby ta jeho tvorba pokračovala dál. Aby oblažoval celý náš národ a ostatní státy svými šprýmovnými a veselými písničkami.“
Lenka »Hraj« Plačková (36), komička
„Já bych Ivanovi k jeho sedmdesátinám přála, aby po padesáti letech života, co má řidičák, našel konečně auto, které mu bude fungovat a které se mu bude líbit podle jeho představ. A s kterým nebude mít od policie zakázané jezdit po našich silnicích.“
Milan Pitkin (61), komik
„Ivanovi přeji, aby si v tom zápřahu, v jakém neustále je, našel občas chvilku i na sebe. Nebo ho z toho ranní mrtvice.“
Václav Upír Krejčí (56), komik
„Ivane Mládku, teprve sedmdesátku? Kamaráde z největších, přeji Ti hlavně zdraví a dlouhá léta…. A k tomu, co už dávno máš: Zdravý rozum, zdravou mysl pro humor, zdravou lásku /i ke mně/, zdravá auta /hlavně Ameriky/, zdravou antiperspektivu, zdravé nápady: hudební, textařské a vůbec všechno zdravé… hlavně to mládí co máš. Tobě na zdraví, ať žiješ… slavím s Tebou, Tvůj kamarád a člen týmu v záloze, Václav Upír Krejčí.“
Ladislav Gerendáš (65)
„Ivane, také já se připojuji s přáním k tvým narozeninám, přeji ti všechno NEJ! a sobě přeji, abys tady byl ještě hodně dlouho.“
5 fotografií
