Tajemství komedie Na samotě u lesa: Natočeno podle skutečnosti!

V polovině sedmdesátých let v tehdejším Československu vrcholila móda vlastnit chalupu a na venkově o víkendu vesele chalupařit. Kdo ji neměl, jako by nebyl. Lidé před bolševickou šedí prchali hromadně z měst a na chalupách vesele hospodařili, užívali si pocitu vlastnictví a zdánlivé svobody.

Nejinak tomu bylo i u pánů Zdeňka Svěráka (75) a Ladislava Smoljaka (†79), kteří dokonce zatoužili po společné chalupě. Ostatně společně psali scénáře k filmům, společně chtěli budovat a kutit. Jenomže sehnat tehdy takové vysnění hájemství, nebylo vůbec snadné.

„Sjezdili Čechy křížem, krážem až Svěrák objevil chalupu u Melechova. Hned mu padla do oka, ale mělo to háček. Její majitel-důchodce pan Lukšíček ji Zdeňkovi sliboval dva roky s tím, že prodá krávu a na jaře už nezaseje,“ vypráví kamarád Zdeňka Svěráka z divadla Járy Cimrmana. Stejně jako ve filmu, scénář se opírá o realitu.

„Ale nakonec ji neprodal. Ovšem rodina Svěrákova si ho oblíbila. Přesně podle toho pak Smoljak se Svěrákem napsali látku k populárnímu snímku. Dokonce i ta hláška chčije a chčije vyšla z úst pana Lukšíčka,“ popsal nám blízký přítel Zdeňka Svěráka.

Svěrákovi se Smoljakem tak nezbývalo nic jiného než se tak poohlédnout po jiném stavení. Nakonec zakoupili doslova ruinu, kterou bylo potřeba celou zrekonstruovat. Počáteční idylka a nadšení za krátký čas vystřídaly hádky a napětí. Důvodem sporů dvou nerozlučných kamarádů byly především jejich rodiny.

„Kdybych tam byl jen já s Láďou, problémy by asi nebyly,“ přiznal sám Svěrák. Nakonec se problém vyřešil sám. Smoljak si začal stavět svůj dům a potřeboval peníze. Tak se rozhodl, že svou polovinu prodá Svěrákovi. Tím se jejich vztahy paradoxně zlepšily.

Díky Samotě vznikla i Vesnička…

A ještě jedna zajímavost. Zdeňkovi Svěrákovi byl za scénář k filmu omylem vyplacen honorář hned dvakrát. Na to, že si vydělal víc, než měl, se přišlo náhodou až po několika letech během revize barrandovského účetnictví. Svěrák stál před jasným úkolem: honorář po letech vracet nelze, musí napsat nový námět s podobnou tématikou. A tak vznikla další úspěšná komedie – tentokrát Vesničko má středisková.

„Za odpoledne jsem měl napsat nějaký kratší námět, který se na Barrandově někam založí a tím to zhasne. Zrovna mi tehdy na chalupu přivezli písek a řidič měl stejného závozníka, jako byl později Otík Rákosník. Nemluvil, šťoural se v písku, nešel ani na kávu, byl spokojený. Řidič mi říkal, že sto kilometrů nepromluví ani slovo. A tak to vzniklo,“ vzpomíná dnes Zdeněk Svěrák.

Měl to být krátký film, vtipná skeč, ale Jiřího Menzla to natolik zaujalo, že se látka rozpracovala na celovečerní film a zrodil se hit, který v Los Angeles dokonce usiloval o Oskara za cizojazyčný film!

Hlášky z filmu

• „A tohle je zřejmě na mouku dvounulku. Ne, to je záchod.“
• „Nehoupat…“
• „Nemá ten pes blechy? To von jako bude mít, ale to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.“
• „On teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatý.“
• „Chčije a chčije.“
• „Václave, proč nejsi moje žena.“
• „Dědo, kde se to splachuje? To nech ležet.“
• „Tati, předjel tě trabant.“

Zajímavosti:

• Daniela Kolářová krátce před natáčením porodila. Proto se u produkce vydobyla, že u sebe bude může mít syna. S hlídáním ji pomáhal také manžel a někdy tchyně.

• Scény s Janem Třískou, jenž emigroval do USA, byly při repríze filmu vystříhány a zpět dosazeny až po revoluci.

• Když Ladislav Smoljak ve mlýně vyprávěl slavnou historku o vodníkovi, ve skutečnosti odříkával protipožární bezpečnostní poučku.

• Josef Kemr poslouchá pohádku v rádiu a vypráví ji Vlastimil Brodský, tehdejší slavný Hajaja. A úplně stejný text později čte Josef Abrhám ve filmu Slavnosti sněženek. I tam jde o zvukový podkres, rozhlasovou pohádku.